Pak před sto lety přišli lidé vyhrabali to, co zbylo z přesliček - hnědé uhlí a to vyletělo komínem elektrárny na obzoru a teď je zde zase šílené jezero 270 hektarů, které pomalu, už sest let natéká a jestě asi tri roky téct bude. A tak stojím tam, kde stávali dinosauři a ostatni druhohorní sauři - já a můj křovácký pes z Afriky.

Je podzim, mraky nízko, možná právě tak nízko jako na podzim před 200 miliony let, absolutní ticho, po přesličkách a plavuních ani stopy, jen takové zvláštní kameny zde všude leží. Už jsem je někde viděl, takové nahnědlé křemeny s ostrými ploškami a z druhé strany zaoblené jako vejce - ano už vím - pazourek - ten pazourek lovců mamutů, pro který se tenkrát před dvaceti tisíci lety kradlo a vraždilo, a který znamenal život a přežití, pazourek, ktery byl dopravován po cestách doby kamenné až z daleké dnešní Belgie.

Pazourek - lomný křemen vybavuji si matně z geologie na gymnáziu, přesně ten. Leží ho zde tuny - jen já jsem tu jaksi o nejakých těch dvacet tisíc let později - a tak už jsem propásl zbohatnutí z pazourku, stejně jako přesličky protopené v elektrárně. Jsem prostě tak trochu smolař ne?

K bohatství se propracuju o nějakých třicet tisíc let se zpožděním. Kopu do pazourků a říkam si, že dnes by se asi hodil nějaký barel nafty a usmívám se při představě, že za nějakých, možná už ne třicet tisíc ale už jen třicet let někdo někde kopne na Sibiři v Ťjumenské oblasti a poteče mu ropa proudem a oni budou muset řešit ne jak to odčerpat, ale jak to ucpat, protože už tou dobou bude ropa a její šejkové možná mimo mísu, stejně jako můj dnešní pazourek. Vždyť o ten nestojí ani můj křovácky pes z mladší doby kamené a vůbec nevypadá, že by mu něco připomínal když mu k němu dávám čuchnout.

Ono jak říkal Kainar, ono se to nejprve chce se umět trochu narodit - a pak v pravý čas přijít na to co třeba pofrčí, třeba teď frčí nafta stříbro, zlato - to už asi 5000 let předtím to byl pazourek. Už by to chtělo změnu říkám si a rozhlížím se kolem, jestli mi to místo, místo s geniem loci, nedá nějaké znamení koukám po nebi, koukám do dálky přes vodu - nikde nic.

Snad že bych koupil tady nad jezerem pořádné pozemky, vystavěl na nich domky a návštěvníkům vyprávěl o přesličkách a době kamenné? Při mé smůle smůlovaté si myslím, že i tady jsem už "třetí" už je to jistě všechno dávno rozprodané. Teď už mám zpoždění jen málo už jen o nějakých deset let, takže ještě mám šanci - příště už to určitě vyjde! Pat a Mat se ve mně prostě nezapře!

Pejsek na fotce je náš Basenji Murphy zvaný též Pižďa:)