Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Mám husí kůži, jen to čtu. Tady u nás snad nic podobného nehrozí, žádná řeka v dohledu (Střela je daleko) a navíc jsme dost na kopečku. A syn v Mostě to samé, na kopci a navíc v 7. patře. Ale voda je hrozný živel, když to přežene. Teď by teda sprchnout mohlo

Zdravím všechny. Je to takové letní povídání od vody, co vzniklo v minulém století jako soukromý zápis. Na Zvířetníku to už kdysi dávno vyšlo, ale nevím, jestli si to ještě někdo pamatujete.

Nebyl běžný internet ani mobilní telefony a příroda se do té doby chovala celkem předvídatelně... Je to dlouhé vyprávění, tak to bude vzpomínací seriál. Doufám, že se budete těšit na další díly a přeju všem, ať jsou běsnění živlů ušetřeni.

Seriál to bude napínavý, stojí za připomenutí

Jj, povodeň je děsná věc. My jsme odjížděli na dovolenou (2002) a netušili jsme, jak velký průšvih se chystá. Jeli jsme autobusem do Španělska, vzpomínám, že cestou jsme párkrát projížděli vodou...

Ale celý rozsah té věci nám došel, až když už jsme byli na místě. Tenkrát to s internetem bylo ještě hodně špatné, telefony taky dost nespolehlivé...

Měli jsme štěstí - bydlíme vysoko nad Vltavou - a rodiče taky. Ale Frantova "druhá máma" (maminka jeho kamaráda, který bydlí v Třebíči) bydlela v Holešovicích a spodek baráku byl zaplavený, takže ji vystěhovali, i když měla byt ve 3. patře. Snad týden přežila někde v tělocvičně se spoustou podobně postižených nešťastníků.

To pamatuju, v roce 1997 to bylo na Tiché Orlici, pracovala jsem v Ústí nad Orlicí a pár dnů jsem se nedostala obvyklou cestou do práce, v některých místech byl na silnici až metr vody, tady u nás v částech města u řeky zatopené domy. V roce 1998 (jak píše Xerxová) to bylo na Divoké Orlici, voda z přehrady Pastviny šla přes přepady, to za těch téměř sto let od výstavby mockrát nebylo.

Tehdy se přehrada Slezská Harta naplnila ruk-cuk, i když se čekalo, že se bude plnit 10-15 let. Odvádí obrovskou službu. Teď se o tom docela dobře čte, když už člověk ví, jak to dopadlo. Ale stejně... lidé si často postavili nové bydlení opět v záplavové oblasti, protože se domnívali, že něco takového se nemůže opakovat. A v r. 1999 je to vyplavilo znovu... Vždycky vzpomínám na Jenny a na jejich obnovené poldry, to byl přímo státnický čin v tom nejlepším smyslu.

AP, díky za připomenutí, je to hodně napínavé čtení.

Děkuji Liko .

To byla tenkrát hrůza. Díky bohu za novomlýnské nádrže a poldry pod nimi - katastrofické scénáře se naštěstí nenaplnily (jejich přetečení a zaplavení Břeclavi), dokonce díky zadržování vody do poslední chvíle byla v podstatě zachráněna slovenská místa za soutokem Dyje s Moravou a posléze Moravy s Dunajem.

Nyní je tady sahara - bouřky minulých dnů nás obešly a v lese to vypadá jak na podzim. Máme tady porosty lípy a ty jsou už úplně žluté - stejně jako vloni, jenže o měsíc dřív. Na polních a lesních cestách prachu po kotníky. Naštěstí už s večerem se ochladí na snesitelnou mez.

My jsme tu na rovině a dost daleko od vody, ani při té nejhorší povodni se k nám voda nedostala. Je tu tak sucho, že dopadne déšť, půda udělá "srk" a vypije všechno do štěrkopísku pod hlínou. V posledních letech, když hodně pršelo (po covidu), tak dokonce tekla říčka v dolní části vesnice, jinak je v ní jen polosuché bahno. Myslím, že kdyby se fakt rozvodnila, tak by se vodohospodáři divili, protože ji nikdo neudržuje. V dědině nás při bouřce zatím vždycky zachránil poldr, i když už byl jednou nebo dvakrát skoro plný.

Povodně jsem zažila ještě v Brně, tehdy do vylití Svitavy utopené hluboko v korytu moc nezbývalo.

hezkou vzpomínkovou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům

Smutné vzpomínání na to, co voda dokáže. Na vlastní kůži jsem zažila povodeň v Orlických o rok později. Dovolená se proměnila v tahání kýblů bahna... a koukání na neštěstí lidí kolem. Protože babička měla díky vyvýšenému domu bahno jen ve sklepě a garáži... ti okolo i v obytných částech domků.

Letos to taky hodně lidí postihlo - jak říkala moje babička - před ohněm a vodou neutečeš, ale voda se nedá ani uhasit...

My to máme zažité několikrát, v roce 2014, před deseti lety 29.července jsme to měli ale i s bahnem v dílnách, ve sklepě atd. A nemohla za to Mohelka ale voda ze strání a polí. Na tu hrůzu nezapomenu. Do obytného se nedostala, předkové byli prozíraví a do baráku máme dvakrát tři schody. Zrovna jsme uklidili po rekonstrukci střechy a do pár hodin bylo všechno jinak. Vody se bojím moc moc. Za šedesát let jsem si nezvykla, jen jsem snad schopná trochu odhadnout situaci a předvídat.