Slabým odvarem naváži na procházky Petrs01 v okolí Prahy.

Ty doby, kdy jsem se psy měla velký akční rádius chození a to včetně Prokopského údolí, jsou nenávratně pryč, nyní se musím spokojit s tím, co mám bezprostředně v dosahu bydlení. Naštěstí poloha je dobrá, do přírody je to pár kroků.

Je zvykem části od Plzeňské k železniční trati říkat na Cibulkách, nad tratí na Vidouli. Původně našich pět ulic mělo názvy Na Vidouli 1 – 5. Pak se chtěl někdo na úřadě zviditelnit a zavedl názvy ulic podle herců. Když se nějaký zbloudilec zeptá na příslušnou ulici, my stejně přesně nevíme, která je která.

Když jsme se tu usadili před padesáti lety, byl to západní okraj Prahy. Z té doby je zvykem říkat – jedeme do Prahy. Nyní je za námi velké sídliště Řepy a obrovské Jihozápadní sídliště.

Kopec Vidoule

I když se v současné době developeři velmi snaží zabrat každý zelený kousek země, tak zatím stále les a louky kolem nás zůstávají.

Jak to nazývá Yga, Praha přírodní ještě částečně tady zůstává.

Vedle domu

A to „naše bahno přírodní“ je od „bahna velkoměsta“ skutečně kousíček – 12 minut k Andělu a Anděl je dnes považován za část centra města.

Milá Verenko, pro nás, kteří jsme jakýsi poddruh přírodní, jsou nákupní centra velkými strašáky. To už musí být skutečně nezbytné, že požadovaný sortiment v jistém výběru jinde nekoupíš.

Trochu se projdeme. Od konce naší ulice východně při cestě do Jinonic je louka a les, jižně je les, skály a stolová hora Vidoule a západně je les se sochami, rozhlednou a usedlostí Cibulka.

Na okraji lesa Cibulka

Projde-li se dále kousek lesa směr Stodůlky, je uprostřed lesa příjemné golfové hřiště s výhledem na Prahu. Na něm jsem strávila kus života, a i když už přes rok nejsem aktivní hráčka, stále tam docházím pro kouzlo místa a přátel.

V naší ulici

Když se prochází naší malou čtvrtí, všude v zahrádkách v sezóně něco kvete, žádná šeď, žádná nuda. Po lesních cestách řídce projede jeden cyklista, nejčetnější je psí venčení.

Cesta do Jinonic na jaře

Lucce stačí přejít s psíky jen silnici a už jsou v lese.

Naší čtvrtí také prochází pražský Semmering, projet si tuto trasu nikoho určitě nezklame.

Semmering těsně za domy

Tím, že máme z kopce otevřený pohled do kraje, bývají i úkazy na obloze dobře viditelné.

Západ slunce

Ale ono i uprostřed Prahy, na naší levé straně Vltavy, jsou krásná zelená místa, kam běžní a pospíchající návštěvníci Prahy moc často nezacházejí. Od nás na protějším kopci vidíme Bílou horu, Strahov a jižní část Petřína.

Například když na jaře kvetou ovocné stromy na Petříně, rododendrony, aleje kaštanů, no a v létě celá Růžová zahrada.

S podzimem dozrává vinná réva na krásné vinici pod Hradem. Je to krása, viď, Jajko?

Prahu mám ráda a nejraději se na ni dívám z pražských kopců.

Foto: autorka. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.