Jak řekli, tak udělali, v sobotu jsme se donutili vstát poměrně brzo, dokonce ani autobus nám neujel. Problémy nastaly až na nádraží - Brdy mají jedinou chybku: jídlo a pití, které nenesete sebou, obvykle nemáte. A vzhledem k tomu, že jsme nic nenesli, bylo třeba nejen koupit lístky na vlak, ale taky vody a něco malého k jídlu, co když v Řevnicích nic nemají :).

Žraví jedinci to v Brdech nemají úplně jednoduché - vloni jsme měli hlavní stan v Rožmitále (podotýkám, že pod Třemšínem) a chodili jsme po lesích a újezdech. Den jsme začínali vždy návštěvou pekárny. Tam měli skvělé pečivo, toho jsme nabagrovali zásobu na celý den, dvě lahve vody, no a do lesa… aspoň má člověk k večeru motivaci hledat cestu domů.

Až na to, že sobotní vlak do Řevnic byl těžce poddimenzovaný a bylo v něm zatraceně těsno, proběhla cesta úspěšně. Navíc v Řevnicích jsme objevili spoustu otevřených obchodů. Skončili jsme v pekárně, kde kupodivu měli i nevídané věci jako karbanátky (mňam), koláčky, tlačenku, vodu a jablka (popisuji pořadí konzumace). Takže nebezpečí smrti hladem bylo zažehnáno a mohli jsme vyrazit.

Jak už to v Brdech bývá, zdálky sice nevypadají, ale umí být slušně do kopce. Zjistili jsme, že jsme přes zimu notně zpadavkovatěli, ostatně když táhnete plné bříško po zemi, tak to jde do kopce poměrně ztuha. Cesta je to ale krásná, navíc nad Řevnicemi byl les úplně plný sasanek, naprosto bílo. Měla jsem snahu to vyfotit, ale on jinak ten les nebyl moc fotogenický. Zajeďte si tam za rok.

Nakonec jsme vyfuněli k rybníčku před Kytinem - ten je teď na jaře taky moc zajímavý, zase z jiného důvodu. On jak je ten lásky čas, tak to přišlo i na žáby, a musím říct, že u toho rybníčka by měli mít postavenou velkou ceduli s hvězdičkou, jako že se tam dějou ty nepřístupné věci…

Od rybníčka už je jen kousek do Kytína, hospoda otevřená, dokonce vařili. Takže jsme se zaparkovali k jídlu: po orgiích v Řevnicích jsme ušlechtile pojedli salátu - ano, přátelé, i takové věci se dají objednat v brdských lesích… Mezitím samozřejmě začalo pršet, ale milosrdně ne moc, takže jsme jen přidali do kroku. Počasí se pochopitelně umoudřilo až v Dobříši.

Dobříš má kousek od náměstí jednak ten známý zámek, kde za totáče tvořili spisovatelé, jednak veliký a krásný rybník Papež. Tam nastaly ty avizované kachny. Že u rybníka bývají kachny, není moc překvapivé. Ovšem že se z hejna oddělí pár, popojde směrem k vám k silnici, rozhlédne se a přejde (přeháním jen maloučko), to už tak běžné není. Ostatní kachny si nás nevšímaly, ale tenhle pár mířil cílevědomě k nám.

Nic je nepřejelo. Došly a vyčkávavě na nás pohlédly. No, měli jsme, pravda, jen müsli tyčinky z nádraží, ale usoudili jsme, že když jsou tak velmi zdravé, tak si s nimi snad kachní žaludek poradí. Kachny se zdály být potěšeny. Pozřely každá jednu tyčinku, chvíli zdvořile počkaly, než jsem konečně vykutala foťák, a když se ubezpečily, že už opravdu nic dalšího nebude, odešly za svými kachními záležitostmi.

My jsme taky pokračovali, ale nedalo nám to a šli jsme se ještě podívat na zbytek hejna. Tak ty jsme nezajímali ani trochu, spokojeně pospávaly na sluníčku (já nevím, ale toto jaro vidím většinu kachen spát, do plavání se jim nějak nechce - fakt je, že při tom počasí se možná není čemu divit…). Takže pár fotek, dojít na náměstí na kafe a do autobusu. Zase brzo přijedeme!

*) příbuzní brdologů. Brdologové jsou jedinci, podle kterých jsou Brdské velehory obklopeny Krkonošským a Šumavským předhůřím a Alpskou pahorkatinou.