U sousedů naproti žije Beruška. Ona se tedy správně jmenuje Bess, ale tak jí říká jen její pán. Pro všechny ostatní je Beruška.

Beruščin portrét, archiv Dalmi

Je to fenka cane corso, veliká, černá. Miláček. Hodná, klidná. Má ráda všechny lidi. Jen trochu nemá ráda kočky, ale kupodivu jsou stále všechny a jsou v pořádku. Pravda, většinu času tráví všech pět koček na naší zahradě, takže se vzájemně opatrně vyhýbají.

Berušce je asi šest let. Neměla ještě štěňata. Myslela jsem si, že sousedi o mrňata nemají zájem. Je pravda, že Bess je taková těžkopádná, mohutná a její zadní nohy nejsou zřejmě úplně v pořádku, nikdy jsem ji například neviděla utíkat. Nevím to určitě, neptala jsem se.

Teprve letos jsem se dozvěděla, že několikrát byla za tím správným ženichem, na více místech. Nic! Žádný se jí zřejmě nelíbil, nechtěla ho.

A přišlo letošní jaro. Trochu dřív než v našem zmrzlém království bývá zvykem. Beruška byla doma, hárala a byla bedlivě střežena. Tady vhodný ženich nebydlí. Ale bydlí tady krásný irský setr. Krasavec. Viděla jsem ho několikrát se ometat kolem plotu. „Jo, hochu, tady to máš marný. Jdi domů, tam se nedostaneš,“ říkala jsem mu při každém setkání. Podíval se na mě těma krásnýma hnědýma očima a myslel si svoje. A vytrval!

Za nějaký čas mi manžel říká: „Hele, Beruška bude mít štěňata!“ Tak ji neuhlídali. No, těpic. Co to bude?

Beruška se štěňaty, archiv majitelé

Deset miminek. Přednosta se dokonce nachomýtl k porodu, kdy Berušku nesl v celtě z auta, protože odmítala vyskočit. Panička s ní jela od veterináře, který odhadl porod asi za dva dny, ale začala rodit ještě v autě.

Šla jsem se na ni podívat druhý den. Byla zesláblá, trochu krvácela. Jak mě uviděla, dlouze vzdychla, unaveně si lehla ke štěňatům a nechala mě se v nich přehrabovat. Deset krásných uzlíčků, devět černých, jedno žíhané. Její panička ji nechala zkontrolovat, všechno v pořádku. Tři pejsci, sedm holčiček.

Ve mně se uhnízdil červík. Můj muž Berušku miluje a ona jeho. Byl u porodu, hodně pomohl zdárnému průběhu. To by ho mohlo nalomit.

Seděla jsem mezi pejsky na schodech dřevěné terasy, sousedka na druhém konci, uprostřed se uvelebila Bess a my se spolu bavily přes její mohutná záda.

Krásní pejsci, jsem zvědavá, komu budou podobní.

No, zatím jsou po mámě.

Houf štěňat, archiv Dalmi

Co když budou po mámě a budou mít setří ocas?

Vetka ocásky ušmikne.

Beruška se zřejmě do krasavce zamilovala, že?

Ona dobře ví, co dělá. Nechtěla děti se stejně těžkým halamou, chtěla to trochu odlehčit. Menší hlavu, rychlejší nohy a méně zádumčivou povahu.

Paní sousedko, já si jednoho kluka vezmu. Já ho chci!

A bylo!

Sorbon, nar. 21. 3. 2014, archiv Dalmi

P.S. Hodně mi v mém rozhodnutí pomohla Louk. Děkuji Ti, milá Louk. Vím, že jsi nechtěla být sama okusována, nechtěla jsi mít rozrytou zahradu a zlámané kytky jen na Cvrlikách. Tak jo, v Dalmatinově je po klidu, nedá se ani pracovat na zahradě (asistent se plete pod sekačku, honí kosu a skáče do květináčů), ani uklízet doma. Po zemi se válejí všechny možné i nemožné předměty, zakopávám o psa, kradu si zpátky koště nebo lopatku. Je veselo :-)