Díky budce a krmítku se k nám před lety přistěhovala divoká veverka Pinky, pod hromadou dřevěných palet původně určených na spálení si udělal pelíšek ježek a v uměle vybudované květinové skalce se usídlily ještěrky. K dalšímu zvířecímu návštěvníkovi jsme přišli opět čirou náhodou a vedla k němu v podstatě má "lenost".

Po celý rok chystám veverkám na jídelní plošinu s veveřáckým krmítkem kromě nezbytné vody i misku s ovocem a zeleninou. Pinky si z běžné nabídky nejvíc oblíbila na kolečka pokrájenou mrkev a na dílky rozčtvrcené jablko. Každý den po ránu kýžené potraviny čerstvě doplním a nespotřebované z předchozího dne odnesu na kompost. Tak jsem se chovala předchozí čtyři roky, ale letos na jaře mě zmohla lenost.

Nechtělo se mi s trochou mrkve kráčet mokrou trávou až na druhý konec zahrady a občas jsem si cestu ušetřila tím, že jsem ji vyhodila za plot. Bydlíme na samotě, tudíž žádné sousedy, kterým bych znečišťovala zahrádku, nemáme a zbytků nechávala zrzka tak nepatrně, že nebyly v rašící trávě ani vidět.

Přibližně po měsíci se na mezi za plotem objevily dva v hlíně vyhrabané důlky. Nejprve jsem se domnívala, že si vedle nás staví noru křeček, ale otvory se po pár dnech místo do hloubky mírně zvětšily do stran a v podobě úhledných jamek už zůstaly. Od té doby jsem při raním čekání na veverky nesměrovala dalekohled pouze k akátové stráni, odkud přichází Pinky, ale střídavě přeostřovala i na vedlejší mez, a tajemného stavitele jsem záhy odhalila.

V trávě za plotem se v raním šeru pásl buclatý zajíc a bylinnou stravu prokládal mnou zahazovanými kolečky oranžové mrkve. Snad byl jedním z třech mrňousků, kteří se koncem ledna za krutých patnáctistupňových mrazů krčili v mělké jamce překryté jen několika šlahouny ostružníku u plotu na opačné straně zahrady, nebo to byl jen jeden z "ušáků", který procházel kolem.

Tenhle puclík už ale vedle nás zůstal. Dostal ode mě jméno Mildred (bezpečně nevím, jestli je to samička, ale to jméno mi k němu tak nějak sedlo) a louku i ořechový sad za plotem přijal za své území. V duchu se modlím, aby přečkal nastávající období honů a všechny kulky maniakálních myslivců se mu vyhnuly velkým obloukem.

Ty obrovské uši trčící jako pomyslný periskop po ránu z trávy za plotem by mi vážně chyběly. A přitom na začátku všeho byla vlastně jen lidská lenost a pár koleček mrkve...