17.9.2019 | Svátek má Naděžda


Poznámka na okraj: Co mám teď v hlavě

29.8.2019

Jsem velký patriot místa, kde žiji – kde mám to štěstí žít! Však víte – kraj na jihu Jižní Moravy, kde je počasí příznivé a na každém kroku narazíme na krásu, kterou vytvořili lidé – zámky a zámečky, parky a krajina přetvořená ku potěše oka s pomocí lidského umu, práce a v neposlední řadě peněz knížete Adama z Lichtenštejna. Zkrátka radost pohledět…

...a to je právě kámen úrazu. Prostě žiji ve vesničce, kam MUSÍ přijet každý Čech, Moravan i Slezan, o cizozemci nemluvě (konkrétně Rakušan, Slovák, Polák…). Pravda, turistika (a taky lázeňské domy) naší vísce přináší peníze a díky ní tu máme i takové vymoženosti jako vyhlídkovou věž, ze které není nic vidět, ale přesto se mi zdá, že je zde v určité měsíce přelidněno. Navíc, rovinatý terén vybízí k pěstování cykloturistiky – no, to by bylo už na samostatný článek. Ať jde člověk, kam jde, vždy narazí na cyklisty závodníky, cyklisty sváteční jezdce, cyklisty s dětmi (ti jsou obzvlášť výživní – ti s dětmi ve vozíku či se spřaženým kolem!), cyklistické party – kolo opanovalo LVA a přilehlé krajiny. A my, co máme psy asociály, se těšíme na zimu, plískanice, krupobití nebo alespoň lezavé počasí (ač sami teplomilní), kdy můžeme aspoň na lukách vypustit naše krakeny bez obav, že narazíme na peloton závodu míru.

Benešovská pahorkatina

Benešovská pahorkatina

A proto je pro mne balzámem na nervy, když na pár dnů odsvištím do Benešova. Teda asi takhle – cesta sama o sobě bývá horor (ano, je nutno překonat D1, kde obzvláště úseky okolo Brna a Velkého Beranova jsou velmi adrenalinové), ale Benešov... toť oáza klidu a míru.

Brooke

Brooke

Pravda, samotné město nic moc (ale my, co se denně pohybujeme po Břeclavi, si připadáme jak doma), avšak to okolí! Vyhneme-li se Konopišti (kde je stejná koncentrace lidstva jako v Lednici), tak okolní lesy jsou potěchou ducha. Na cyklistu tu téměř nenarazíš (bodejť – jen zarytý kolista by se tady čtveral přes hory a doly, když si může zajet na Jižní Moravu a jezdit si po rovině, kde největší kopec je přejezd nad tratí), turistů jako šafránu (akorát minule jsme narazili na autobus seniorů) a zvěř se pohybuje mimo značené cestičky (asi si ještě pamatuje na setkání svých prapředků s korunním princem).

Lesy jsou tady krásné, turistické cesty čerstvě značené (:o)), letos dokonce i té řepky minimum – zato turkyň (kukuřice) je tu dvoumetrová (však jsme byly na polní pychu a uloupily jsme si klásky k večeři). Většinou není třeba brát pro psy vodu, protože narazíme na potůčky či studánku nebo lesní rybníčky (a Ernest prubnul i Sázavu!) a lesní plody se nabízí hned u cestičky. Takové ostružiny u nás nerostou! A houby, houby tu taky jsou.

Takže vykašlete se na turisticky profláklá místa a jeďte třebas na Benešovskou pahorkatinu. Hmm – anebo radši ne, to by tam mohlo být příště jako na Václaváku. Jeďte na Hlubokou – tam je taky krásně a hlavně, tam se v dohledné době nechystám (;o))

Erník si libuje

Erník si libuje

Součástí článku je moje fotoalbum ze srpnového Benešovska (najdete ho tady). Tentokrát jsme nebyli ani na rozhledně, ani na zřícenině (už vůbec ne na Konopišti), jenom jsme se tak potloukali okolními lesy, sbíraly houby a pásly se na ostružinách (my holky, psi nikoli), mokli i se pekli na sluníčku, užívali si společných chvil.

Přeji vám krásné, čisté, voňavé a pohodové cesty – Vaše YGA

Foto: Yga

Yga Neviditelný pes