Beran Vašek, to je zapeklitý oříšek, na svou velikost má neskutečnou sílu, spousta lidí už si sedla na zadek nebo klekla na kolena po jeho laškování, i pár pádu ze židle bylo a leckdo obdržel modřinu. Zákeřné je, že jeho hlava se nachází zhruba ve výšce kolen normálně vzrostlého člověka (čímž nemyslím maminku, jelikož ta měří 158 cm a vždycky dostane pecku do stehna). Naruší vám rovnováhu, než se stačíte otočit. Jeho oblíbenou zábavou je okusovat palce u nohou, rozlepovat na botách suché zipy nebo tahat za tkaničky, nezastaví se ani před ocumláním cípu ošacení, a když si někdy vyžebrá cigaretu, vyloženě ho to těší - ovšem nezapálenou.

Vendulka není tak vynalézavá, je nenáročná, nepotřebuje, aby se o ní vědělo v okruhu pěti kilometrů (uštěpačná poznámka, že Vašek je ješitný chlap, by se sem celkem i hodila, co myslíte). Je to úžasná matka a vzhledem k tomu, že její rok se skládá z pětiměsíční březosti, tříměsíčního kojení, čtyřměsíční rekonvalescence a následně přípravy na páření, jejím hlavním zájmem je potrava. Někdy si říkám, že jí snad praskl bachor, co do sebe dokáže nasoukat. Venku se intenzivně pase, zatím co Vašek mě zlobí. Já bych chtěl, aby běhali, lidi chtějí, aby se pásli, docela problém, takže musím klidně ležet a dívat se, jak si ovce chodí, kam chtějí, a beran mě chodí kousat do pacek a dloubat do boku… no psí život.

Náš tatínek se při stavbě ohrady a boudiček projevil poněkud naivně. Myslel si, že tak malý beran může mít lehký plot, velice rychle byl vyveden z omylu a tak bydlí ovečky v ohradě z pořádných latí našroubovaných velkýma šroubama na trámku a branka má železné panty jako na vrata poplužního dvoru, on ji Véna párkrát vyrazil. Sloupky jsou železné, metr trčí nad zem a půlmetr je poctivě zabetonovaný v zemi.

Přese všechnu snahu beran jednu část plotu vyrazil zrovna před pár týdny, prolomil spojovací trámek, po jeho nadstavení vyrazil pár latí a opět utekl, takže volný čas trávíme tím, že do plotu přidáváme šrouby a doufáme, že to chvilku vydrží. Strašně nás bavilo honit se po zahradě celý den, ale okousat borůvky a angrešty asi nebyl dobrý nápad, hm, ty pošlapané jahody, za to jsme taky pochvalu nedostali. Letní boudu rozebral kompletně, ani jsme se ji nepokoušeli opravit. Zimní boudu jen stěhoval sem a tam, načež byla opatřena kusem jeklu z každé stany a přivařena ke sloupkům opět zabetonovaným v zemi, snad to chvilku vydrží.

Mimo to, že Vašek buší do členů rodiny a ohrady, je to výtečný obranář. Chrání si svou bahnici, a když je doma jehně, brání ne dvakrát, ale desetkrát tolik! Jako příklad uvedu dvě příhody. 

Pásli se u cesty pod zahradou, občas je tam pouštíme, když něco děláme poblíž, ve výběhu totiž neroste ani travička. Je tam cesta a po cestě někdy chodí lidi a ti lidi sebou někdy vedou psa. Cizí člověk a cizí pes = nebezpečí a důvod k útoku. Jednou šel kolem člověk s vlčákem, nebyl tak vysoký jako já, ale určitě vážil víc, od oka bych řekl 45 kilo, nebyl už nejmladší, ale taky ne stařík. Zdenča, moje panička, volala na majitele, aby si psa uvázal, Vendulka zabečela a stoupla si před jehně, které jemně natlačila na ohradu.

Beran zpozorněl a sklonil hlavu. Doporučení ze života - nikdy se neobracejte k beranovi zády nebo bokem, pokud skloní hlavu a dávejte si majzla i když stojíte čelem, vím o čem mluvím. (Poznámka k doporučení - na berana si dávejte majzla i když hlavu neskloní). Ozvala se klasická odpověď: ale on je hodný, nic jim neudělá. Ovšem chytit berana, který se rozhodl útočit, není sranda.

Rozběhl se a po osmi metrech běhu napálil chudáka psa do žeber, plná rychlost, plná síla, pes letěl tři metry vzduchem a zastavil se o drátěný plot. Před dalším útokem se podařilo berana naštěstí chytit. Já chudák musel sedět za plotem, jinak bych šel Vaškovi pomoct. Pes byl otřesený a trochu bolavý, ale v pořádku, zlomenina se nekonala, páneček utrpěl menší psychický šok, oba jsou v pořádku a stále naživu, ale už nechodí na procházku kolem naší zahrady.

Abyste si nemysleli, že ovce neumí bránit, jednou šla kolem paní s malým křížencem, Vaška se podařilo zadržet, ale Vendulku ne, chudák psík se taky trochu proletěl, no. Dodneška se divím, že mě nikdy Vašek nenabral naplno, maximálně zavrávorám, když se spolu pereme, je to na střídačku, když mám převahu já, klečí beran na předních nohách a já ho jakože strašně krvelačně koušu do krku, když má převahu on, buší do mě z boku rohama. Ovci někdy taky proženu, ale za to mi nadávají, je to přece jen matka rodu.

Druhá příhoda byla taky zajímavá, i když ke zranění ani doslovnému napadení při ní nedošlo. Na tu cestu přijelo auto, Vendulka se postavila před jehně, my s Vašíkem přerušili naši hru a chvilku jsme auto pozorovali. Chlap za volantem projevil touhu vystoupit, byl od nás tak 20, možná 25 metrů. Vašek si odfrkl, kouknul na mě s jiskrou v oku, pochopil jsem okamžitě.

Vyrazili jsme k autu, mírný impozantní poklus, já vycenil zuby, beran sklonil hlavu. Pán v autě si evidentně ono vystupování rozmyslel a s vykulenýma očima sledoval, jak se na něj hrneme… No neudělali jsme mu nic, já oběhl dvakrát auto, očichal ho, taky sem se postavil na zadní, abych viděl do okýnka, Vašek očichal nárazník a škaredě se na chlapa podíval. Následně byl beran odloven, za rohy odveden domů a já šel dobrovolně taky. Ten člověk už tou cestou nejezdí ;)

Is + supík