Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Já se mám učit

a vy na mě s houbami? Jsem typ, který houby rád jí, nerad čistí a neumí je hledat. Ne že bych nepoznala, ale ty nešťastnice by musely buď kousat do kotníků nebo mít na kloboucích majáčky, abych si jich v lese všimla. Z toho důvodu vítám, že nám na zahradě rostou žampióny a navíc si pěstujeme - dneska už to nemusí být jen ta hlíva nebo šiitake, jdou podomácku (vyzkoušeno v zásuvce pod kuchyňskou linkou) obojí žampiony  - jak se jmenují ty s tmavšími klobouky, které mám radši, by vám řekl Terra. Podle popisu jsem tedy nehoubař - přesto mě potěšilo, že kromě pravých hříbků se pomalu vracejí i lišky. Neznám lepší houby pod maso... Ještě kdyby se tak vrátily pravé ryzce, které jsme - úplně malinké - nakládali doma nakyselo, když mi bylo nějakých... šest? sedm? Že bych přece jen nebyla tak úplně nehoubař?

Re: Já se mám učit

V Čechách najít člověka, který by byl totální a naprostý nehoubař, se rovná zázraku (mimo přistěhovalců). A pod maso je nejlepší směs.

Patřík k středně zdatným

houbařům. Sbírám nejen hřibovité, ale i holubinky, masáky, podzemky, ryzce,lišky,....no prostě smaženicová klasika. Houbaření miluji. Vzpomínám na dětství, kdy jsme jako komplet rodina výráželi za raního kúropění a prolítli blízký let, houby dovezli dom, dali do pavoukárny (špajzka), popadli další koše a vyrazili do vdálenějšího lesa. Vrátili se dom na oběd a po něm opět mazali do jiného lesa. ¨Naše škodověnka měla po víkendu totálně plný kufr hub.

Nemůžu říct, že by mě nějak zvlášť bavilo čištění hub, hlavně kvůli mé helmitofobii, ale překousnu to.

Jen tak. Pokud by někdo chtěl, moc ráda pošlu sušené hřibovité (abyste se nebáli otravy). Stačí hodit adresu, mám jich letos tolik, že bych s nima mohla tapetovat. Prostě je děsně ráda sbírám

Prosím... mohl bych tě vzít, prosím, trochu za slovo?

Ach jo:-(

Já se díky jelení říji na houby nedostanu, ale stačí o nich slyšet a číst a slintám jak bernardýn  Šmankote, já bych si dala obalenou hlavu a jako přílohu smaženici, nebo kousek houbové sekané? Mňam

To je ale téma!

Milá LFSH! Patřím mezi houbomily, sbírám je ráda, jím je ráda a na správné předčištění průběžně cvičím rodinu, takže již nenosíme domů koše plné hlíny, jehličí a listí. Tento táden mám absenc a z toho absťák; v sobotu jsme byli s Tádoškem plavat a v neděli šla na houby Lucka, která se do lesa nedostane a houbování taky miluje, a já jsem dělala babičku.

Ale musím sebekriticky přiznat, že zatímco minule a předminule a předpředminule jsme z lesa táhli koše hub, teď, když jsem v lese nebyla, přinesla rodinka sotva na bramboračku a na houbofleky.

A proto příště: na houbýýýýýýý!

A zkusíš na houbohledání cvičit časem

- taky Mikeše? Vůbec: jaký je vztah koček k hřibům? Asi veškerý žádný, nebo naopak podezřívavý (vůně) - ne?

Tak mi to vysvětlete

- všichni kolkolem chodí do lesa na houby a přinesou hříbky (jeden tvrdil - byl jsem tam hodinu i s cestou a přinesl jsem koš praváků), když my jdem do lesa, tak hřiba nět, kozáka nět, křemenáča nět . Tuhle jsme vyrazili na bedle - všichni kolem nás procházeli s přepravkami narvanýma bedlama a my s bídou donesly pro každého člena rodiny tři (ještě že psová je nejí). V pátek jsme vyřazili na ty hříbky - prý v malých doubcích - tož tam jsme našli jenom to ... ho .... a to přímo prasečí - bylo tam totiž tu kaliště tu krmítko pro divočáky . Nakonec jsme vlezli do borové školky a tam našli aspoň hafo klouzků - asi se nikomu nechtělo plazit pod jedličkami . Sice jsou klouzci celkem pracní na zpracování, ale polívka je z nich epesrádesní - byla v sobotu mňam mňam.

Jinak - proč psi nehledají houby - tak to je mi taky záhadou. My Toyu sebou do lesa bereme, protože nemusí být na vodítku a stejnak se ode mně hne do vzdálenosti max. tří metrů. Navíc, když jsme v nějakém temnějším lese, přilepí se na mě a pokvíkává, že se máme radši vrátit na  cestu, že se jí tam nelíbí a vůbec, proč nejdeme na houby na louku (asi na ty lysohlávky ). Manžel jí v pátek říkal - "nenašlas huby - nebude večeře - nemáš zásluhy". Vyčítavě na něj podívala - "a kdo tě tady chránil, v tom strašném hvozdu, před hroznými lesů pány?" Jojo, naše nebojsa.

Re: Tak mi to vysvětlete

Nejlepší na nacházení hub je jít se psem jenom na procházku a jak se tak jde, člověk potká nějakou houbu (přece ji tam nenechá, chudinka malá se tam bojí). Dobrá taktika je i jít na houby s někým (nejlepší na to je můj otec) a ztrati ho - při hledání spoluhoubaře se též hodně najde.

Filip díky své rase vypadá i jako lovecký pes, ale bez (výraznějších) loveckých pudů. V lese se sice vzdálí trochu dál (max. 10 m), ale pravidelně si chodí kontrolovat paničku, jestli se mu neztratila a je v pořádku.

Jo, je to tak

Tady jsem ani nemusel dojít do lesa abych našel tašku kozáků a křemeňáků...jen remizky kolem koupaliště. Málem jsem tam šlápl na zmiji, kdby se nehýbala.... Ale pejskaři milí, toto mi vyložte: pejsci by měli na základě svého čichu umět vyhledávat houby přímo brilantně a to i podle druhu, pak k nim vodit své páníky ale neslyšel jsem o žádném který by to uměl. Jak je to možné ? (Jedním z vysvětlení je fakt že nechat běhat psa po lese je riskantní z mnoha důvodů, to chápu.)

Re: Jo, je to tak

To je mnohem složitější. Podhoubí voní stejně jako houba. Ale je rozprostřené po podstatně větší ploše. Navíc les je hub plný - jak naučit psa, že růžovka je dobrá a příbuzné muchomůrky neee. A rozkládající se staré plodnice voní výrazněji... prostě jediné houby, co se hledají pomocí psů (a častěji prasat) jsou lanýže - pro svoji výjimečnou vůni a obrovské plodnice, které umožní přesnou lokalizaci houby.

Mňam,mňam,houby -

zrovna v sobotu jsem dělala šunkafleky s houbami a Xerxová mě navnadila s houbami na paprice se smetanou,určitě to vyzkouším!My na houby se psem chodit neumíme;na volno ho v lese pustit bych se bála,aby ho nestřelil nějaký myslivec jako škodnou a na vodítku - to bych místo sbírání hub pořád rozmotávala vodítko.

houby

houby znám asi dost dobře, ale stejně sbírám jen vybrané jedince. Taková lakovka ametystová je prý jedlá, s ničím se rozhodně zaměnit nedá, roste u nás hojně - jenže já když ty prašivečky fialové, od pohledu jedovaté, vidím... tak si je do smaženice prostě nepřihodím.

Jinak já letos často sbírám houby do zcela zcestných nádob - igeliťák hovňák, psí hadr na hubu svázaný do úhledného ranečku (i když zcela proslintán), včera a ve středu mezi golfové míčky... Jedno umístění blbší než druhé. Ale jak to dělat, když vlastně na ty houby nejdu...

Houby houby houby, malý velký tlustý tenký

jak se zpívá v jedné písničce od jedné dnes už neexistující skupiny, miluju na všechny způsoby. Kvůli noze se zatím do lesa ještě nedostanu, je to u nás na mne příliš vysoko a ten nerovný terén mi nedělá dobře. Na rovných a vyztužených lesních cestách obvykle houby nerostou! Od středy jsem strašila na veletrhu WELLNESS BALNEA až do včerejška, má drahá polovice ale jela na chalupu a přivezla koš hub. Tak mám radost a vůbec mi nevadí, že je musím očistit - on patří do té skupiny, která je mooooooc ráda sbírá, ráda jí na všechny možné způsoby, ale zpracovat je po nálezu na úhledné sušené kousíčky či zamražené kostičky, to nehrozí! Houbičky v octě, to je lahůdka. Dělám nálev i postup zavařování podle své maminky a přidávám do skleničky s houbami nejen cibuli, ale tu feferonku, tu česnek, tu nějaké zvláštní koření a jsou pak ke grilovanému masíčku nebo k jiným mňamkám skvělé. A protože jsem megaloman, tak jich mám každý rok půl sklepa a kamarádi si moc rádi nějaké odvezou do svých domovů.

OOOOOOOOO, přestaňte už houbaři!!

 Vždyť budu úplně zničenáHouby, houby, houby. Jak já je ráda, ani ta námaha by nevadila, vždyť jsem stejně téměř každý den v lese a také bych si je očistila. Vypuklo houbařské šílenství a já stojím mimo. Neznám, neovládám a tak bojím,bojím. Já nepoznám ani bedlu, žampion a snad ani pýchavku bych nepoznala. Prý každá houba má jedovaté dvojče. A tak,bydlím kousek od houbařského lesa, lemovaného odstavenými auty houbařů a chodím potupně do zelinářství kupovat hlívu ústřičnou. Do poblívčičky, pod masíčko  a na míchaničku. Mňam, mňam.

Na druhou stranu jít lesem (ne po cestě) se třemi psíky na vodítkách, to je taky silné kafe. Pan polesný, když jsem mu trimovala jeho jozífčici, mi řekl, že jak uvidí v lese moje psíky navolno, že je střelí kamarádnekamarád. No, stojí mi ty houbičky za to??

P.S. a ani lysohlávku nepoznám a prý tu roste, aspoň jsem párkrát potkala v lese takové divné týpky.