AUSTRÁLIE: Pozdní léto
Letošní australské ohnivé léto je definitivně za námi. Ochladilo se a z oblohy občas padá vláha, po hodně dlouhém období sucha je žíznivá země zkrápěna dešti. Jak je ovšem v Klokánii zvykem, tak občas i dosti hustými. Třeba u bývalého kolegy, se kterým jsme kdysi navrhovali vláčky a který má bydlík nedaleko pěkného městečka Grafton, https://en.wikipedia.org/wiki/Grafton,_New_South_Wales od nás pouze něco přes 700 km na sever, stále však v NSW.
Městečko leží na březích široké řeky Clarence, která je zde už ovlivňována přílivem a odlivem nedalekého Pacifiku. Bydlík má na malém pahrbku na zhruba 3ha pozemku, jinak je okolní krajina dost rovinatá, a tak po jednom nočním dešti, kdy spadlo přes 300 mm, v lednu v novém roce 2020, se ráno díval z domečku na nekonečnou hladinu záplavových vod do dálav rozlité řeky Clarence. Takže žíznivá země byla nejen napojena, ale voda „uklidila“ i všechen popel a jiné svinstvo po požárech.
V našich jižních šířkách sice tolik nepršelo, tento rok nám dohromady spadlo zhruba 560 mm srážek, které také krajinu opláchly, včetně i našich solárních panelů, co máme na střeše, jejichž účinnost se obratem o 15% zvýšila na hodnotu téměř novou. Takže od nového roku nám tu každý týden nějaká ta voda spadne, a tak krajina se po dlouhém suchu zbláznila a vše roste a kvete jako o závod. Jak na zahradách, tak i v buši, kde dokonce kvetou i kytky, které obvykle kvetou na jaře. To dlouhé sucho a následné požáry daly přírodě pořádně na frak.
Kde to neshořelo kvetou akácie.
Díky vláze vyhořelý buš rychle regeneruje, všude je na šedé a černé barvě popela a ohořelých stromů vidět červenou a zelenou. Utajené epikormické pupeny dosud dřímající pod kůrou stromů byly probuzeny hormony, které ohořelý strom po požáru začal produkovat, a začaly konat svou práci - opatřit strom novými listy. https://en.wikipedia.org/wiki/Epicormic_shoot
Ovšem obnova předpožárové fauny a shořelých domečků a hospodářských budov bude trvat daleko déle. Věřím však, že zdejší obyvatelstvo se s novými začátky popere, jak je zvyklé. Vzájemně si pomáhající, tvrdě a nesmlouvavě problémy řešící. Tuším, že kdyby se do obnovného procesu nemotali politici, tak by šel mnohem lépe a snadněji.
I ohořelá divoká zvířátka, která byla v ošetřování, jsou pozvolna vypouštěna do divočiny tam, kde se v buši uživí. Požáry nám zde zpopelnily přes miliardu živočichů a je to znát. Pokud se vůbec uskuteční návrat do předpožárových počtů, tak to nějakou tu dekádu potrvá.
V Modrých horách žijeme s mojí ženou Mílou už 47 let. Za tu dobu jsme tu prožili pěknou řádku požárů buše, kterým se tu říká bushfires. Našemu domečku se zatím všechny vyhnuly.
Vyhořelý buš u Evansovy vyhlídky
Ty, co byly našemu bydlišti nejblíže, byly na Vánoce roku 2001. Ty poslední byly výše v horách od listopadu minulého roku do ledna roku tohoto.
3 týdny po požárech v roce 2007 jsme se byli s mojí ženou podívat do okolí osady Blackheath, která leží přes 1000 metrů nad mořem a v jejímž okolí jsou četné vyhlídky a krásná údolí, ba i kaňony. Zde řádily požáry zcela bez zábran a velké rozlohy buše vyhořely. Zdejší flora je však na požáry zařízená a pár týdnů po ohni začíná regenerovat. Mnohé plodnice potřebují žár ohně, aby se otevřely a semena se tak dostala do země. Jiné, jako třeba žlutokap, který se tu jmenuje Black boy anebo Grass tree, pouze po požáru vyrazí do květu.
Ohořelé keře a stromy počínají obrůstat čerstvými výhonky přímo z kmene i silných větví a červenými listy, jejichž barva se později změní na zelenou. To červené barvivo zajišťuje nouzový metabolizmus, než stromy mají na to vyrobit si chlorofyl. Takže ohořelý strom vypadá za 3 měsíce jako by mu na kmeni i větvích narostla kožešinka nových výhonků.
Po 3 měsících připomínají epikormické výhonky kožíšek.
Na Evansově vyhlídce byl buš jaksepatří vyhořelý, dokonce i jedna kadibudka vzala za své. Ta pro pány. Takže kadibudka byla ohrazena a ohořená cedulka byla přemístěna na dámskou a stala se z ní kadibudka unisexová. Údolí Grose je v mnoha místech vyhořelé a cesty do něj zavřené. Takže fotky v albu na Rajčeti jsou sice z roku 2007, ale letos to tam vypadá velice podobně.
Fotoalbum autora najdete zde: https://hillbilly.rajce.idnes.cz/Bus_v_Klokanii_po_ohnich_leden_az_brezen_-_2020
Psáno 12.3.2020