Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Článek pořádně pročtu

až v autobuse, ted není čas, ale zajímal by mne tedy kvalifikovaný pohled na toto : jsme obč. sdružení založené za účelem pomoci zvířat, no a když nás nějaký kočkomil poprosí o odchyt kočky, já to provedu (mám osvědčení), následně ji naočkujem atd a hledáme nový domov. Striktně dle zákona ale dle mne to není správné, protože toulavá kočka je v majëtku obce ??  Jak se na to koukáte vy? Jde mi o kočky, psi jsou v tomhle směru trochu jiní. Díky.

Re: Článek pořádně pročtu

a jak se pozná "opuštěná" kočka od kočky "odjakživa venkovní"? opuštění aspoň pro mne znamená, že někdo onu "věc" dříve vlastnil (a pak opustil)... nebo obcím "patří" všechna zvířata v jejíém katastru????

pokud jde o odchyt na žádost obce, tam je situace asi jasná, ale Jana nejspíš myslí na žádost jednotlivce, soukromé osoby... rozumím tomu dobře?

Re: Re: Článek pořádně pročtu

Podle  zákona je jedno, zda jde o psy či kočky - jsou to věci. Zákon v § 135 ObčZ rozlišuje věci ztracené, opuštěné a skryté; z tohoto hlediska má každá věc svého vlastníka, jen se o něm neví, nebo jej nelze najít. Zákon nezná věci ničí. I toulavé - venkovní kočičky jsou kupodivu něčí - mají někde nějakého vlastníka, jen nelze v tu chvíli říci přesně, kdo jím je. Např. to mohou být přírůstky - koťátka nějaké kočičky, která někomu patřila, a tudíž mu patří i koťata. Podle § 135a ObčZ vlastníku věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci hlavní. Pokud jsou kočky ztracené či opuštěné, nastává situace předpokládaná § 135, a vlastníkem se stává obec, pokud jsou skryté - mají asi jiného vlastníka, o němž se neví. Z právního hlediska si tedy odchytem přisvojujete cizí věc, a adopce ztracené či opuštěné kočenky je nabytím věci od nevlastníka,  z obecného hlediska zaplaťpánbu - obce se o svá opuštěná či ztracená zvířata málokdy starají. U opuštěných zvířat je to jinak - tam se vlastník opuštěním svého vlastnictví zbavil, vlastníkem je hned obec a ta může převádět své vlastnické právo dál. Z právního hlediska je tedy při odchytu jedno, zda vámi chycená číča byla opuštěná či ztracená - adoptivní rodič se z hlediska zákona nestane vlastníkem.   

Re: Re: Re: Článek pořádně pročtu

No, noví majitelé (co dostanou kočičku od nás) by třeba mohli argumentovat, že nabyli majetek v dobré víře? A co teda my, když si přisvojujeme cizí věc - jaký by mohl být postih?

Re: Re: Re: Článek pořádně pročtu

Nebylo by pro útulek (sdružení) možné následující řešení?

Nalezenou (odchycenou) kočku nahlásí na obecní (městský) úřad jako nalezenou "věc". S úřadem bude mít domluveno (písemně), že se o takovéto nalezené "věci" útulek postará. Úřadu to pokud vím ukládá zákon postarat se o nalezené věci, ale nic mu nebrání dělat to formou převedení této povinnosti na jinou organizaci, mnohá města mají smlouvy se soukromými útulky. Do nových domovů pak jdou kočky na základě smlouvy o opatrovnictví (u psů to tak běžně funguje, je-li pes v útulku méně než 1/2 roku, člověk ho nedostane jako majitel, ale pouze jako opatrovník). Po půl roce se opatrovník stane majitelem. (Mám dojem, že v mnoha opatrovnických smlouvách je to ošetřeno klauzulí, že se tak stane automaticky po uplynutí dané doby, někdy je třeba zajít po uplynutí doby znovu do útulku a podepsat darovací smlouvu - pak se pes stává majetkem opatrovníka.)

Je to šílená papírařina navíc, ale podle stávajících zákonů by to mohlo fungovat ne?

Jano Bu., ono ten rozdíl mezi psem a kočkou není z právního hlediska vůbec žádný. Rozdíl je jen v lidském myšlení, kdy je "normální", že kočka je často "divoká" a shání si žrádlo, kde se dá, ale pes musí mít pána. Kočka dle našich zákonů není vedena jako divoce žijící zvíře (ta mám dojem patří státu ... nebo příslušnému mysliveckému sdružení???), takže teoreticky musí každá kočka někomu patřit. Teoreticky ....

Re: Re: Re: Re: Článek pořádně pročtu

Ono je to asi sporné i u jiných případů. Kdyby se šlo do důsledků, jsem asi nenapravitelný zločinec, když bez jakéhokoli oprávnění zachraňuji divoce žijící, mnohdy chráněné tvory, jako jsou ježci a podobně. Kdysi jsem řešila zajímavý případ: Někdy koncem jara našli známí v našem lese mrtvou srnu, dokonce snad zastřelenou. Pár dní později našli jiní lidé kousek od toho místa mládě, zjevně značně zesláblé. O mrtvé srně věděli a vydedukovali, že je mládě její. Odnesli ho do hájovny. Hajný je dost drsně vyhodil a málem označil za pytláky, pravil, že mládě mámu určitě má. O den později jsem už polomrtvou srnečku našla já a v lese jsem ji nechat nedokázala. Tenkrát ještě žil můj švagr veterinář, udělal, co mohl a mimčo přežilo. Když vypadalo, že máme vyhráno, volala jsem do záchranné stanice, co dál, jestli si tam prcka vezmou, nebo jestli máme odchov zvládnout sami. Prosili mě, ať to zkusím sama, že mají přeplněno. Na dotaz, co až mládě bude samostatné, mi pán - mimochodem taky hajný - poradil, že srnečka bychom, z důvodu pozdějšího rizika agresivity, měli nabídnout do nějaké obory, pokud je to slečna, nejlepší bude, když zůstane u nás.  Byla to slečna a nakonec jako velká skončila u jednoho moc hodného hajného na Šumavě, který ji postupně dokázal vrátit do lesa. Otázka zní - pokud by zůstala u nás, asi by to právně taky nebylo v pořádku, přesto že mi to poradila oprávněná organizace, ne?

Re: Re: Re: Re: Re: Článek pořádně pročtu

Tohle je právě otázka vlastnictví divoce žijících zvířat. Komu vlastně "patří" srna, ježek, káně...?? Předpokládám, že nějaký právní předpis minimálně řeší, kdo je za tato zvířata zodpovědný. Bez určení odpovědnosti by těžko mohli myslivci na podzim pořádat hony...

Jsem pevně přesvědčena, že k záchraně jakéhokoliv zvířete nemusíš mít žádné oprávnění. Oprávnění musíš mít k držení nebo chovu určitých druhů zvířat, ale určitě ne k jejich záchraně . Skoro bych řekla, že záchrana zvířete je povinnost každého člověka. Jedná-li se totiž o záchranu, znamená to, že je ohrožen život nebo zdraví zvířete. Záchrana ježka spočívá většinou v přezimování, tam se ale nestáváš vlastníkem, po nějaké době (po zimě) ho nejspíš pouštíš zpět do přírody, takže bych to (svým selským rozumem) zase nazvala dočasným opatrovnictvím - ale i dočasné opatrovnictví může být dlouhodobé, klidně i několik let . Netuším, jaká je možnost stát se dle zákona majitelem srny nebo ježka

Předpokládám-li, že u mě zvíře trvale nezůstane, je pro mě nejdůležitější otázkou, co udělat, aby člověk neporušil zákonu, když potřebné zvíře vezme do svého opatrovnictví. Komu by se to mělo oficiálně hlásit, případně čí schválení vlastně potřebuji, pokud vezmu domů na zimu ježka

U nalezeného psa (kočky nebo jiného zvířete závislého na lidské péči) mi nejspíš stačí schválení příslušného městského úřadu - dohodneme se, že "věc", nalezenou na území města, úřad svěří do dočasné péče mně . Zkušenosti říkají, že se takovémuto postupu (nechat psa v péči nálezce) úřady rozhodně nebrání.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Článek pořádně pročtu

Problém je, že některé úřady mají nasmlouvaný některý útulek a nesmí uzavírat smlouvy s kýmkoli jiným (Praha) a většina úřadů vůbec netuší či nechce tušit, že by měly řešit i kočky. Já vím, že z právního hlediska není rozdíl mezi kočkou a psem, ale praxe je jiná. Bohužel. No ale ted mě napadlo - vždyť bych mohla tvrdit, že to je moje kočka, která se mi ztratila, ne ? Jak by dokázali opak ?

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Článek pořádně pročtu

zaujalo mě, že:  

"Zákon nezná věci ničí. I toulavé - venkovní kočičky jsou kupodivu něčí - mají někde nějakého vlastníka, jen nelze v tu chvíli říci přesně, kdo jím je. Např. to mohou být přírůstky - koťátka nějaké kočičky, která někomu patřila, a tudíž mu patří i koťata."

...u koťátek něčí kočky (byť nevíme čí) to chápu, ale co ty opravdu "divoké" - pro mne fakt NIČÍ??