Je to Superman? – Skoro. Je to gekon? – Taky skoro, je to totiž Supergekon pagekon. Dnes bych ráda provedla rozbor záludné předpony pa-, a my se dále dozvíme, zda je pagekon gekon, nebo ne. Pro osvěžení a pobavení, minulý článek naleznete zde: Cvičme v rytme s pagekonem.

Našemu pagekonovi se naštěstí daří lépe. Přibral, a díky tomu se zdá být bulka menší. Náš pagekon už opět skáče přes větvičky!

Děkuji za předchozí milé komentáře, jsou pro mne zdrojem radosti a cenné inspirace. Mé tempo psaní není příliš zběsilé, protože nalézám a vstřebávám důležité informace. Pro psaní a úpravy nepoužívám UI; zatím mě UI vede akorát tak k lenosti a ne-kritičnosti. Ráda s ní mluvím anglicky, ale to je tak vše. Zatím jsem velký skeptik, možná je to mým stárnutím, ale některé záležitosti mi opravdu nejdou na rozum. Někteří například přemýšlí, jak ošidit rozpoznatelnost, že články nejsou psané člověkem (jednotlivé možnosti se dají na internetu velmi snadno dohledat). Představuji si, jak novinařina dostane tovární nastavení: Ráno dorazí jeden člověk do kanceláře, odpíchne si, posadí se ke stolu, zapne počítač, zmáčkne tlačítko a šup! Je vytvořeno minimálně 500 článků za den. No a někteří žijí na jiných planetách a píší básně a texty po staru. V budoucnosti založím noviny, kde se bude psát jenom lidsky, nejlépe na papíře a budou se k nám lidé chodit dívat jako do skanzenu.

Během pauzy nelením, snažím se rozvinout schopnosti Superženy se syndromem nikoliv šťastné, ale silné ženy, tíhnoucí k retrográdním tendencím do dětství, a také rozvinout své schopnosti českého jazyka. Ve svých článcích navrhuji inovace, ale zdá se, že Ústav pro (náš krásný) český jazyk, ještě mé články nenašel. – Spíše čekám, že jednoho dne přistane u mého domu auto s lidmi, kteří mě urychleně seberou a přivezou do místnosti, kde do mne budou celý týden napěchovávat češtinu, neustále mě budit, jaké i nebo y bude například z Jurkovičov- rozhledny, a na stylistiku nebudou váhat použít i mučivé nástroje! Dělám si legraci, ale je pravda, že čeština je pro mne výzvou každý den. Nyní konec legrace a vrátím se k základnímu tématu: Jak je to s předponou pa-?

Nejprve zcela seriózně, následně neseriózně, u obojího se zřetelem zestručnit, až vynechat téměř vše důležité.

Mnohé české názvy zvířat vznikly dávno, dávno tomu. Některé jsou tak staré, že si dobu nepamatujeme, protože mají praevropský, praslovanský nebo staročeský původ. Kdo si zmiňované období pamatuje, přišel pravděpodobně na elixír mládí a nesmrtelnosti a já bych se s ním ráda poznala. Základy ucelenějšího českého názvosloví (zejména savců) byly položeny v první polovině 19. století Janem Svatoplukem Preslem. Názvy přejímal z ruského a polského jazyka, některé rovnou ponechal, některé počešťoval. Později se autoři snažili používat více názvosloví lidové a staročeské; vrátili se na začátek a pracovali s tím, co bylo přirozenější; ale to je jen čistě moje tvrzení.

Obecně lze říci: co zde v minulosti rostlo a nebo sloužilo lidem po stránce hospodářské, má lidový původ, co zde bylo cizí, nebo lidé vůbec neznali, to má název umělý.^[1] U pagekona to bude pravděpodobně druhý případ; můžeme si sice představit Přemysla Oráče, vlastnícího terárium s pagekonem, jak si láme hlavu, jestli ho dobře živí, klade si dokola otázku, jak má zvíře nazývat, ale v pověstech, ba ani ve všeobecných zvěstech se o ničem takovém nikdo nezmiňuje.

Kdy tedy pojmenování pagekon u nás vzniklo? Možná při samotném znovuobjevení ve 20. století, nebo možná byl u nás popsán dříve, při objevení v roce 1866,^[2] nebo po něm, škála je rozmanitá a my si můžeme vybírat. – Toto pátrání přenechám raději odborníkům. Pro předponu pa- bychom mohli najít ještě latinské označení pseudo, pseude (příklad označení rodu u pakobry australské: (Pseudechis)), ale u většiny zvířat s českou předponou pa-, latinský název pseudo nebo pseude neobsahuje, a proto se bohužel musí učenci učit všechny názvy nejen latinsky, ale také česky a logického odvození na tom najdete málo.

Na konci přichází rozuzlení, co pa- znamená? Je to zvíře, které má sice znaky konkrétních zvířat, ale k dané skupině nepatří, protože se určitým způsobem značně odchyluje. Pagekoni patří do stejné čeledi jako gekoni, vypadají skoro stejně, ale gekoni to úplně tak na sto procent nejsou.^[3] Toť tedy vše v mém pátrání, doufám, že jsem se nespletla, a protože se mi kouří z hlavy a mám tušení, že zde řada čtenářů usnula, je čas zabývat se předponou po zcela neseriózní stránce.

Ve mně pa evokuje vše možné i nemožné. Evokuje buď příslib nového, nebo rozloučení, nebo dokonce nadávku. Například takový pakůň, který není koněm, ale antilopou, se každoročně brodí přes řeku Maru, kde se vrhá zcela jistojistě vstříc nevšednímu dobrodružství s krokodýly. Pokud ho nesežerou krokodýli, pravděpodobně ho sežerou šelmy. Evoluce zde zasáhla aspoň tím, že zbylí jedinci doplní své velké ztráty rozmnožením. Je to holt pakůň!

Jednou jsem přišla domů a u vchodových dveří mě přivítala pakobylka. Tehdy jsem si řekla, že tohle se mi ještě nikdy nestalo, že je její pa docela roztomilé. Snažila se možná utéct, leč marně!

Dalším přivítáním, nebo možná i poslední rozloučením, může být shledání s parybou, přesněji se žralokem. Většinou vás prý zprvu otestují, takže si jen tak pro legraci kousnou, no a potom se uvidí. U žraloků jsou zajímavé zuby, ty jim vypadávají a potom dorostou. Mají se dobře, nemusí k zubaři, jenže ono je asi něco za něco, a já se domnívám (slyšela jsem to v jednom dokumentu s krokodýly), že je to na úkor stisku zubů: že žraloci neukousnou potravu jako my lidé. Žraloci tím pádem musí potravu spíše různě vytrhávat a vyškubnout. V každém případě testovat zkus žraloka na sobě nebudu, takže potvrdit vám své domněnky nemohu.

Potom zde máme ještě pakomára, který vás naštěstí nevysaje, ale jenom přiletí a udělá poslední pa, protože ho možná sežere nějaký vodní živočich. U pakobry australské to vypadá, že je někdy agresivní, někdy zase ne, většinou prý ale přežijete. Tedy podle článků.

Ná závěr bych se chtěla malinko podělit o jedno pa, které mě v současné době potkalo. Není to nic fatálního, ale zase taková lehkost bytí to také není. Automotive je v současnosti nelítostné prostředí a události se mění ze dne na den. Tímto bych se, pokud dovolíte, chtěla rozloučit s kolegy, se kterými jsem měla možnost strávit společný příjemný pracovní čas. Takže dámy a pánové, Ahoj! Je to velké pa, které, jak doufám, nebude mít vliv na funkci psaní do Zvířetníku. Tak možná příště pa!