Psáno 13. 1. 2020
Letošní léto v Klokánii je, jak všichni dobře víme, ve znamení hořící země. Apokalyptické požáry, které stále hoří, už stihly vypálit území větší, než je celá česká republika, shořelo více jak 1500 obydlí, několik tisíc hospodářských budov se proměnilo v prach, 23 lidských životů bylo ztraceno, více jako miliarda divokých zvířat byla proměněna v popel, jen koalů více jako 10 000, a vysoké ztráty na hospodářských zvířatech zatím vyčísleny nejsou. Je to katastrofa, která trvá od první půle listopadu a stále pokračuje. Kdy to vše skončí, neumí nikdo odhadnout. Požáry mohou lehce hořet i dalšího půl roku. To také proto, že takový požár si vytváří své vlastní počasí. Jako při erupci sopky se v hustém a horkém dýmu zdejšího požáru vytvoří ve vzduchu značné množství statické elektřiny, která se vybíjí blesky. Tyto potom ve vyschlé zemi zapalují nové požáry. K rychlému šíření ohně také pomáhá prudký a horký, suchý vítr, který do vyprahlé krajiny rozfoukává hořící listy a větévky, a v neposlední řadě i malá ohnivá tornáda, která tančí krajinou a zapalují vše, kde se objeví. Ohně to jsou intenzivní a dosahují teplot mnoha set stupňů Celsia. Pod shořelými auty jsou tak jako zamrzlé kaluže zbytky z roztavených motorových bloků, kol a jiných aluminiových součástí.
Že to je katastrofa ekologická, to vidí každý, kdo se na vyhořelou krajinu podívá. Flora i fauna zmizela a bude trvat, někde i desítky let, než se místní život obnoví v původní míře. Již méně je vidět katastrofa psychologická na ohni postižených lidech, kteří v plamenech ztratili všecko. Ne každý je silný natolik, aby začínal znova. Psychologické poradenské služby budou asi pracovat 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, aby zvládly ten nával.
Současné záběry z vyhořelého buše na severu NSW, který vyhořel již v září najdete zde na tomto odkazu.
Letos na Silvestra už skoro dva měsíce tonula velká část Klokánie v kouři. Sydney a okolí kolem 100 km na tom nebyla a dosud není lépe a mnohdy se díky hustému kouři nedohlédne na druhou stranu ulice, to však závisí na tom, jak proudí či neproudí okolní, nyní náležitě hutný, vzduch. Vše v okolí, včetně nás a jiných obyvatel je za dva měsíce náležitě kouřem impregnováno. Říká se, že uzené déle vydrží, a to je snad pozitivní stránka této katastrofy. Další pozitivní jev je ten, že kouř to je voňavý z eukalyptového dřeva a oleje v listech a ne zapáchající a toxický, když hoří nějaké svinstvo někde v Asii. Přesto, lidé s dýchacími problémy, jako třeba astmatici, trpí daleko více a také starší populace se se zahuleným vzduchem těžko vyrovnává a ordinace lékařů jsou plné pacientů s dýchacími problémy, jak jsem včera slyšel od mé osobní ranhojičky. Pochopitelně že se zde najdou i magoři a magorky, kteří v tom zahuleným vzduchu různě sportují, běhají, na kole jezdí a to vše prý pro své zdraví. Že postrádají mozek a nebo aspoň zdravý rozum, jim evidentně nevadí.
A není to jen kouř, který nám zde obohacuje vzduch, ale i jemný, šedivý popílek, který se dostane všude a do všeho i v domečku. Každé ráno je vše pokryto jemnou šedivou vrstvou, až jednomu připadá zbytečné se této nadílky zbavovat. Tak si představuju radioaktivní spad. Ovšem tento popílek padá i do vodních nádrží, ať už přehradních jezer, tak i menších, a když jeden napouští vědro vodou, tak voda šumí a na povrchu se tvoří pěna. Nevím, jaká bude pitná voda ve zdejších přehradách, až pořádně zaprší a déšť spláchne vše shořelé do vodních nádrží. Ještě že jsem doma asi před 35 lety nainstaloval extra filtry na pitnou vodu. Asi je budu muset brzo opět vyměnit. Ovšem největší lahůdka je, když jako dnes spadne ze zšeřelé oblohy pár vítaných kapek vody. To potom prší bláto a co je venku, to je okamžitě až neskutečně zaprasené. Kdyby přišel pořádný lijavec, tak by to vše spláchl, jenže o tom si můžeme nechat jen zdát.
Vážení, nemylte se, každý rok jsem s radostí sledoval nádherný novoroční ohňostroj v Sydney, jako i vítal převážně umělecký a kulturní skoro měsíc trvající „festival of Sydney.“ Situace je však letos podstatně jiná. Mnohá menší města a městečka se oslav příchodu Nového roku ohňostrojem tento rok vzdala.
I přes kritickou situaci, přes požáry a nedostatek vody kvůli dlouhotrvajícímu suchu, obyvatelé Sydneyské metropole oslavili nástup roku 2020 tradičním mega-ohňostrojem a následujícím festivalem, který trvá od 6. do 26. ledna (odkaz zde, zde a zde). Za letošní situace bych řekl, že toto chování je značně bezohledné k ostatním občanům žijícím a v poslední době strádajícím nedostatkem vody, která se jim dováží v cisternách, nebo těm, kterým domeček a veškerý majetek se v popel proměnil. A to se nezmiňuji o těch, co kvůli požárům přišli o život. Sydneyští občané jásali na jejich hrobech. Trochu morbidní, že ano. To, že ohňostroj a festival přivádí každý rok do Sydney hordy turistů, kteří zde utratí miliony dolarů, konání letošních radovánek neomlouvá.
Požáry stále plápolají a nebezpečí trvá. Teploty byly na Silvestra 43 °C s pouze 5% vlhkostí vzduchu, která v okamžiku mění nechráněnou a nebo neošetřenou lidskou pokožku v kůži krokodýlí, a když se zvedne horký vítr tak potom vznikne i ohnivá bouře – „fire storm“, kterou jen málo co zadrží. Posledních pár dnů, dnes je 11. ledna, se ochladilo a teploměr přes den nestoupá nad 35 °C. Navíc je zataženo, a to tak, že je až šero, asi také díky hustému kouři, ale sem tam upadne na suchou zem i kapka vody, která se rozpleskne jako blátivá minibomba.
Divoká zvířata a ptáci, kterým se podařilo před ohni uprchnout tam, kde zatím nehoří, patří k těm šťastným. Tisíce jich je ošklivě popáleno a ještě více zpopelněno. Takže zvířecí uprchlíci jsou i v Sydney, kde je zeleno, a zeleně má Sydney hodně. Nyní si představte, že na Silvestra večer, už v 21 hodin, vypukla předehra velkého ohňostroje, aby o půlnoci vzduch vzplanul velkým, hlavním ohňostrojem za náležitého zvukového doprovodu petard. Nastává divoký, hromadný exodus ptactva, kaloňů, a zvířátek, která neví, kam se vrtnout. Šílí strachy, zrovna jako tisíce domácích psů a koček a také některé, malé děti co ve velkém prostoru ohňostroje žijí.
Takže by neškodilo tento rok tuto kratochvíli vynechat a raději se věnovat pomoci těm, kteří v ohních přišli o všechno. To se ale nestalo, obyvatelstvo v Sydney se příliš rádi baví. Arogance a nestoudnost zde hladce vítězí nad soucitem a empatií. Budoucnost ukáže, zda ne ke své vlastní škodě.
Také odjinud se pozvolna vynořují popisy různých příhod z kritické doby požárů. Jako třeba tato.
Šestiletá křížená border kolie-kelpie je oslavována jako hrdinka, která samotná pomohla zachránit stádo ovcí před blížícím se požárem tak, že stádo zahnala do ohrady na bezpečném místě, zatím co její pán, farmář a majitel, jezdil s traktorem a tankem s vodou a chránil žoky se senem, siláž, hospodářské budovy a vlastní obydlí na farmě. Fenka Patsy se tak stala místní hrdinkou i v nedalekém městečku Corryong ve Viktorii, nedaleko kterého farma leží. Na odkazech jsou fotky, kde Patsy pozoruje blížící se oheň, aby v zápětí zorganizovala záchranu stáda ovcí (odkaz zde a zde).
Ovšem ne všechny zprávy z ohni postiženého území jsou příznivé a přívětivé. Jako v každé společnosti převážně slušných lidí se i zde najdou křiváci, kteří společnosti škodí. Jen za posledního půl roku bylo v NSW úmyslně založeno 407 požárů buše i přes to, že ti, kteří jsou odchyceni, dostávají více jak 20 let žaláře. Jenže potíž je ta, že dnešní žalář se blíží spíš rekreačnímu zařízení než kriminálu. O etnicitě a světovém přesvědčení těchto grázlů se dnes psát nesmí (odkaz zde).
Další cháska jsou ti, kteří ve vyhořelých oblastech rabují. Opět, riskují desítky let za katrem. Poslední jsou ti, jsou to převážně ženy, které v místech, kde je organizována bezplatná pomoc obětem ohňů, zneužívají pomoci a „syslují“ ať už potraviny a nebo i oblečení či přikrývky. Tyto případy křiklavě vynikají tam, kde je drtivá většina postižených ukázněných, ohleduplných a vzájemně se podporujících a utěšujících.
Další grázli, kteří rozšiřují požáry měrou nemalou, jsou místní draví ptáci, to je ale příroda. Tito velice dobře ví, že kde hoří, tam budou snadné jednohubky k sezobnutí. Hmyz a drobní živočichové prchají před ohněm a jsou při tom pološílení strachem, pozor na dravce nedávají a stávají se lehkou kořistí. Jinak ovšem tito dravci si za nějakou dobu pochutnávají na všem, co bylo plameny upečeno. Na našich vandrech i malý oheň byl na outbacku prvně hlášen kroužením hejna dravců nad lokalitou. V sebrání a nebo i ulomení hořící větvičky jsou mistři. Ano, oheň pak přenesou i o kilometr dále, kde nehoří a zapálí suchá místa, která si také dovedou vybrat. Nepodpalují však to, co by nehořelo, vlhká místa kolem vody a nebo těžko zápalné rostlinstvo. Otázka ale je, co způsobuje prvotní požár. Třeba blesk??
Článek o ptácích-paličích i s obrázky najdete česky zde anebo zde.
Až nastane příznivá konstelace hvězd a zdejší požáry ustanou, tak potom bude čas na sčítání škod v dolarech. Je mně už dnes jasné, že to budou četné miliardy, které bude zdejší společnost muset vynaložit k obnově.
Psáno 13/01/2020.