Setkání první - mločí. To pro nás není až tak vzácné. Každý rok se s nějakým tím žlutočerně vybarveným tvorečkem v "našem" houbovém lese setkáme. Není to žádná opuštěná lokalita daleko od civilizace, je to příměstský les plný lidí, psů, cyklistů. Jeho součástí je i velký lom na žulu, takže se mlokům často chvěje zem pod tlapkama. Zajímavostí je, že pokud je ten správný "mločí" den, nesetkáme se jen s jedním, ale máme takovou "mločí" procházku, na které se místo po houbách kouká po salamandrech.

Pár informací: mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je15 až 20 centimetrů dlouhý, s výstražným zabarvením těla. Za očima má jedové žlázy, jejichž výměšek dělá toto zvířátko poměrně nesežratelné. Vodní prostředí potřebuje jen samička k nakladení silně vyvinutých larev ve vaječném obalu, jinak je mlok zcela suchozemský živočich. Líbí se mu v listnatých či smíšených lesích ve vyšších nadmořských výškách. Aktivní je převážně v noci, den tráví v hrabance či zemi. Zimu prospí. Je to lovec - živí se výhradně živočišnou potravou. Není to žádný rychlík - pohybuje se životem pomalu, klidně. Dožije se 20 let, v zajetí prý i 50.

Setkání druhé - čolčí. To si takhle někteří přivstanou, aby byli na golfovém hřišti brzičko ráno. Nikde nikdo (srnci, zajíci, divoké kachny a jiné živé překážky na hřišti se nepočítají). Jsou asi 4 stupně nad nulou, velká rosa v kombinaci s vycházejícím sluníčkem dělá střižený trávník úplně zlatostříbrný. Na greenu druhé jamky něco zpozoruji - je to maličké, nehybné, podivně zkroucené. Opatrně do toho šťouchnu a vykoukne oranžové bříško. Je to mrňavý, úplně tuhý čolek.

Nemůžu se jeho strnulosti divit - jeho studenokrevné tělíčko neumí v chladu moc fungovat. Na hřišti by ale nemusel dlouho přežít - klube se krásný den, přijdou davy golfistů a ne všichni si budou koukat pod nohy. A tak čoleček dostal jméno Barnabáš (vůbec nevím proč - ale hned jsem ho tak důvěrně oslovovala) a získal dočasné stanoviště na mém prstě. Čolků jsem už viděla dost, ale takového prťavce ještě nikdy.

Doputoval se mnou až na okraj hřiště, pod stromy se záplavou padajících listů, do blízkosti potoka. Tam by se mu mělo líbit a hlavně mu tam nehrozí zašlápnutí. Na prstě rychle obživnul, moje teplo mu přišlo vhod, a začal pomaličku tlapkat po mé ruce. Dala jsem ho na slunné místo, přesto po pár krocích zase "vytuhnul". Sice jsem mu vyprávěla, že si ho zasadím do akvária k orchidejím, ale (nejen proto, že je chráněným živočichem) moc dobře jsem věděla, že je mým Barnabášem jen na těch pár minut a že zůstane tam, kde je doma.

Pár informací: na našem území žije čolků (Triturus) víc druhů. Velký, obecný, karpatský, hranatý i horský. Nepoznám, jaké přijmení měl Barnabáš :o) Čolek během roku projde suchozemskou i vodní etapou života. Zimu prospí v norách v zemi. Na jaře hup do vody a rychle hledat partnery na páření. Samečci si obléknou barevnější kabátek, narostou jim elegantní ploutvičkové lemy na hřbet i ocas. Zbytek roku tráví na souši převážně nočním způsobem života. Podobně jako mloci jsou to lovci, rostlinná strava jim nic neříká.

Takže to bylo jen takové malé nakouknutí do života malých pohádkových dráčků obluďáčků.