Blatouchy a sasanky - to byla brnkačka. Zajel domů pro foťák, vrátil se do fabriky a začátek měl s krku. Vrátil se domů, odložil auto a v košili s krátkými rukávy neb je přece ještě jůra vyrazil do terénu.

Začal na louce u řeky, na které byl před čtyřmi týdny metr vody a teď očekával přehršel, možná i více přehršlí, kytek. Byly, ale roztahaný na dva kilometry! Tojefukova ramena, původně tak přes půl žebřiňáku, povážlivě opadla! Po značně běhavé šichtě, v polobotkách typu křusky, místo pořádných bot, si uvědomil, že příště bude lepší napřed mít a pak slibovat.

Nadechl se a vyrazil. První orsej musel uvolnit z kopřiv, které za týden, řádně vyhnojeny povodní, vyrostly ze dvou, tří lístků na čtvrt metru! To by nebylo tak zlé, tojefuk má v trhání a zpracování kopřiv značnou praxi, takže se spálí, jen když spěchá a nedává pozor, kam strká ruce.

Ale když šel pro skupinku orsejí, dymnivky, žluté sasanky (tojefuka by zajímalo, jestli se vědátoři ještě dohadují, jestli je žlutá sasanka formou sasanky hajní - bílé nebo je to samostatný druh!), kopřivy začaly plnit, co se od nich čeká, a to tak, že nadšeně! Vyhnuly se křuskám, vlezly do nohavic a zkoušely z tojefuka vyhnat revma.

Přidali se k nim i komáři - taky už jsou vzhůru! Asi se ženili, protože neměli kapku vína (pro neznalé výjimky: to je z jedné písničky), posloužil jim místo slavíčka Tojefuk! Celou dobu tojefuka doprovázela první letošní kukačka, radila mu, kam se má kouknout a když ji tojefuk poslechl, příšerně se chechtala!

Na pěti hektarech kopřiviště hledal tojefuk křivatce, kterých před týdnem bylo u řeky naseto! Teď byly v kopřivách jen orseje! Poštípaný, popálený a na sebe dopálený tojefuk našel, pochopitelně až na konci kopřiviště, poslední dva křivatce, které nestihly odkvést a tím tojefuka dorazit.

Tojefuk jim poděkoval za výdrž a vyrazil na poslední dva kilometry pro šťavel a smrk. Smrk sice ještě nekvete, zato je od kořenů napadený dřevokaznou houbou, mravenci si jí všimli a udělali si ve smrku hnízdo, mravenců si všiml černý datel a udělal si z mravenců obídek. To už byl tojefuk 200 metrů od domu.

Petrklíč i s kytkou, o které neví, jak se jmenuje, má na zahradě. Vyfotil, oddechl si a za ucho ho pláclo cosi vlhkého! Vyloučil cuketověděkovného hubana, pozvedl zrak k nebesům a před deštěm utekl. Zbytek už byl pohoda. Přebrat fotky, vypálit, zajet k pracovnímu počítači a poslat!