Před pár týdny mi do mobilu od kamarádky přišla krásná fotka z každoroční výstavy dýní v Botanické zahradě v Praze–Tróji. O výstavě jsem věděla již dříve, chystala jsem se tam, ale nějak stále nevycházel čas. Až o prodlouženém říjnovém víkendu jsem si naplánovala strávit tam odpoledne.

Letošní aranžmá bylo ve znamení „Día de los Muertos“. Jde o svátek mrtvých, který se slaví v Mexiku od 31. října do 2. listopadu. Dle mexické mytologie se mrtví jednou do roka vrací, popovídat si s rodinou a přáteli. 1. listopadu se na zem vrací duše dětí, 2. listopadu pak duše dospělých. Mexičané připravují pohoštění, zdobí oltáře papírovými vystřihovánkami, oranžovými afrikány… Rodiny tráví na hřbitově skoro celou noc, hodují, zpívají na počest mrtvých.

Obdobou svátku Dne mrtvých je v anglosaských zemí Halloween; slaví se 31. října.

Pražská Botanická zahrada, 28. 10. 2024

Dušičky, svátek zesnulých slavíme u nás, a to 2. listopadu, předchází jim svátek Všech svatých, 1. listopadu. Lidé navštěvují hřbitovy a přinášejí květiny a zapalují svíčky na hrobech. K tomuto svátku se také vztahují lidové pověry – jednou z nich je např. ta o duších vystupujících v předvečer Dušiček z Očistce, aby si odpočinuly od útrap. Také se pekly bochánky ve tvaru „kostí svatých“.

Modlitbička za zesnulé:

Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat…
V dušičkový večer rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše při nich za dušičky.
Poslední již svíce zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.

Dýně. Pražská Botanická zahrada, 28. 10. 2024

Nevím, jak to máte vy, já mám v týdnu, před víkendem vždycky docela dost plánů, co podniknu. Bohužel mne zlobí nervy. Takže přijde víkend a já bych nejraději vůbec nevylezla z postele, pokud možno zaspala všechen čas, abych nepřemýšlela o věcech, které mne trápí, o sice kterých vím, že jen málo z nich mohu ovlivnit, ale protože se většinou týkají blízké rodiny, tak nejsem schopna je razantně odříznout a nezabývat se jimi.

Tak i tentokrát – v sobotu ráno, 26/10, ke všemu počasí spíše listopadové, pod mrakem, chmurno – nevypravila jsem se nikam. Ale alespoň jsem ten čas trávila s knihou. Totéž v neděli.

Kostlivec.

A pak, v pondělí, 28/10, na státní svátek už brzy ráno to za oknem vypadalo na pěkný podzimní den, s hřejivými paprsky sluníčka. A nejen vypadalo, ale opravdu i bylo. A tak jsem se oblékla a vydala se z Modřan, tramvají a autobusem, na plánovanou prohlídku. Zájem ze strany návštěvníků byl docela velký, hlavně tu byly rodiny s dětmi.

Slunce hřálo, obloha bez mráčků, blankytná a hned za pokladnou, kam se podíváš, samá dýně. Malé, větší, zavěšené, položené, ale ty větší expozice byly až opodál.

Naučné police.

A tak jsem nafotila hromádky dýní na slámě, mrtvou nevěstu, veselého kostlivce v rakvi, strašidláky dýňáky, bronzové sochy kočkovitých šelem ze série Smečka od prof. ak. soch. Michala Gabriela, několik soch dřevěných, polici s přehledně vystavenými a cedulkami se jmény označenými druhy dýní; kovové sochy motýla a žraloka, podzimní zákoutí, železnou rozhlednu, různé druhy rostlin, keřů; stromy, pejsky…

Přišla jsem tak na hezčí, světlejší a daleko příjemnější myšlenky, a jsem ráda, že jsem se donutila vytáhnout paty z pelechu…

Zdroj: wikipedie. Foto: Jitur. Další obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.