28.3.2024 | Svátek má Soňa


PŘÍRODA: S agamou na hlavě

15.9.2009

Je to ještěrka roztomilá, spíše bojácná než agresivní. Dorůstá kolem 60 cm a váží zhruba čtvrt kila. Obvykle se živí hmyzem, ale nepohrdne ani myškou. Jako zákusek si dá nějakou tu kytku nebo nektar. Prostě všežravec. Téměř nepije a skoro veškeré potřebné tekutiny získává z potravy.

Agamy Pogona Vitticeps žijí zde mezi klokany v pouštích centrální Austrálie, v polopouštích a na skalách v našem okolí v Blue Mountains žijí jejich sestřenice, Pogona Barbata. Dříve, když jsme si vystavěli domeček v buši, byla u nás tato agámka častým hostem. Nyní, když už je okolí předomečkováno, je hostem vzácným.

Tyto agamy jsou také často chovány jako pet ve viváriu. V zámoří častěji než v Klokánii, kde se prohání volně v přírodě. Dožívá se 10 - 15 let. Když si taková krasavice myslí, že je v nebezpečí, tak se hbitě vyšplhá na nejbližší strom. Snadno si zvyká na lidi, kteří se k ní vlídně chovají a i ta „divoká“ po čase žere z ruky. Dokonce, když má možnost, tak si i vybírá, jak jsme jednou na výletě v buši zjistili. Sedli jsme si na skálu, že zakousneme, co jsme si donesli.

Jen jsme se uvelebili, tak zpoza šutru na nás začaly vykukovat dvě tyto agámky. Jedna větší a jedna menší. Hodili jsme jim kousek chleba. Okamžitě bylo po ostražitosti, vylezly k nám na skálu a chleba v mžiku sluply. Tak jsme jim hodili kousky sýru a pak i salámu. Žraly jako nenažraný a my jsme se nestačili divit. Ke konci, kdy sežraly polovinu našich zásob nyní už přímo z ruky, jsme jim opět nabídli jen chleba. Tímto nyní pohrdly, ale salám se sýrem žraly dál. Takže i taková agámka není blbá, že ano.

Jak velectěné čtenářstvo ví, tak mě před časem náš pes Ferdinand zdemoloval pravé koleno. Od té doby se koleno stále a velice pomalu hojí a naše vycházky bušem se na nějakou dobu zastavily. Takže jak Ferdinand, tak i Maxmilián měli absťák, o páníčkově raději slušně pomlčím. Asi před čtrnácti dny jsem se rozhodl začít s krátkými procházkami lehčím terénem. Vést ta dvě hovada na vodítku nepřipadalo v úvahu, a tak jsem je vždy naložil do auta, dojel k buši a hovada vypustil. Pak jsem se začal pomalu ploužit po pěšině v buši, kde hovada lítala jako dělové koule.

Po čtrnácti dnech takovýchto vycházek jsem se rozhodl, že to zkusíme z domu na vodítku do buše, zde na volno a domů po ulici zase na vodítku. No s trochou sebezapření to jde a tak už třetí den konáme výšlapy tímto způsobem. Po ulici ukázněně na vodítku a v buši divoce na volno. Čokli už patří k sobě, a když pádí, tak těsně vedle sebe, až se o sebe boky opírají. A co se nám nestalo minulou sobotu.

Psiska v buši s čumáky u země četla noviny v poklusu. Blížili jsme se od skalních útesů k domkům, kde byl buš vyčištěn od podrostu před nadcházející sezónou požárů. Je to tady dobrým zvykem. Psouni v kalupu jaksi přehlédli, že na zemi se sluní pěkně vzrostlá agama vousatá. Hodil jsem okem po čoklech, kteří měli o cosi zájem asi 30 metrů daleko a pomalu popošel k agámce.

Když jsem byl od ní asi tři čtvrtě metru, tak zpanikařila a než jsem se stačil vzpamatovat tak mě seděla na hlavě. Poblíž nebyl zrovna žádný strom, na který by se uchýlila a dřevo jako dřevo, že jo. Ještě že byla vychovaná a vyšplhala se mě po boku a nikoliv přes pupek a ksicht. Dokonce ani škrábaneček nezanechala svými zdravě vyvinutými drápky. Na hlavě se usídlila, chytila se vlasů a břicho přitiskla k hlavě. Asi se jí tam líbilo, hlava byla teplá.

S agámkou na hlavě jsem opatrně zkontroloval kde jsou čokli a vydal se k nejbližšímu stromu, asi pět metrů daleko. Tam jsem svého hosta opatrně s hlavy sundal a posadil na útlý kmínek stromku, po kterém se hned šplhal výše. Psi mezitím zjistili, že se něco neobvyklého děje, ale přišli s křížkem po funusu. Akorát mě jaksepatří „vyluxovali“, takže agámka asi neodolatelně voněla.

Pak ještě hodnou chvíli čuměli na strom a s čenichy v prvním poschodí nasávali onu neodolatelnou vůni.

Kdo má zájem o více obrázků této agamy, tak nějaké krasavice jsou zde:

http://www.dachiu.com/gallery/pix.html
http://www.dachiu.com/gallery/pix2.html
http://www.dachiu.com/gallery/pix3.html

a moudrosti v Češtině o těchto agámkách tady 




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !