Nijak dokonale, při pohledu na záběry profesionálů blednu závistí. Ale zato mě to moc těší a rozhodně se nenudím :-) Doufám proto, že nebudu nudit ani vás. Jak se tedy fotí divoká zvířata? (PS: Nadpis jsem si, přiznávám, vypůjčila z filmu, ne z reality.)

Snadno

Pravda, nestává se to moc často, ale někdy přece jen ano. Jako třeba housenky bělásků... a ježci. Jak začne léto, ožijí všechny zahrádky v okolí dupáním a čmucháním, jak se nebojácní bodlinatci shánějí po večeři. Pro hezký obrázek musím ale najít nějakého na ulici, v zahradě zachytím spíš krajinářskou fotografii ježatého kopce, jak ježour schovává čumák v trávě. Příběh mého modelu má ale špatný konec a ještě dneska mě v duši dloubne, když si na něj vzpomenu - jako poděkování za fotografii jsem ježka i jeho kamaráda pohlídala, aby bezpečně přešli, ale jen o noc později už takové štěstí neměli :-(

Rychle

Jako protiklad třeba právě k tomu ježkovi sebou většina zvířat umí docela hodit, když má pocit, že je to dobrý nápad. Ne nadarmo se fotografům radí: "Mačkej spoušť tak dlouho, dokud máš co fotit - ono se to brzy změní!" Moje portfolio obsahuje impozantní sbírku odlétajících ocásků, květů už bez motýla a šmouh, co ještě před chvílí byly zvířetem. Tenhle obrázek jsem si výjimečně schovala. (Abych nebyla nespravedlivá, dotyčná ještěra mi pózovala před touhle fotografií dobré dvě minuty, než bleskově zmizela.)

Za úplatek

Jak věděli již staří Čechové, zadarmo ani kuře nehrabe, a slib, že se stane modelkou, jeho pracovní morálku nijak nevylepší. Pobídka, nejlépe v podobě něčeho dobrého na zub, je silný argument. Proto fotografové obléhají krmítka a krmelce a vodní ptáky hledají v zimě na Vltavě. Ale jsou i méně očekávaná místa... V jednom alpském národním parku mě okamžitě upoutala liška, která se nebála turistů a dokonce přišla kus k nim, i když je evidentně viděla. S foťákem na oku jsem zapomněla na ostražitost a její kolegyně mi zatím málem vykradla batoh :-) Obě kmotry potom předvedly, že jsou ochotné přijít na dosah ruky, pokud ta ruka drží něco k jídlu.

Na vrcholech hor, v hlubinách vod...

... tam všude něco žije. V důsledku toho tráví nebohý fotograf zvířat spoustu času tím, že se tam za tím něčím snaží dostat. Šplhá se po skalách a spouští do jeskyň, brodí bahnem, taví se ve vedru, mrzne a mokne. No a nakonec potichu nebo nahlas nadává, když ze vší té snahy stejně nic nevznikne. I když, občas se zadaří. Tuhle užovku hladkou jsem například chytila společně s úžehem.

S dávkou štěstí

Někdy ale ani veškerá snaha nepomůže a je potřeba něco víc. Připravovali jsme dětský tábor - celý den jsme pobíhali z lesa na louku a zpět. Pak si kamarádka chtěla zkrátit cestu a zarazila se uprostřed kroku. Málem šlápla na srnčátko. Leželo jen pár metrů od cesty, kudy jsme ten den mnohokrát prošli, a nikdo si ho vůbec nevšiml, tak dobře bylo schované. Oblast jsme pochopitelně okamžitě tabuizovali, ale minulost už jsme změnit nemohli. Snad to srně tolik nevadilo, do rána potomka odvedla.

V modravých dálkách

Odhlédneme-li od faktu, že krokodýli z titulku se v Čechách obvykle nevyskytují, žijí v mnoha zemích běžně zvířata, která od nás sice známe, ale jsou vzácná nebo plachá. V Turecku jsem za pár dní viděla snad víc mandelíků, než žije v celých Čechách. V jižních zemích ale žije i víc chocholoušů, dudků, obyčejných vrabců a vran. Zvláště posledně jmenované se chovají tak podobně jako u nás holubi - prolézají město, kde kdo nechal něco k jídlu. Moc se nebojí. Fotograf má tedy žně.

Na druhou stranu, i u nás se začínají objevovat tvorové, o kterých donedávna nebylo ani slechu. Z jihu se šíří kudlanky a jiný teplomilný hmyz. Špatně uzavřené voliéry chovatelů přispívají australskými labutěmi černými a americkými a asijskými okrasnými kachnami. Třeba jednou budou i ti krokodýli :-)

Kolektivně

Když se ruka k ruce vine, vzniknou i fotografie, které by jinak vzniknout nemohly. Proto bych touto cestou ráda poděkovala lidem, kteří se nějakým způsobem podílejí na mých úlovcích. Všem kamarádům, kteří trpělivě čekají, až mi objekt zájmu konečně uteče ze záběru; všem lidem, kteří mi jakýmkoliv způsobem radí v otázkách zvířecích zvyků a vrtochů techniky; a nejvíce děkuji těm, kteří neváhali přímo pomoci skutkem. Do poslední skupiny patří z místních lidí zejména Lenka S. a Xerxová - snad vám vaši laskavost v celkovém součtu někdo oplatí...

Další fotky najdete zde