Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PŘÍRODA: Chrousti
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Jiří Růžička 12.4.2006 0:01Lenko, Lenko Jó, jó. Příběh z mládí! Zapůsobil na mně, protože jsem zrovinka tak prožíval své dětství, jen místo bílých punčocháčů, mě byl oblékán bílý, štípavý svetr! Na prázdninách s babičkou a dědou však bylo vše tak, jak popisujete! Představte si, i s tou první třídou na vesnici! Pochopitelně bych mohl přidat mnoho příběhů a prožitků, ale byla by to jen obměna těch Vašich. Mám v záloze několik "špeků", ale to vše ještě přijde. Ještě jednou díky za vzpomínku! P.s. Vše to z povzdálí sleduje moje žena, též učka, a myslím, že v pravou chvíli udeří! |
|
|
Kadlus 11.4.2006 22:14Připomínka Koukám, divím se,snad až na www. samá krásnější polovina lidstva.Názor té druhé 1/4.:Nevím, do kolika počítáte chlapa a od kdy je to jenom dědek,nežť.Postižen povoláním stejným jako autorka ( jde spíš o diagnozu),měl jsem- i v poměrně vysoké funkci- pochopení pro každou lumpárnu svých oveček - k nelibosti kolegyň,které se domnívaly, že jim to podrývá autoritu. Výsledek = většinou jsem se dozvěděl skutečnou pravdu a věřte-nevěřte,nepotřeboval jsem poznámky do žákajdy.Když se děti dotazovaly,proč nejančím,vysvětlil jsem jim, že nevymyslely nic nového-to jsme dělali taky. Jako kluk jsem se vyhnul " strojení ",ale nevyhnul rozbitým kalhotám a po babičce-pražské trhovkyni se 4.tř.obecné mám na př. celou Šaldovu knižnici.Pár poznámek, aby nechyběl nějaký chlap.Jo, a chrousty jsme do školy tahali taky. |
|
|
WWW 11.4.2006 22:39To je skoda pane Kadlus, ze mi blbne pocitac. Ale : nasli jsem jednou s Tondou Kadlecu mrtveho vrabce a vobarvili mu hlavicku na modro, brisko na zeleno a na kridlech cervene tecky. Ucitelka prrodopisu z toho byla zdivocela. Zamknula se v kabinete a |
|
|
WWW 11.4.2006 22:41a zoufale se snazila ptacka pojmenovat a nekam zaradit. Teprve, ,kdyz zjistila, ze pousti barvu, tak to prasklo. Sli jsme do reditelny a bylo to na snizenou znamku z mravu !!! |
|
|
Kadlus 11.4.2006 22:50Re: a zoufale se snazila ptacka pojmenovat a nekam zaradit. Teprve, ,kdyz zjistila, ze pousti barvu, tak to prasklo. Sli jsme do reditelny a bylo to na snizenou znamku z mravu !!! Vidíte, ode mne - snad- by byla taková nějaké reakce :"Kluci pitomí. za dveřma si dejte facku a přemýšlejte: Co kdyby paní učitelku klepla pepka- můžete pak dostat někoho horšího !" Používal jsem to- a víte, že si někdy kluci i těch pár facek ( něžně a s úsměvem ) dali ? |
|
|
Kadlus 11.4.2006 22:53Re: Re: a zoufale se snazila ptacka pojmenovat a nekam zaradit. Teprve, ,kdyz zjistila, ze pousti barvu, tak to prasklo. Sli jsme do reditelny a bylo to na snizenou znamku z mravu !!! Ještě dodám : Dospělák, který si neumí vychutnat legraci ( nemám na mysli zlou, zákeřnou) s dětmi, to není člověk, to je .... dosaďte si klasika. Jak je v Savojsku ( nemýlím se)- u nás na jihu - i jinde - nasněžilo ! |
|
|
WWW 11.4.2006 22:58Vcera snezilo, dneska uz bylo slunicko, ale protoze je v Alpach radne nasnezeno, tak priserna zima ! |
|
|
WWW 11.4.2006 22:56No jo pane Kadlus. Nastesti, jsme pri tech rostarnach na tyhle zavazne a mozne dusledky nemysleli. Trvam na tom "nastesti". Jinak by jsme se chovali zpusobne a ja nemel na co vzpominat ! |
|
|
Lenka Svobodová 12.4.2006 0:08Pane Kadlusi Vřele s Vámi souhlasím a moc jsem se Vašemu příběhu nasmála. Já taky nikdy nedávala poznámky. Psaní k rodičům putovalo jen tehdy, když se vyskytlo něco tak závažného, že to nešlo přehlídnout a jít dál (-prudce a nevysvětlitelně zhoršený prospěch, špatná psychika dítěte atd). Ale to vždy bylo pozvání k ústnímu pohovoru a udělala jsem si na rodiče vždy čas, abych vyslechla i druhou stranu. Měla jsem žáčka, jehož doma tak tloukli, že pokud se svlékl do trenek, já se zděsila. Dítě mělo ke všemu ještě všechna možná dys..., ale péče v rodině žádná. Jen bití a bití... Jeden čas jsem dokonce i sbírala ty "perly", které vytvořily v žákajdách svých nebohých žáčků mé kolegyně. Byla to ubohost, ale někdy jsem se taky dost nasmála. Já učila v 1. a 2. třídě a do třetí jsem žáky dovedla jen jedinkrát. A to jsem učila ještě jen do dubna, kdy se změnil můj zdravotní stav a já " byla odejita" do invalidního důchodu. To víte, geny se dědí. A úplně všechny! |
|
|
JK 12.4.2006 6:40Re: Pane Kadlusi Upřesním, víte o čem je řeč. 15 let ŘŠ největší ZvŠ( 250 rabacholů),navíc - hned vedle Vás na západ.To bez humoru prostě nejde,to dá rozum .Co pavažuji za nesmírný úspěch - řada kolegyň (ne všechny) o- sucharek- opět víme o čem je řeč, dokázala postupem času přejímat můj přístup.Moje řešení- Po škole tě naložím, vysvětlíš to doma."To ne, to mi radši nějakou vražte !"Bylo vymalováno. |
|
|
zana 11.4.2006 20:41babička s námi bydlela a byla to úžasná ženská, budu mít někdy článek na Mlsotníku se vzpomínkou. Takže se malinko podivím, že tu není žádný děda, nebo prostě mužský. Moje babča měla bratra (dědové se mě nedožili) a ten byl úžasný. Za první republiky pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, za totáče jako sklenář, zeměměřič a tak. Přesto strašně veselý a pohodový člověk. Dodnes vzpomínám na příhodu, kterou jsem s ním zažila - totáč: paírnictví, kde kupodivu měli toaletní papír. Strejda (pohledný starý pán s hřívou stříbrných vlasů) se lehce naklonil k prodavačce a pravil: Milostivá paní, mohla byste mi je nějak hezky zabalit? Víte, pro manželku k vánocům. |
|
|
Lenka Svobodová 12.4.2006 0:31Paní Zano Já jsem dědečka měla taky, ale jen jednoho. A byl to taky šprýmař k pohledání. Žil však od nás moc daleko(300km), takže jsem si jeho veselých šprýmů a historek užívalala pomálu. Jen velice krátký čas o prázdninách. Moje babička( maminka mojí maminky) však s námi bydlila až do mých 12 let,kdy bohužel v předvečer mých narozenin náhle zemřela. Ona vlastně celé naše dětství ( mé a sestřino)suplovala rodičovskou funkci za věčně zaměstnané a přepracované rodiče. Těm patřily hlavně víkendy, ale jinak tu pro nás byla babička. Ona nám denně čítala odmalička a díky jí znám z klasické literatury mnoho. Školní povinnou četbu jsem dobře znala už jako malá. Babička byla poruce vždy a měla vždy čas. Nebo si ho na nás udělala. |
|
|
jenny 11.4.2006 14:50vzpomínání od Lenky Sladké vzpomínání, je to jako kdybych četla o sobě, krásná divoká léta, běhali jsme celá dětská smečka po spojených zahradách rodinných domů,sem tam jsme proběhli někomu domem a nikdo se nedivil, tam jsme slupli třešně, tam kedlubny,bratr na mně uzavíral sázky, kterýho kluka přeperu , úrazů na plotech i kolenách nesčítaně, nejmilejší babičky , jaké kdy žily, zvířata, která jsme milovali, stejné holčičí šatečky ze žlutého sametu s fialovými autíčky, látkové kabátky s beránkovým vzorem, bílé háčkované čepičky zvané "blbečky". Po babičce stará peneženka, tolikrát babičkou dotýkána, je v sáčku zavřená a když je mi moc smutno tak ji vytáhnu a cítím ten babiččin dotyk, který už ve skutečnosti se nevrátí ,tak jako celé dětství. Děkuji paní Lence za krásné vzpomínání. |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 20:07Pro Jenny Milá Jenny, mám doma něco podobného, co uchovávám jako relikvii. a vzácnou památku. Je to rádýlko na krájení těsta, se kterým pracovaly má zlatá babička i maminka. Má dřevěnou, červeně nalakovanou rukojeť, která je velmi ohmataná rukama obou mých drahých. S tím rádýlkem se mi pracuje nejlépe a nedám ho ani svým dcerám. Je to jediné, co mi po babičce zůstalo. Když sním okrajuji těsto, vracím se do dětství, hovořím vduchu s nimi a vzpomínám.... |
|
|
WWW 11.4.2006 14:08Vpominky co nejsou zavazi a co se s nima vedem radi pod pazi Moc hezke povidani napsala Lenka. Je to radost cist. Vzpominky na detsvi a mladi patri k tomu nejkrasnejsimu co mame! Kdo se k nim nevraci, tak se ochuzuje a zije jen napul. Je pekne, kdyz se o ne umi lide podelit. Treba takove pocteni privede nekoho k tomu, ze si uvedomi, ze i on ma na co vzpominat, jen si mysli, ze to nikoho nezajima, ze to jsou takove obycejne veci. Ty jsou ale prave ty nejhezci a nejzajimavejsi! Hezky den vsem. Pani Hedus uz jsem dlouho "nevidel" ! |
|
|
Kardiak 11.4.2006 19:52Re: Vpominky co nejsou zavazi a co se s nima vedem radi pod pazi Moc pěkné povídání.Taky jsem se po padesátce začal ohlížet zpět a vzpomínat na prázdniny,pravidelně prožité v Českých Velenicích u babičky (tátovo matky).A strašně bych se tam chtěl vrátit |
|
|
Lenka Svobodová 12.4.2006 0:42A proč to neuděláte? Proč to neuděláte a nejede se do těch Českých Velenic podívat.?Vždyť to není na konci světa. Pro své dobro a klid dušičky si tam zajeďte .Určitě . Pokud ovšem bydlíte v republice. Dnes existuje fůra možností, jak si třeba i po internetu zajistit levné ubytování. Určitě tam vyražte! Já jsem taky těžký kardiak a neváhám se do Pekla rozjet. Mám však to štěstí, že je ještě kam a za kým jet. |
|
|
Kardiak 12.4.2006 19:12Re: A proč to neuděláte? Ale my tam jezdíme,jednou ročně,když objíždíme na podzim hroby.Jenže je to skoro tři hodiny cesty a tak se tam zdržíme jen krátce.Nikdo z příbuzných už tam nežije.A ono už je všechno jiné.Někam už se prostě vrátit nejde. |
|
|
Kačer 11.4.2006 13:03tak jsem si vzpoměla, jak mně maminka chtěla mít za vždy upravenou holčičku. Bylo to koncem listopadu, napadl první poprašek sněhu, já měla na sobě bílé punčocháče, béžovou plizovanou sukýnku a takovou chlupatou bundu s kapucí, pochopitelně taktéž světlé barvy. Po škole jsem se vrhla s mojí kámoškou na kopeček za školou. Jezdily jsme na pytlíkách na přezuvky |
Jezdily jsme až do vydření trávy! Já pak dostala na zadel, ale stejně jsem si to výborně užila.|
|
Heduš 11.4.2006 12:10já jsem z Prahy ale maminka zařídila, že se, když jsme byly se ségrou malé, pořídila chata u Českého ráje a tam jsme trávili všechny volné dny. Připomněla jste mi tím vyprávěním právě tyhle časy, kdy jsme se přilítly jenom najíst a zase frrrrrrrrrrrr. Některé naše výpravy jsme se ségruší doteď mamce radši nevyprávěly.... asi by s ní seklo |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 13:42Pro Heduš, ale nejen pro ni... Milá Heduš,tak tohle všechno dobře znám. Jen jsem to nemohla ve vzpomínce uvést vše. To by byla litanie na několik stran. Mé zážitky s krocanem, husákem a taky vyprávění o odplatě, kterou mi za má uličnictví přichystala obyčejná stračena, si možná budete moci přečíst tady. Posílala jsem je paní Ruscakové spolu s Chrousty. . Byla jsem opravdový čert z Pekla. Panbůh ochraňuj mé dcery, jestli budou jejich děti takové ,,jaká jsem byla jako dítě já. Má mladší dcera jako dítě taky dost vyváděla, ale na mě naštěstí neměla. To bych tu asi už dávno nebyla. |
|
|
tojefuk 11.4.2006 11:23to muselo být hrozně krásné dětství! Svoje jsem si užil ve vesnici kousek od Brna, teď už je to brněnská čtvrt. Za zahradou potok s rybama, pár kroků v polích koroptve, ovoce vlastního dost ale jinde bylo lepší, radši nevzpomínat! Teď je lepší do potoka se ani nepodívat - stejně nechci vědět, proč smrdí na dálku, místo koroptví paneláky, kam oko pohlédne, všude se o něco přerazí! pokrok se nedá zastavit. Šťastní lidi, kteří místa svého dětství poznají! |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 11:34Re: to muselo Já to své Peklo poznám vždy. Ti babiččini přátelé tam stále žijí, i když jsou dnes už hodně staří a musí se na oba mocně řvát, aby slyšeli, co jim říkáte. Byla jsem tam před čtyřmi roky.Voní to tam stále stejně. Jen Zdobnice se dnes lidé moc obávají. Kdo by to do toho většího potoka řekl, že bude mít při povodni takovou sílu. |
|
|
Pro tojefuka 11.4.2006 20:32Re: to muselo To opravdu bylo krásné dětství. Ale jenom v Pekle a s babičkou. Doma to moc slavné nebylo- samý výprask.... Ale Peklo, to je jiný kafe! Tam se to řádilo... |
|
|
Vave 11.4.2006 10:57Milá Lenko, Vaše povídání se četlo krásně. A na začátku jsem se úplně viděla! Moje maminka si myslela, že má holčičku a tak mě strojila do BÍLÝCH SILONAVÝCH ŠATIČEK, BÍLÝCH PUNČOCHÁČŮ A BÍLÉHO KOŽÍŠKU a já jsem se pravidelně zmazala, ještě než jsme sešly dolů se schodů. Byla to hrůza, maminka dělala ředitelku školky, pět minut od našeho domu. Na cestu do školky jsem měla jedny bílé punčocháče a na cestu domů druhé čisté bílé. Ve školce jsem mohla být v hnědých. A pokud jsme odpoledně šly někam na návštěvu, dostala jsem další čisté bílé punčocháče. Vůbec nechápu, že to maminka nevzdala. Bylo by mi velmi milé, protože za každé špinavé punčocháče jsem byla bita. Svou dceru jsem v životě do ničeho bílého neoblékla. A sama dodnes nosím kalhoty do té doby, než se dá chodit naboso. A kostýmy a slavnostní oblečení nesnáším. |
|
|
Vave 11.4.2006 11:15Tak mě rozhodily ty punčocháče, že jsem Vám ani neřekla, jak je to báječný nápad psát své vzpomínky pro budoucí vnoučata. I když vůbec nepochybuju o tom, že jim je budete vyprávět osobně. |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 11:54Re: Milá Lenko, Taky ta Vaše maminka rozlišovala důsledně oblečení " na lepší".? To já nenáviděla, jelikož to lepší se nosilo zřídka a než přišla další příležitost k užití, bylo mi malé, i když se mi zrovna moc líbilo. Vypadá to, že jsme asi stejná generace. Maminka nedokázala do smrti pochopit, že já to její "lepší" neuznávám. |
|
|
Vave 11.4.2006 12:29Re: Re: Milá Lenko, Jsem asi o kousíček mladší a taky "sváteční" oblečení se na mě navlékalo častěji, ale stejně jsem se ve vašem vyprávění viděla. Moje maminka byla od mých tří let sama a já jsem měla být její vizitka, ale nebyla jsem. Byla jsem spíš kluk než holčička a to ještě ke všemu hodně divoký, věčně špinavý kluk plný šrámů. A ty nápady! Jednou jsem vyhecovala jednoho kluka ze školky, aby snědl šněka. Doma ho vyzvracel a máma měla zle. A doma potom já. Jednou jsem vyhecovala děti ze školky, abychom pomohly malířům-natěračům, kteří byli na obědě, s jejich prací. Při odchodu ze školky všechny děti páchly ředidlem, ale stejně nebyly čisté. A zase bylo zle, achich ouvej! |
|
|
Lenka Svobodová 11.4.2006 13:53Re: Re: Re: Milá Lenko, Tak to já byla totéž v bledě modrém. Mou obrovskou nevýhodou však bylo to, že moje maminka, taktéž učitelka malých žáčků ,učila na téže škole, kam já chdila až do páté třídy. Všechna moje uličnictví dostávala naservírovaná ještě zatepla. Pak okamžitě přišla potupná exekuce na mém pozadí a třeba za škodolibé asistence mých přihlížejících spolužáků .Ó, jak jsme si obě vydechly, když jsem začala v šestce chodit do jazykovky na druhém konci Mostu... |
|
|
WWW 11.4.2006 14:10Re: Milá Lenko, Tak jsem se take konecne neco zase dozvedel o vas mila Vave. Potesilo mne to ! |
