A bylo to na konci báječný novoroční procházky.

Na kterou jsem se s ohaříkama vydala sama, protože jsme měli tu silvestrovskou návštěvu. Tak aby nezvostal Ričrd doma osamocen. Pánové si budou technicky vykládat a my vyrazíme doplnit lojofky, rozhodla jsem se. Do lesa ještě nee. Kvůli mysliveckým dozvukům. Na Silvestra byl hon, a kdyby se tam motal nějakej nedohledanej divočák, tak já nechci být ten, kdo ho potká, že jo. Louky = bezpečnej a přehlednej prostor. I pro pro případ, že by si na lov vyrazil i nějakej osamělej lovuchtivej jedinec. A místo páníka nám kousek cesty dělal společnost Mouses.

Pro ten den se vítr, který poslední dny foukal, celkem utišil a tak nám i na těch loukách bylo dobře. Ostatně – tam je vždcky dobře. Vzala jsem to nejdřív přes tři malé loučky, kterým pro ten na sebe navazující tvar říkáme Beta. A z nich pak přes silnici do úvozu podél pastvin. Kde jsem já zkontrolovala zběžně oplocení, neb jsme domluvené s paní majitelkou, že když něco objevím, že je špatně, že jí volávám coby Ohaří hlídka :D . Teď jsem nemusela.

Ohaříci si mezitím čmuchali po cestě. Bylo vidět, že tady byl od posledka celkem pohyb. Taky logicky, že jo. Lidi se psy o svátcích hodně asi courali. I když my za celou dobu vlastně nikoho na našich procházkovýletech v okolí nepotkali. Každopádně, to tam teď bylo hodně zajímací. Ani Taliprtka se hned nevěnovala myšosčítání, ale hleděla si vzkazů. Pilně s Rumouškem podepisovali. Až když jsem zatočila na louky ke svým krmítkům, dala se do svých myšopovinností :-) . Rumíček ne, ten si hopíkal vedle mě a chvílema jsme si hráli s balonkem.

Doplnili jsme do prvního krmítka a vydali se do prostoru zkusit najít balonek, který tu Tali minule někde nechala. Já si to neohlídala a pak koukám, že má kušnu prázdnou. Tak ho musíme najít, nechci nechávat balonek v přírodě. Pro tentokrát jsem neměla štěstí, ale louka je rozlehlá a já mám jen tak představu, kde to mohla nechat.

Doplnili jsme i druhé krmítko a šli si chvíli čutat s balonkama. Tali pak zaujalo něco v křoví, a protože vím, že tam bývá srnčí, houkla jsem na ni, ať to nechá být a vypadne ven. Hezky poslechla a šla si rejdit kolem. Já mezitím dorazila ke třetímu stanovišti a tady jsem dostala od sýkorek világoš, kde se tak dlouho s tím krmením cárám. No nedivím se, měly už snědeno. Pokorně jsem se omluvila, doplnila lojofky a hned poodešla, aby se na to mohli vrhnout. A při tom jsem se na chvíli zakochala – tak můžete se mnou – to světlo!

Zavedla jsem nás na louku pod silnicí a tam jsme si dali trošku té ohařiny. Protože jsem ohaříkům poztrácela balonky. Vždycky dva pro každýho. Pěkně, pěkně jim to šlo a já si pak spokojeně štrádovala na tu další louku, tu pod kapličkou. A tady, tady jsem dostala zvláštní vzkaz.

Jdu si tak, postávám, chvílema chválím Rumíčka, kterýžto se dožaduje ocenění, jaké že to krásné ďurky od myší objevil, a najednou koukám... něco zvláštního bílýho se pohybuje vzduchem. Jako by to bylo velký peří a zároveň nebylo. Jako by to byl nějaký lehký papír a zároveň nebyl. Sakra... co to je? Chvilku si mě to vodilo po louce, než jsem to mohla odchytit, jak se to v lehkém větru, který se už zase objevil, pohybovalo.

Konečně jsem k tomu doběhla a... koukejte, takováhle krása.

Jak často najdete bílý list? To je určitě andělský psaní! Co myslíte? Říká se, že když se vám stává, že nacházíte bílá pírka, je to vzkaz od vašeho anděla. A tak si říkám, že bílý list je určitě minimálně od anděla dopis. Co mi v něm asi píše? :-)

Foto: Petra K. Osobní stránky autorky: www.zrzavec.com.cz