Protože je moje panička velká milovnice zvířat a protože ví, že jsem ovčácký pes a je taky trochu šílená, pořídila mi k sedmým měsíčninám dvě ovce (a taky kocoura, oficiálně se všem známým řeklo, že je to pro naši maminku, teda maminku mojí paničky, ale já stejně věřím, že je koupili, abych nebyl dopoledne doma sám).

Teda jako nic moc velikého to nebylo, když je dovezli, Vašek a Vendulka měli 4 měsíce, vážili okolo 12 kilo a měřili cca 40 cm. Já měl v té době 35 kilo a 60 cm (dneska mám 41 kg a 67 cm). Ale jsem nenáročný němčáček a když potlačím občasné chutě prohnat po rozlehlých kopcích 50tihlavé stádo suffolek, rád si pohraju i s quessanama.

Teď se nutně musí vyskytnout otázka - co ti "kvesani" vlastně jsou? Vysvětlím ;)

Někdo jim říká miniovečky nebo Bretaňské miniaturní ovce, jsou to nejmenší ovce na světě a vyšlechtily se samy, bez pomoci člověka kousek přes vodu u Francie, přesněji řečeno: ostrov Quessant, který leží u nejzápadnějšího výběžku pobřeží Bretaně ve Francii. Jak už sem říkal, vzniklo tohle plemeno bez lidí - ano, známe to, lidi pořád něco zmenšují, jen se podívejte na falabely (miniponíček) nebo na čivavu, ale kdybyste bydleli na ostrově Quessant, taky byste moc nenarostli, ono tam není moc co žrát. Díky tomu, že na jejich vývoj neměl člověk vliv, patří stále k primitivním plemenům, to znamená že jsou velice odolné, snadno krmitelné (ovce udělá mléko i ze slámy, i když neochotně) a jejich vlna má jiné vlastnosti, než vlna zpracovávaná pro lidskou spotřebu.

S tou vlnou u ovcí je to vůbec zajímavá věc. Její kvalita se hodnotí podle počtu obloučků na centimetr vlnovlasu (ono je ještě jedno hodnocení, ale to jsem prosím pěkně skoro nepochopil). Ty obloučky mi ještě smysl dávají. V zásadě jde o to, že čím víc obloučků, tím kvalitnější je vlna, protože se z ní dá udělat víc věcí. Taky každá taková vlna má jiné vlastnosti. Používá se stupnice A až F. Nejkvalitnější vlnu mají ovce plemene merino, ideálně chované v Austrálii, je to vlna označovaná A, quessani mají F, to znamená v podstatě úplně rovnou. Ne že by byla hrubší nebo míň příjemná, jen naroste rovná a díky tomu delší, roční nárůst je cca 30 cm a beran v hřívě i 40 cm. Říká se, že jsou to ovce s relativně největší produkcí vlny ze všech plemen (počítá se hmotnost roční střiže ke hmotnosti ovce).

Úžasnou výhodou takové vlny je, že když zmokne, tak zase rychle uschne, když v Austrálii naprší na merina, můžou pojít na nachlazení - ještě že tam mají sucho, moje ovce v dešti běhají po zahradě a já o ně nemusím mít vůbec strach. Stříháme je dvakrát do roka a zatím jsme nevymysleli, co s vlnou uděláme, ale v létě prý dostanu velikánský pelech pošitý flanelem a plněný chlupama z oveček ;) Doufám, že jsem to vysvětlil k pochopení čtenářů, vlna je skvělá věc, ovce se za ni můžou tahat, akorát někdy zůstává nalepená na zubech. A málem bych zapomněl, moje ovce jsou černé, ale existuje i bílá a hnědá varianta.

Dospělci měří zhruba 50 cm v kohoutku a ovce by měla vážit pod 20 kilo, beran může přes - ptáte se, kolik měří a váží moje ovce? Nevím, výškou je mi beran do půlky žeber, ovce o malinko menší a nikdy jsem je nevážil, ovšem myslím, že těch poctivých 22 Vašek určo má.

Na krmení jsou hodně nenároční - oprava, byli by nenároční, kdyby nebyli rozmazlení. Pokud je možná pastva, je to super. První zimu nám sežrali dvě jabloně, od té doby přikrmujeme větve ovocných a jiných stromů (vrba, osika, topol), vánoční borovice jim v bachoru částečně skončila taky. Nezbytností je kvalitní seno, dost dlouhé na žvýkání a pochopitelně voda. Jako podestýlku mají ovesnou nebo ječnou slámu a vždycky asi třetinu sežerou. Snídaně v podobě strouhané řepy s ovesným šrotem a k večeři Racio, občas kousek suchého pečiva, mrkvičku, trochu slunečnice nebo kukuřice, jablka, švestky, meruňky… Žerou v podstatě všechno - a nemyslete si, že nedávám pozor, pokaždé ochutnám řepu i Racio, aby v něm nebylo něco špatného. Ale krmná sůl mi teda nechutná.

Dalším znakem primitivního plemene je jen jeden porod ročně, říje probíhá obvykle v listopadu (rozmezí se pohybuje od půlky října do půlky prosince) a po 150 dnech březosti se narodí jedno jehně. Dvojčata jsou vyloženě vzácnost a není to ani dobrý nápad, protože jehně se rodí celkem dost veliké (asi jako středně velká kočka) a dvojčata by byla malinkatá a ohrožená na zdraví, taky pro matku by to nebylo ideální, proto jsme doma všichni vděční za bezproblémový hladce probíhající porod jedináčka. Letos máme už třetí jehňátko, první byla Verunka, 22. 4. 2006, pak Věruška, 11. 4. 2007 a teď Vojtíšek, 21. 3. 2008.

No a to je vlastně to, proč jsem se rozhodl vám napsat - Velikonoce na krku a nám se narodil velikonoční beránek, sice vypadá jak malý čertík a pořád se mu ještě pletou nožičky, ale je to ten nejkrásnější zázrak, jaký jsme na první jarní den mohli najít a jsme šťastní :) Proto chceme i vám popřát a trochu se pochlubit ;)

Istar (mám veliké pacinky, tak za mě píše panička Zdenka, řečená Supík)