I když je dělí miliony let vývoje, tučňáci a delfíni mají v době potřeby stejný styl plavání. Vyskakování z vody k nádechu, aby dále plavali pod vodou. Někdy tak plavou i kosatky a tuleni. V angličtině je na toto pěkný výraz, „porpoising“, podle toho, jak plavou. Podobně jako porpoisy, tedy sviňuchy (Sviňucha obecná – Wikipedie ), které připomínají delfíny.

Tučňáci takto plavou, když potřebují vyšší rychlost. Jako když opouští a nebo se přibližují ke koloniím a nebo při útěku před dravcem, či při výskoku na břeh. Při vyskakování byli pozorováni, i když se snažili plavat s velrybami, aby se přiživili na krilu, který velryby loví do svých bublinkových pastí.

Při opouštění a nebo přibližování ke kolonii, kdy tučňák plave sám, je tento vystaven nebezpečí, že na něj číhá hladový tuleň leopardí, který tučňáky s chutí loví a požírá. Běžně se tuleň pohybuje pod vodou rychlostí až 3 m za vteřinu. Jakmile se ale chystá k vyskakování, tak prudce zrychlí, díky svým, jako křídla velkým ploutvím a mohutným prsním svalům, na 10 m za vteřinu, aby mohl z vody vyskočit a při tom se nadechnout čerstvého vzduchu. V tomto mu pomáhá peří, které je vzájemně propletené, že tvoří jako sklo hladký povrch, které je navíc impregnované olejem, který vylučuje ze žláz na zadečku. Tak tito aerodynamicky téměř perfektní tučňáci klouzají vodou jen s velice malým odporem.

Tučňáci v době potřeby dovedou plavat pod vodou velice rychle. Vyskakování jim však umožňuje pozorovat nepřítele a hluboce se nadechnout. V době klidu tučňák dýchá pouze nosními otvory, které jsou malé dírky, o průměru zhruba 1 mm, vysoko na zobáku, blízko obličeje. Zobák mají zavřený. Vzduch po projití těmito „nozdrami“ postupuje dále spletitými vzdušnými cestami a prostory, kde je vzduch upravovován k tučňákově potřebě. Jak teplotně, tak i co se do obsahu vody týče. Poté vzduch pokračuje do plic. Tento styl dýchání tučňákům stačí, pokud jsou v klidu, stojící a nebo sedící na vejcích. Tedy v době pomalého metabolizmu. Avšak v době rychlého plavání a nebo i vyskakování se jeho metabolismus podstatně zvýší a také i nárok na kyslík. Potřebné množství čerstvého vzduchu tak získává při vyskočení z vody. Otevře zobák a prudce se nadechne, aby se záhy s opět zavřeným zobákem ponořil do vody, kde posléze vydechne nozdrami. Při tomto stylu dýchání čerstvý vzduch jde přímo dýchací trubicí do plic bez nějakého omezení a úpravy v nosních vzduchových cestách.

Bylo také pozorováno, že tučňáci plavou tímto vyskakovacím stylem, i když není kolem žádné nebezpečí, a tak pozorovatelé usoudili, že tučňáci tak činí pro radost. Asi podobně jak akrobatické létání velkých dravých ptáků.

Fotky k textu najdete na rajčeti zde: Odkaz

Psáno 29/05/2025.