19.9.2020 | Svátek má Zita


POVÍDKA: Sestry

17.5.2008

No já vím, že by se kněžna neměla takhle cpát, ale vy to nikomu neřeknete. Kazi, jsou opravdu vynikající. Ta vůně! Je vidět, že znalost bylinek se dá použít všelijak. Tady na Vyšehrad už nedorazili kupci s kořením ani nepamatuju a kuchařka si myslí, že všechno zachrání libečkem. Br, už ho nemohu ani cítit. A co máš ještě v tom svém košíku?

No jasně, zvěřina. Prosím tě, dělá ten tvůj mužskej i něco jiného, než slídí po lesích? No promiň, já vím, že Bivoj je úžasnej... Ty se červenáš! Neboj se, já si švagříčka vážím a na hradě by bez kožešin bylo o hodně nevlídněji. Ale teď je léto a mě se nechce myslet na zimu.
Slyšela jsem Teti, že jsi pořádala velké oběti na Pohledu, o minulém úplňku. Děje se něco co bych měla vědět? Hm, tak lidé se bojí sucha. A právem? Voda ve Vltavě pravda trochu klesla, ale nevím, jak to vypadá tam u vás. Aha, tak to ještě není zlé. A máš pravdu, bohy trocha pozornosti potěší a lidé se uklidní.
Jé promiň, Kazi moje milá, já jsem fakt nechtěla. Jenže když fouká, tak mi ty vlasy lítají a kolikrát mám pocit, že jsou nedílnou součástí každého mého jídla, hlavně, když je to něco mastného... fuj. Ale já vím, že kdybych si zapletla cop, tak by to bylo stokrát lepší. Jenže nemůžu. Víš sama, že už teď chlapi remcají, že musejí poslouchat ženskou. A kdybych neměla ten správný knížecí vzhled – a k tomu bohužel copy nepatří, tak to bude ještě horší.
Ach jo. Začíná mě to doopravdy unavovat. Copak ty Teto, ty to máš dobré. Bohové přijímají oběti milostivě a lidé tě raději poslechnou – nikdo nechce, aby se Perun strefil zrovna do jeho domu s projevem nějaké nemilosti. No a tebe Kazi si teprve nikdo nechce pohněvat – nikdo neví, kdy tě bude potřebovat. Já vím, že nemocní lidé nebývají moc příjemní, ale aspoň neremcají, když se jim snažíš pomoct. Cože, taky?
No stejně nepopřete, že já to mám nejhorší. Místo aby si ty duté hlavy cenily toho, že je slušná úroda, nikdo nehladoví, krajinou volně procházejí kupci se zbožím a náhodou se nás nikdo nesnaží povraždit, tak si stěžují a hádají se jeden s druhým. Marné je starat se o spravedlivé soudy, marné je vyjednávat. Dobrým bydlem rozmazlení vyhazují a kopou kolem sebe. Bohové, někdy si říkám, že pár veřejných poprav by situaci jen prospělo!
Ne, samozřejmě to nemyslím vážně, teda ne úplně. Jenže co s těmi co pořád rozněcují spory? Největšího křiklouna, vzteklouna Sudivoje jsem poslala s poselstvím. No jo, hodně daleko... Jenže není v okolních zemích dost knížat, abych se jich zbavila všech! Kromě toho, takový posel by se měl umět chovat a vybraně hovořit, což většině těch palic dubových nic neříká. Jo, nalejt se medovinou a vykřikovat nesmysly, na to je užije. Promiňte děvčata, ale jsem roztrpčená...
Bojím se, bojím se hádek, násilí, bratrovražedného boje. Jak se mi tu začnou prát, skočí po nás sousedé – proč si nevzít zemi, jejíž hospodáři o ni nedbají a mezi sebou se vadí? Něco se musí změnit.
Já vím, asi na to sama nestačím, měli bychom mít vojvodu. Myslím na to už delší dobu... a možná bych o jednom vhodném věděla. Ne Zbyslav, co tě vede. Ani Lešek, ty máš ale nápady, o toho bych si botky neotřela! Znáte ho také – pamatujete si na Přemysla? No toho Stadice, jeho rod žije tam, jak teče Bělina. No jasně. Vídaly jsme ho na Budči. Ale no tak... přestaňte. To není pravda, my se... prostě známe.  Kazi, ty se potutelně chechtáš! Podívej se na Tetu – té sice kmitá koutek, ale aspoň se snaží předstírat, že nejsem jenom mladší sestra, ale že to tady mám na povel.
A víte co? I kdybych hledala jenom chlapa pro sebe, tak by měl stát za to. Ne že bych měla jistotu, že bude dobře vládnout – ostatně, u kterého chlapa máte s něčím jistotu, že... Já nevím, co bych vám o něm mohla říct. Je zdravý, urostlý... nesmějte se! To je důležité – je dostatečně silný a mocný sám o sobě a je si toho vědom. Snad nebude cítit potřebu nad jiné se pyšně vyvyšovat. Nepotřebuje o nic prosit, je zvyklý si své obstarat.  
Já nevím, jestli ho tu někdo zná. Koho? Nevím, koho pro něj pošlu... Už to mám! Pošlu Pešíka! No a co, že je to kůň? Je jediný, kdo tam odtud trefí! A Přemysla má rád. Kdybyste jen věděly, kolik jablíček a mrkví už od něj dostal! Nesměj se, Teto, no jo, byla jsem tam víckrát, to je toho. Pešík ví, co je pro něj dobré.
Jo a ještě něco. Říkala jsem vám o těch svých viděních... no, myslím ta o budoucnosti!  Jak se mi pravidelně zdají, když mám moc těžkou večeři. Tak tohle s tím koněm a volbou vojvody, to bude mít úžasný úspěch! Skvělá story, to vám řeknu... Jednou o tom napíše nějakej chlap – Jirásek si bude říkat. A všichni mu to zbaštěj. Ale víte, já mám takový tajný plán.
Tak schválně – jaká je nejlepší uzda pro domýšlivého koníka? No? No přece ta zlatá. Vykračuje si, kouká, jak je krásný a důležitý, a moc jej nezajímá, kdo tady jemně popotáhne, tamhle hlavinku natočí... No a co kdybychom těm fousatým kmetům, kteří mi funí za krk a věčně si jménem poradním stěžují, dali uzdičku v podobě hezkého Přemysla? A kdo jí bude popotahovat? No?
Vidím město veliké, jehož ženy hvězd se dotýkají... z ramenou svých mužů!