Je známo několik variant odpovědí: Ále jo, půl koše. Jiná verze - Leda houby! (Jazyková lahůdka zejména pro cizince, kteří se snaží ovládnout češtinu). Případně - takového praváka! A následuje gestikulace spojovaná většinou s vyprávěním rybářů.
Sotva pár dnů prší a pak nastanou tepla, moje maminka zneklidní. Jídlo na chalupě plánuje s ohledem na nutnou dopolední výpravu do lesa. Po příjezdu začne hledat v kůlně a koš a nahání všechny, aby pohnuli, že už jdeme. Rodina posbírá košíky, plátěné tašky a nožíky a vyrazí.
Pro našeho Kubu byl nůž zapůjčený dědečkem známkou toho, že je této důvěry hoden, a tak si jedenáctiletý mladý muž vykračoval do lesa s nožem v pouzdru na opasku nesmírně hrdě, i když ten opasek měl kolem sebe omotaný skoro dvakrát.
Do lesa vede cesta sice delší, ale zajímavá. Nejdřív úvozem mezi poli, pak se změní v obyčejnou polní cestu. V úvozu rostou zajímavé kytičky (např. vstavače), běhají tu ještěrky a ke konci úvozu je borový hájek. Ten je potřeba prohlédnout, občas v něm rostou klouzky.
Pokud v lese nic nenajdeme, cestou zpátky nasbíráme do koše borové šišky - krásně hoří v krbových kamnech nebo na ohništi. Ne že by dřeva byl nedostatek, na místní pískovcové půdě rostou raketovou rychlostí akáty. A když kvetou, to je vůně!
V lese jsme děti od malička učili, aby neškubali všechno, co se jim líbí. Několik let byli zvyklí po nalezení zajímavého exempláře volat: Mám houbu! Nejbližší dospělý doběhl, poučil, jestli je houba jedlá nebo nejedlá a případně s malým nadšencem úlovek vytáhl z mechu, očistil a uložil do koše.
V létě se dá hledání hub doplnit sběrem jahod, malin a ostružin na pasekách, kam se opírá sluníčko. Žádná sebelepší a sebevětší jahoda nebo malina ze zahrady nechutná tolik, jako ta lesní, obzvlášť když se k nim člověk musí promotat skrz trnité šlahouny ostružiní, které tam rostou snad všude.
Cesta zpátky přes rozpálené pole bývá krušnější, ale utíká, protože se už spřádají plány, co s těmi houbami budeme dělat. Vše samozřejmě závidí na tom, kolik a jaké druhy jsme našli. Dcera Kačka je ochotna zbaštit smetanovou houbovou omáčku v jakémkoli množství, já mám radši masáky jen tak pokmínové, posolené a osmažené.
U první chalupy si dědeček vezme koš a hrdě prochází k předním dveřím, aby nám odemkl, a často odpovídá všem, co potká, na otázku: Už rostou?
Autorem přiložených fotografií je můj táta.