18.4.2024 | Svátek má Valérie


Diskuse k článku

105 PLUS: Pět poupat

Před několika lety jsem pozdě na podzim narazila v OBI na dvě japonské křovité pivoňky, které byly nabízeny ve výprodeji s velkou slevou.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
A. Zemanová 23.7.2020 21:54

Moc vám všem děkuju za milé komentáře. V

Z. Hanča 23.7.2020 21:28

Pivoňky mám dvě, bílou a růžovou. Bílá vykvetla hned příští rok po vysazení, růžová o další rok později a od té doby kvetou pravidelně. Jen letos jsem si jich moc neužila. Sotva se rozvily do celé své krásy, přišly opakovaně strašlivě prudké deště, jednou dokonce i kroupy, které květy úplně zdevastovaly. Mám je moc ráda, připomínají mi rodičovskou zahradu, tak mi z té zničené krásy bylo smutno. ;-(

Milá Vave, těším se na seriál tvých stopětek!

A. Zemanová 23.7.2020 21:58

Milá Jajko, jsi prostě kouzelnice. Já mám dvě bylinné pivoňky, jednu jsem přivezla, ta je růžová, a druhá roste z ubohého zbytečku, který jsem v zahradě našla. Jsem moc zvědavá, jaká vlastně bude, až někdy pokvete. Pokukuju u ri na nádherně tmavou pivoňku, tu bych si přála, ale už na ni nemám místo. Třeba se takové barvy dočkám.

Děkuju Ti za milé přivitání.

A. Zemanová 23.7.2020 22:00

Milá Hančo, nějak jsem to zpřeházela. Děkuju Ti za laskavé a milé uvítání. Letos toho kroupy hodně pocuchaly, sousedka taky přišla o kvetoucí pivoňkovou krásu.

Z. Jajka 23.7.2020 14:36

Milá Vave, moc ráde tě tu vidím.

Mám z letoška podobný zážitek. Loni na podzim jsem potřebovala zachránit stoletou hortenzii a podobně starou dřevitou pivoňku (s obrovskými sytě růžovými květy, nikde jinde jsem takovou neviděla a tak jsem o ni hodně stála).

Hortenzie až tak problém nebyl, řízky to jistily.

Na pivoňku došlo po doporučení z Botanické zahrady v září. Abych vůbec měla šanci, musela jsem vyříznout) kus kořene vistárie - průměr asi 10 cm, abych se vůbec ke kořenům té pivoňky dostala. Jeden nový výhon se mi i s nějakými kořeny vylomil, ten dostal zvláštní květináč a zbytek šel (bohužel s výrazně redukovanými kořeny) do dalšího velikého květináče. Na samostatném výhonu na jaře vyrostlo poupě... Nakonec jsem jaké po dost dlouhém čase zjistila, že zaschlo... Ale obě pivoňky žijí a tak je naděje do dalších let. Teď jim jen v tom našem větrném koutě najít nějaké chráněné místo...

A. Zemanová 23.7.2020 22:02

Děkuju za milé přivítání, Jajko. Věřím, že napřesrok nám pivoňky vykvetou, prostě jen potřebují víc času. Každé zahradě ostatně sluší čas, čím je delší, tím je zahrada krásnější.

M. Skálová 23.7.2020 14:08

Vavísku, už se nám po tvém psaní stýskalo.

A. Zemanová 23.7.2020 22:03

Moc děkuju, Maruško. V Mně už se po psaní pro laskavé zvířetnické čtenáře taky už nějaký čas stýkalo.

T. Zana 23.7.2020 14:07

Vavísku, moc ráda tě zase vidím.

Zprávy od vás zpod Oškobrhu mi tu chyběly!

Máš pravdu, pohár je buď poloplný nebo poloprázdný... bohužel já mám tendenci ho vidět poloprázdný, ale snažím se zlepšit ;-).

A pivoňky jsou krásné téma, mám je ráda (jak ostatně dokládají moje každoroční záplavy fotek). Tak ať ti napřesrok vykvete!

A. Zemanová 23.7.2020 22:04

Děkuju za milé přivítání. A o Oškobrhu bude příště. To téma mám v hlavě někdy od května. :-)

L. Jakovljevičová 23.7.2020 12:18

Hurá! Vave a její stopětky jsou zpátky a svět je zase v pořádku. Aspoň ten náš svět tady. A opět moc hezké povídání o kytičkách a nejen o nich. A k pivoňkám se mi váže jedna vzpomínka, když zmiňujete vzpomínky na maminčiny pivoňky. Zase se vidím jako malá holčička, jak v bílých šatičkách a s malým košíčkem v ruce sypu, tak jako ostatní holčičky, pivoňkové lístky na cestu o svátku Božího těla.To maminka mi je koupila a do košíčku pečlivě připravila.

Z. Hanča 23.7.2020 21:34

Taky jsem chodila na slavnost Božího těla - nastrojená s košíčkem plným okvětních lístků pivoněk, jako úplně malá holčička, ještě jsem nechodila do školy. Je to jedna z mých nejstarších vzpomínek. :-)

A. Zemanová 23.7.2020 22:06

Děkuju Ti za veselé přivítání, Lidunko. Nikdy jsem průvod malých holčiček o svátku Božího těla neviděla, vždycky jsem o něm jen četla. Musel to být krásný pohled a pro holčičky krásný zážitek.

Z. Matylda 23.7.2020 12:01

Některým kytkám to trvá dlouho, než si zvyknou- stejně jako lidem.

A. Zemanová 23.7.2020 22:07

To je pravda, Matyldo. A někdy si své místo musí květiny i lidé hledat, protože ne všude se jim dobře daří.

Z. Lika 23.7.2020 11:46

Vítám Vave po nějakém tom růčku - však už tehdy jsem říkala, že Vave a psaní patří k sobě :-)

Je dobré brát věci z té lepší stránky - těšit se z toho, že jsem se těšila na poupata. Čistě prakticky - pokud se mi nějaké poupě zajde, mám díky/kvůli své povaze tendenci na všem přidat - zalévání, hnojení... A ono to chce někdy něco jiného. A na to se asi musí přijít případ od případu.

Pěkný článek - nohama i rukama v zemi, s očima plnýma poupat :-)

A. Zemanová 23.7.2020 22:10

Děkuju, milá Liko. Máš pravdu, že je to případ od případu. A někdy je nejlepší nedělat vůbec nic. Což je lepší případ, než když už vůbec nic dělat nejde. Jako třeba teď s mými rajčaty. Chytly plíseň, jak tu byly děti, tak jsem to nezachytila a jde to velice rychle. Zítra budu muset všechny rajčata bohužel zlikvidovat. Stačila dozrát pouze dvě. :(

V. Verenková 23.7.2020 9:58

Tak veľmi sa teším,Vave! chcela som písať o mojich pivoňkách zo zahradky-viem však že nejde len o pivonky.

ja mám v zahradke pivonky klasické,ale aj tie ružové/u nás sa volajú kamenné ruže/ nehýbem nimi,sadila ich ešte naša mama.toľko spomienok nám so sestrou evokujú,/chválení,hádok,naučení,tak ako to mamy vedia/

A. Zemanová 23.7.2020 22:12

Milá Verenko, děkuju Ti za milá slova. A tak trochu závidím, tak bych si taky přála mít něco, co trvá dlouho a co by mě propojilo s minulými generacemi. Stará zahrada je báječná, když se předává a stále trvá. Moc Ti přeju, aby pivoňky stále krásně kvetly.

Z. Yga 23.7.2020 9:12

A klasické OTéčko - jelikož opravdu nejsem pěstitel ani zahradník, tak na krásnou květenu se musím chodit dívat jinam - buď do zámeckého parku anebo na místní louky. A ty louky letos jsou opravdu překrásné - viz

https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Cervenec_5_-_louky/

A dotaz - nevíte, zda se dají přesadit i vzrostlé keře růží?!

Z. Matylda 23.7.2020 11:58

Já jsem to zkusila a asi jsem měla i štěstí- a šlo to :-)

Z. Yga 23.7.2020 12:55

Tak taky zkusím

Z. Jajka 23.7.2020 14:09

Také jsem to zkusila. Část té asi 40 let staré růže jsem jsem vydolovala už na podzim a zasadila do velikého květináče. Dost jsem ořezala nadzemní část, neb kořenů bylo asi jen 20 cm. V květináči je zatím dodneška a v něm i kvetla. Zbytek jsem ze smíchovského záhonu vydolovala někdy v březnu (nedalo mi to ho tam nechat...). Zase, kořenů byla jen část, tak jsem nadzemní část prořezala tak na čtvrtinu. Byl to jen pokus... zasadila jsem ji v Modřanech k plotu - poroste, neporoste, genetický materiál mám v tom květináči... Roste a kvete. Všechny takto přesazované růže sázím hlouběji, počítám s tím, že si nějaké další kořínky přidají. Však se růže i řízkují. Chce to akorát dost zalévat.

Starých růží mám v květináčích asi 8 plus dost pokusných zakořenělých řízků... Snad je na podzim konečně zasadím na stálá místa.

Mimochodem, ze Smíchova jsem ze sousední zahrady přivezla jednu prastarou růži (jestli byla z původní výsadby, tak stoletou...) , také roste a kvete na novém místě.

Z. Jajka 23.7.2020 14:19

Pokusničila jsem dál. V červnu jsem vykopala na Smíchově všechny zbylé staré růže (byly to spíš slabší chudinky). Všechny jsem po patřičném zastřižení jak kořenů, tak nadzemní části zasadila do společného záhonku - všechny začínají růst.

Aby toho nebylo málo, nakonec jsem se vydala i pro velikou červenou růži od garáže, to byla po těch desetiletích spíš trojrůže. Přestoře jsem ji dostala ven v celku, nakonec jsem ji stejně rozdělila na tři, zasadila do společného velikého květináče a usadila do mého množárenského pařeniště. Dám časem vědět, jak to dopadlo :-).

Z. Yga 23.7.2020 19:46

Díky za veskrze příznivé zprávy - mám růže docela mladé (cca 8 roků), takže se pokusím s nimi něco udělat.

A. Zemanová 23.7.2020 22:15

Máš krásné fotky, YGO. Ale stejně nejhezčí kytička je Erník vodomilný. :)

Je fakt, že letos není tráva spálená na troud a že jsou občas v různých obcích a městech k vidění větší či menší kousky krásné staré louky. Taky takový pruh budu mít napřesrok před domem, je to taková krása!

Z. Yga 23.7.2020 9:08

To je krásná, poučná a velmi milá stopětka.

Pominu-li duchovní aspekt :-), vrátím se k té pivoňce. Mám doma dědičnou, tu klasickou temně rudou plnokvětou pivoňku. Mamka jich na předzahrádce měla několik, já uchvátila aspoň jednu. Při přesazování byla obrovská a tak jsem ji rozdělila. Jednu část vsadila do kamínků blízko domu, tu menší "odpadlici" dál od domu do trávníku. Zastímco ta u domu mi hned další jaro vykvetla, ta v trávě dopadla stejně, jako tvoje - nasadila na květy, ale poupata se nerozvila. Stejně tak to dopadlo i letošní rok. Myslím, že se jí prostě nelíbí, že je tak daleko od domu. Ta kvetoucí má totiž v podstatě stejné podmínky, jako mívala v mamčiné předzahrádce - sluníčko jenom v brzkém dopoledni, pak už stín. Na tu v trávníku svítí skoro celý den...

Letos na podzim je čeká další stěhování, doufám, že už poslední - jsem zvědavá, jestli se jim zalíbí na novém místě. Pevně věřím, že ano, protože teď už obě budou mít opět téměř celodenní stín. Zároveň s nimi se bude stěhovat jasmín Jajkovec a travina Alexandrovec a ještě vytvořím velký kombinovaný keř (bílý, růžový, modrofialový) z venkovního ibišku Ygovec - snad i přes mé naprosto olšové ruce (no a přiznejme si, i nechuť hrabat se v hlíně), se jim bude dařit.

P.s. a to mi připomíná - má-li někdo z vás zájem o ibich, můžu dodat téměř v každém množství! Jsem jím momentálně zahlcena 8-o;-D

Z. Lika 23.7.2020 11:47

Milá Ygo, jestli měníš lokalitu, co nás těšit příští rok pravidelnými Fotočlánky? To víš, zkouším to :-)

Z. Yga 23.7.2020 13:02

Liko - měním jenom o kousek, vracím se zpět před rybníky ;-D. Nejsem si jista, jestli se ráz fotek až tak změní - pravda, opustím rybníky a louky a LVA a vrátím se do lesa (teda, jestli z něj ještě něco zbylo) a do města... posuď sama, jestli bych se neopakovala ;-)

Z. Lika 23.7.2020 13:28

Myslím, že za vážnou úvahu by to stálo. Navíc tvůj poslední fotocyklus za Zvířu byl před sedmi lety :-) Takže ti nasazuji brouka, bylo by to fajn.

<< < 1 2 > >>



Politický cirkus | Zahraničí | Politika | Společnost | Klima | Ekonomika | Věda | Kultura | Best of Hyena | Šamanovo doupě | Zábava
Čtenost | Zvířetník | Diskuse | Autoři | Lidovky.cz | Mobilní verze | Kindle verze | RSS
Redakce LN | Práce v mediální skupině MAFRA | Soukromí | Inzerce v LN | Inzerce na Lidovky.cz | Předplatné | Archiv staré verze
© 2024 Neviditelný pes a MAFRA, a.s., ISSN 1212-673X. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
Provozovatelem serveru je O.Neff,s.r.o. se sídlem Praha 5, U Mrázovky 1, IČ: 64514985, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném
Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 44979.