PŘÍRODA: Užovka
Já vím, budu spát, ale hlad je sviňa a ten Bedřich hned na jaře bude chtít plnit manželské povinnosti. Chicht, jen jestli to vyhraje, ten mladej, z toho vedlejšího rybníčku, jak že si to říká, jo Rambo, tak ten vypadá dost dobře, svalnaté tělo, uhrančivé oči a ty laškovné půlměsíčky vzadu na hlavě...
Brzdi holka, něco se děje. Co to je? Páni, žába. A veliká. Ta by byla, mňam,mňam... Půjdu se na ni podívat, hezky pomalu, ať si ji nevyplaším. Ježíš, kam to leze? Copak neví, co se tam děje? Lozí tam ty obrovské příšery, dělají strašný kravál a smrdí, to neví, jak dopadla Máňa odvedle? No, vypadá to, že neví. Tam nejdu, ne, ne.
Ale mám hlad a teď, jak se zdá, je klid. Nikde nikdo, je to dost nebezpečné, budu na otevřeném prostoru... Jdu, nejsem žádný strašpytel a ta žába vypadá vskutku miloučce. Jdu, pomalinku, jo, odskoč si, rozhýbej si krev, líp mi budeš chutnat. Jen tak ze cviku-ssss, ať si holka nemyslí, že jsem tu na procházce. Kde je? Jo, támhle, za tou hroudou. Pomalinku se připlazím, nádech a mám tě... Už si moje a teď tě sním.
Teď tě jenom nasoukat... Pomalinku, polehounku, mám čas. Takové slaďoučké masíčko a ta měkoučká prdelka, ta čerstvá chuť...
Sákryš, co se to děje, někdo jde! Ale já mám zrovna oběd, co mi sem kdo leze! Běž pryč! Balím to, pro dnešek stačilo, dnes nemám svůj den, čert aby to spral, jeden se tu honí a nic z toho nakonec...
***
Tak to si asi myslela ta užovka obojková, kterou jsem k její nelibosti vyplašila při obědě. Zase na druhou stranu mě těší, že jsem té žábě zachránila život. Nikdy bych nevěřila, že užovka si troufne spořádat tak obrovské sousto. Bohužel nevím, jestli by ji slupla, neb jsem ji vyplašila asi v tom nejlepším.
Tento příběh se udál na nově budované skládce komunálního odpadu, v době svačiny, kdy tam naštěstí zrovna nikdo nebyl, protože by si všichni mysleli, že jsem se zbláznila. Dobrých 10 minut jsem pak běhala po stavbě, v ruce lopatku a smetáček a snažila se tu pitomou žábu dostat do bezpečí, aby ji nezajely bagry.Pokud máte pocit, že skládka je velice nehostinné místo, máte v celku pravdu, je tam jen smrad, odpadky, kravál a racci. Zas na druhou stranu, nikde jinde jsem neviděla, že by se tak dařilo dýním, rajčatům či kytičkám. A když začnou rackové skřehotat, k tomu se přidá azurová obloha a vítr fouká na druhou stranu, pohoda skoro jak u moře. Vtip.
Racků je tam opravdu strašná spousta (aspoň na té, co o ní hovořím, znám skládky bezrackové), jsou neustále vyrušováni při přehrabávání odpadků všudypřítomnými auty a bagry, čekají do poslední setiny vteřiny, aby se s ohlušujícím krákáním zvedli a odletěli se podívat o kousek vedle, co se přivezlo za pochoutku.
V zimě se k rackům přidávají havrani a tvoří dohromady moc pěknou černo-bílou kombinaci. Samozřejmě čím víc racků (a havranů), tím větší nebezpečí zásahu, takže jsem neustále v pohotovosti. Jednak šátek proti smradu (nic moc ochrana) a kapuce proti, no však víte proti čemu.
P.S. Omlouvám se, pokud jsem o užovce napsala nějaký nesmysl, v podstatě o ní nic nevím, jen to, co bylo dostupné na netu.
