Před loňským coursingem dala Bláža hlasovat který z útulku, bylo jich tuším 5, by se měl touto akcí podpořit. Většina hlasovala pro Dobranov.

Já jsem podle popisu na netu vybrala Pchery u Kladna, zdál se mi, a on skutečně je, nejchudší. Nemá sponzory, jsou to jen manželé, dávají do toho své peníze, někdy věnuje někdo peněžitý dar, mají smlouvu např. s pekárnou, která jim dává věci z předešlého dne apod.

Po telefonickém spojení s majiteli jsem si chtěla potvrdit, zda by se jim hodilo všechno to, co je na jejich webových stránkách. Odpověď - a n o.

Tak začalo shromažďování věcí. Zapojila jsem sousedy, kamarády a i zvířecí známé. Na letním zvířetnickém sezení z diskuse s PetrouK vyplynulo, že má balík věcí (staré lůžkoviny ručníky apod.) navíc, Štětí v té době nepotřebovala, tak jsem si je vyzvedla. Kdo měl nemocného psa nebo číču, kterým bylo třeba pravidelně měnit podložky, tak ví, co se spotřebuje.

Někdo měl takové zásoby opotřebovaných textilií doma připravené třeba pro případ malování, někdo to jen nechtěl vyhodit, likvidovali i pozůstalost, našla se spousta koberečků, pro velké psy potřebovali velké kastroly na pití, protože misky převrhovali, no sešlo se toho během 2 měsíců na plné kombi Octavie.

V Hornbachu jsem cestou přikoupila nějaký ten pytel krmení, velké konzervy, měla jsem už dávku vloček a piškotů. S dopravou mi pomáhá známý, jednak má velké auto a ono naložení a vyložení už pro mne není. Po prázdninách jsme to odvezli, radost veliká.

Oni velcí psi mají dřevěné boudy, někteří pobíhaji volně a po jejich radostném uvítání můžeme jít celí do pračky, malí jsou v takových buňkách, jaké se používají třeba na stavbách kolem s ohrádkou. Je tam celkem prý asi 50 psů. Já se dovnitř a do detailů moc nenořím, při svém zdravotním stavu si nemohu dovolit zvyšovat adrenalin a ani nekonečně smutnět.

Před naší návštěvou tam přibyla malá fenečka krysaříka, byla nalezena u lesa přivázaná ve vysokých kopřivách, upozornil na ni jeden z jejich psů, a nevydávala ani hlásek. Po prohlídce veterinářem bylo zjištěno, že má vyoperované hlasivky, aby neštěkala. Na paní se velmi upnula, jezdí s nimi autem a berou ji domů. Tak jako první počinek jsem ji koupila pohodlný pelíšek.

Z rozhovoru vyplynulo, že pro staré a nemocné psy by potřebovali na zimu jejich přiteplení. Při návštěvě Štětinky na Chodově mně upozornila, že mají zlevněné psí oblečky a pláštěnky. Tak jsem nakoupila, ale velikostí byly spíše pro menší pejsky. Pro velké zlevněné neměli a při normální ceně je to opravdu pro mě už hodně drahé.

Avšak rádius akce sběru se ještě rozšířil. Jednou za 2 měsíce o ulici níže jsou přistaveny velké kontejnery pro všeobecný odpad. Jedna zvířecí sousedka bydlí v domě vedle té plochy a tak dostala nápad, že ohlídá, když se tam něco vhodného a pěkného objeví pro moje použítí.

Spásný to nápad, nevěřili byste jaké krásné a zachovalé věci lidé vyhazují. A tak mně nanosily s dcerou silné deky, umělé přehozy používané do auta, vložky z umělé kožešiny do kabátů, 2 super zimní bundy (vhodné pro majitele), vyndavací čalounění z křesel, atd.

Jako velkou věc jsem získala absolutně čistý a neopotřebovaný kovral, přijel tam pán s kombíkem, no to bylo metrů. Divila jsem se, proč to vyhazuje, ledabyle prohlásil, měníme barvu. A nevyložil to tedy do kontejneru ale mně pod přístřešek pro auto. Lucka mně navrch věnovala pytel krmení, který vyhráli, ale nepoužívá ten druh.

Vnitřek auta nestačil, koberce musely nahoru. Ještě se samozřejmě přikoupilo další krmení. Takže začátkem listopadu, to ještě nenastala zima, byly věci, hlavně teplé, předány. A alespoň na krysařičce byly oblečky vyzkoušeny.

Kamarádka mně pro ni upletla i světříček v holčičí barvě podle vzoru který byl popsán na Zvířetníku. Nechala se bez problémů obléci a jak si frajersky vykračovala. Fakt jsme se pobavili.

No a už se opět kupí další dávka v suterénu. Ten pocit spokojenosti osazenstva útulku se nedá popsat a vyvážit.

Jsem čtenářka NP od jeho začátku, to byl Bart ještě malý. Všechny výzvy pomoci psům (bouda pro fenu se štěňaty, kastraci labradorky,...) i kočičkám jsem vždy podpořila, to jsem ještě pracovala, tak jsem mohla pomoci většími částkami, někdy bylo lepší přímo než přes účet.

Tak v současné době jsem ráda že mohu alespoň takto trochu realizovat pomoc. Jsem typ, že bych si nikdy o nic nikomu neřekla, kdyby u kontejneru leželo kilo zlata nebo persián, tak se to budu žinýrovat vzít, ale k čemu se člověk odhodlá pro zvířata, že?