Neviditelný pes

PŘÍRODA: Cesta na svobodu

15.6.2009

Uběhlo léto a přišel podzim. Krmila jsem želvy a čekala u nich, až dojedí. Jak jsem tam postávala, koukla jsem se k nohám. A zůstala jsem jako opařená. U paty se mi krčila novorozená želvička! Crossette - želvičky 1

Sehnula jsem se k ní, rozhlédla se a poblíž seděla druhá a pak ještě třetí. Vůbec jsem si to nedovedla vysvětlit. Želvy zalézají ke spánku při setmění. Pouze ta, která se chystá snášet, začne v podvečer hledat vhodné místo pro hnízdo. Jenže sameček Trey byl už od loňska pryč a Crackera jsem v blízkosti výběhu nikdy neviděla. Nebyl tedy důvod sledovat samičky Slider a Jiřinku. Tak odkud se proboha tyhle želvičky vzaly?

Začala jsem prozkoumávat výběh a opravdu jsem našla otevřené hnízdo. Když je jedno, určitě bude i druhé - ale kde? Bylo mi jasné, že dokud se neotevře, sama ho nenajdu. Želvičky z druhého hnízda se rodí později a mě nezbylo nic jiného, než čekat. Z prvního hnízda už žádná další želvička nevylezla, později jsem v něm našla dvě propadlá vajíčka. Tři želvičky z pěti vajec, to byl docela dobrý úspěch.

Novorozeňata jsem odnesla na verandu a do výběhu se pak skoro bála vstoupit, našlapovala jsem v něm jako baletka. No zkrátím to - nakonec jsem posbírala dvanáct (12!!) mrňousů. Našla jsem ještě jedno otevřené hnízdo, ale i v něm už jen tři propadlá vajíčka. Bylo velmi nepravděpodobné, že všech dvanáct želviček bylo ze dvou hnízd jedné samičky. Musely tedy snášet obě - Slider i Jiřinka. Kde byla ukrytá další hnízda, jsem nikdy nenašla.

Nakonec jsem se domyslela, jak to asi bylo. Želva má schopnost po jednom úspěšném páření snášet ještě další rok či dva. Když tehdy Trey přešplhal do výběhu, spářil se nejen se Slider, ale i s mladší Jiřinkou. Slider ještě ten rok snášela, Jiřinka ale musela pudem vycítit, že je příliš mladá a rok si počkala. A pak snášely obě, bez "pomoci" samečka.

Novorozené želvičky jsou první rok všechny téměř stejně tmavé, až druhým rokem se začnou krunýře vybarvovat a trvá nejméně další rok až dva, než želva získá svoji budoucí barvu a vzor. Vůbec jsem tedy nevěděla, které želvičky jsou od které mámy. U dřívějších želviček jsem si na jejich krunýřcích dělala červeným lakem rozlišovací tečky. Začala jsem s tečkami i tentokrát. Jenže jak nové přibývaly, vzdala jsem to, protože by ty poslední měly krunýřky ťupkaté jako berušky. S dalšími mrňousy jsem rozhodně nepočítala, ale když jsem to nečekané nadělení viděla vrtět se v misce, měla jsem ohromnou radost.

Crossette - želvičky 2Také mezi těmito želvičkami bylo několik slabých k přezimování. Když se ochladilo, jako na povel se polovina želviček zavrtala do hlíny a začaly přezimovat. Ty další ale zůstávaly na povrchu a usínaly jen na noc. Nechtěla jsem o ně přijít, a když odmítaly žrát, nasadila jsem "umělé přikrmování". Do vlažné vody jsem rozmíchala lžíci dětské masové kašičky, kterou hříšně rozmazluji naše kočky.

Do toho jsem želvičky někdy i 3x denně ponořila a jim nezbylo, než se výživného roztoku trochu napít. Potom jsem je opláchla ve vlažné vodě a dala zpět. Moje snaha byla korunována úspěchem. Asi po dvou týdnech masové koupele se i tyhle želvičky zahrabaly a tvrdě usnuly. Bohužel i přes moji pomoc dvě nepřežily. Ale i tak jsem následující jaro považovala probuzení deseti mrňousků za velký úspěch.

Na zahradě jsme teď měli opravdu želví chovnou stanici. Dohromady sedmnáct želv - Crackera, Slider a Jiřinku, čtyři dvouleté želvičky a deset nejmenších. Želvičky rostly tak rychle, že jsem po čase už ani nerozeznala, které jsou ty 4 starší a které ty pozdější. Přesto měly různé velikosti a začínaly se vybarvovat každá trochu jinak. Také už nebylo pochyby, že jejich otcem je Trey, ale která želva patří ke které mámě už tak jasné nebylo.

Starší želvičky už přezimovaly se Slider a Jiřinkou, ty nejmenší na verandě. Následující jaro jsem zrušila malý výběh a ten velký ještě o kus protáhla, takže měřil 6,5m x 1,5m. Dostatečně velký i pro tolik menších želv, ale jak dospívaly, začal být přeci jen těsný. Navíc želvy mají jeden zvyk (spíše zlozvyk) - kálí do vody. Jako bazének měly vršek od ptačí kašničky a větší misku, myšlenou na pití.

Želvám to ale bylo jedno a kálely do obou. Vodu jsem jim čistila každé ráno a večer. Želvy do vody lezly často, a když zrovna vyfáraly odněkud z hlubin - byla voda raz dva špinavá a já nechtěla, aby jí takovou pily. Při tolika želvách jsem teď vodu raději čistila i několikrát během dne. Odjet ve vedrech třeba na den bylo skoro nemožné.

Hned od narození želviček jsme věděli, že jim u nás pouze zabezpečíme "bezstarostné dětství" a až budou dostatečně velké a silné, pustíme je na svobodu. Při jejich dlouholetosti si zaslouží život v prostředí, do kterého patří. Jen jsme se k jejich odvozu stále nemohli odhodlat. Letos bylo starším pět let, těm mladším čtyři roky. Brzy zjara, když se zase probudily, začali tři nejčipernější samečci ve výběhu prohánět samičky. Crossette - želvička - roční

Spolu se Slider a Jiřinkou tam bylo samiček devět a samečci měli opravdu výběr. Už jsem se viděla, jak znovu sbírám ve výběhu novorozeňata! Bylo třeba rychle jednat a odvezli jsme tyhle tři samečky do parku. Jsem přesvědčená, že tam brzy našli, po čem toužili. A my jsme se při zpáteční cestě domů dušovali, že co nejdříve odvezeme i ostatní želvy.

Naše rozhodnutí nečekaně urychlila fenka Trixie. Už loni v létě zjistila, že se za tím záhadným oválem něco hýbe. Když tam zahlédla želvu, začala legračně bafat, čímž mě přivolala. Než jsem vyšla ven, měla už skoro polovinu těla ve výběhu. Odehnala jsem jí, ale moc to nepomohlo, lezla tam zas. Tak jsem si přichystala kbelík s vodou, a jakmile Trixie do výběhu strčila čumák - jedním máchnutím jsem na ní vychrstla celý kbelík. Odpálila jak raketa, ani si chudinka nevšimla, kdo jí tak zmáčel. Ale zabralo to, držela si od výběhu odstup.

Přes zimu želvy spaly a byl klid. Dvakrát během zimy se jí sice povedlo vyhrabat na zahradě přezimujícího Crackera, ale naštěstí jsem si toho včas všimla. Trixie zase dostala vyhubováno a kupodivu ho pak už nechala být. Jenže když zjara začaly být želvy čiperné, Trixie zapomněla na kbelík s vodou a zase jsem jí načapala u výběhu s ukradenou želvou v puse. Už v zimě jsem výběh obehnala kusem pletiva, jenže Trixie ho tělem ohnula a pro želvu si vlezla. Zahřměla jsem na ní česky FUJ, což kupodivu působí více než anglické NO.

Trixie se tak lekla, že jí u papuly doslova klesla čelist a želvu pustila na zem jak ta vrána sýr. Stála tam vrostlá do země, s vykulenýma očima a s pusou dokořán. Vypadala až dojemně provinile, že jsem měla co dělat, abych se hlasitě nechechtala. A zase nějakou dobu brala výběh obloukem. Jenže hemžení tolika zajímavých tvorů prostě nedokázala odolat a jednou manžel volal, že Trixie má zase želvu. Musela jí z výběhu vyndat už dříve, protože když se nám povedlo Trixie želvu odebrat (nechtěla jí dát), zjistili jsme, že už ošklivě okousaný okraj krunýře.

Byl to sameček, určitě od Slider, byl jí velice podobný. Naštěstí se pevně uzavřel, takže neutrpěl žádné zranění končetin či hlavy. Želví krunýř je vlastně pokračováním žeber, živá kost s tkání, která při zranění krvácí. Oslintanou "krabičku" samečka jsem odnesla domů, omyla ve vlažné vodě a namočila do bylinné lázně - z neznalosti jiné pomoci můj zvířecí všelék. Okousání stále trochu krvácelo, žádná ochranná lepenka na něm nedržela a rozmýšlela jsem se, zda mám samečka vůbec do výběhu vrátit. Bála jsem se, že mokvající rány obsypou mravenci.

Crossette - želva - koupel pro pacientaTak jsem ho dala do velké krabice naplněné hlínou předem "přepečenou" v troubě, aby byla bez mravenců a brouků. Krabici i se samečkem jsem položila do výběhu, aby měl čerstvý vzduch a správnou vlhkost, ale přeci jen byl chráněn. Jenže sameček do večera z krabice několikrát vylezl, tak jsem ho už dále netrápila a jeho zranění nechala osudu. Kupodivu se mu rána ani nezanítila, ani jsem v ní neviděla žádné mravence. Sameček vypadal velice čiperný - dokonce až moc!

Trixin nebezpečný zásah do želvího života nás přinutil jednat. Všechny želvy byly zdravé a dobře krmené. Ani jedna neměla pokroucený či jinak zdeformovaný krunýř (vyjma toho okousaného), nebyly nachlazené, neměly záněty očí, vyrážky, pokřivené nehty a podobné nemoci o kterých jsem se na stránkách o želvách dočítala. Všechny slyšely na moje volání "babies, babies", když jsem jim nesla žrádlo a postupně se přikolébaly. Do ruky jsem je ale brala málo a nesnažila se je ochočit. To proto, že jsme vždycky počítali s jejich vypuštěním do divočiny. Nosila jsem jim žrádlo, ale do výběhu jim házela i slimáky a malé broučky, o kterých jsem věděla, že jim chutnají.

Zřejmě se na svobodě budou muset ze začátku trochu více ohánět, než si naplní žaludky, ale v lese jsou pro ně tak ideální podmínky, že hladem určitě trpět nebudou. Rozhodli jsme se odvézt i Crackera, který zůstával celá léta dost plachý. Sice chodil občas "na návštěvu", ale když jsem ho chtěla vzít do ruky, vždycky nejprve na moment schoval hlavu a tak povedeně zafuněl - asi na protest. Hlavně jsme nechtěli riskovat, že by jednou Trixie želváka chytla a my si toho nemuseli včas všimnout. Také Jiřinka byla stále dost plachá a nebyl důvod jí nevrátit divočině.

Želvy jsme odvezli na dvakrát. Nejprve čtyři samičky a tři samečky. Mezi prvními samičkami byla i Jiřinka a mezi samečky ten okousaný od Trixie. Cesta do parku trvá hodinu v autě a pak jsme ještě další půl hodinu želvy nesly v krabicích na místo, které jsme pro ně měli vyhlídnuté a kam jsme vypustili už předešlé želvy.

Sotva jsme krabice postavili na zem, okousaný sameček se z ní dral jako první a také se mu to povedlo. Potom byl celému želvímu procesí stále na špici. Počkali jsme, až nám všechny želvy zmizely z dohledu, popřáli jim hodně dlouhý život bez nebezpečí a vrátili jsme se domů. O zhyzděného samečka jsem si přestala dělat starost. Crossette - želvy - vypuštění do přírody

Dodatečně jsem se totiž dočetla, že želva má úžasnou schopnost obnovy krunýře. Jako důkaz byla uváděna želva, jejíž krunýř byl celý popálený, ale po čase jí pod ním narostl úplně nový. Asi proto se tak dobře zahojil prasklý krunýř Crackera. Možná tomu našemu dokonalé lemování krunýře nenaroste nikdy, ale věřím, že i on bude zase jednou fešák.

O něco později jsme do parku jeli znovu a odvezli dvě samičky a dva samečky. Jedním z nich byl Cracker. Doma jsme si nechali Slider a dvě samičky, které byly ze všech nejmenší. Dáme jim možnost ještě u nás povyrůst a odvezeme je buď na podzim, nebo příští jaro. Slider si možná asi jako jedinou necháme - ale jen možná!? Pro jistotu jsem ji tentokrát poctivě sledovala, kdyby v sobě náhodou schovávala ještě další vajíčka. Ale je skoro půlka června a ona dosud nesnášela.

Doufám tedy, že na mne už žádné překvapení nečeká. Ale i kdybychom odvezli i Slider, výběh rozhodně rušit nebudu - kdo ví, možná někdy bude další "krabička" potřebovat dočasný útulek a péči.

V době vypuštění želv jsme tu měli dlouhé, deštivé období. Deprimující pro lidi, ale blaho pro želvy. Ve vlhku pod mokrými listy bezesporu našly dostatek slimáků a v teplém dešti se nejvíce a nejraději páří. Možná se želvy budou nějakou dobu držet pohromadě, jak na sebe byly zvyklé, možná půjde každá svojí vlastní cestou, místa k tomu mají spoustu. A kdo ví, třeba se někdy potkají i se svými dříve vypuštěnými sourozenci.

Ze srdce jim přejeme, aby žily co nejdéle, úspěšně se množily a alespoň trochu vylepšily tu smutnou želví statistiku. U nás se čtrnáct želviček dožilo čtyř a pěti let. Bohužel ne všechny, které se z vajec vylíhly, ale přeci jen lepší průměr, než jedna želvička z deseti.

Další fotky najdete zde  Přidala jsem další fotky želv - č.57-90

Marička Crossette, USA


zpět na článek