Neviditelný pes

POVÍDKA: Rozhovor

19.1.2008

Maminko, víš co?
Co?
Lenka dnes ve školce povídala, že její babička straší ve věži!
Cože???
No fakt! Říkala, že slyšela, jak to v kuchyni vykřikovala její maminka, když mluvila s jejím tatínkem...
Ale ne, to musela Lenka špatně rozumět, víš?
Ne, vážně ne! Maminka prý křičela, že to snad není možný, ale že je to tak! Že jejich babička straší ve věži... Ty ses zakuckala?
Ne, už je to dobré. No a co bylo dál?
No já jsem jí samozřejmě taky nevěřila, chápeš... Povídám - jo, a jak ti může babička strašit ve věži, když bydlíte v paneláku, ha?!
No a co Lenka?
Ta říkala, že to jedno, protože jejich panelák je vyšší než nějaká blbá věž. Tak jsme si teda řekly, že babička asi straší v tom domečku, co je nad výtahem, víš? Zase kašleš???
... Doufám, že tam nahoru s Lenkou nelezete! Řekla jsem vám už aspoň desetkrát, že je to nebezpečné!
Ale né, jasně že né... My bychom tam jenom chtěli tu babičku vidět, jak straší, víš? Já jsem ještě nikdy neviděla strašidelnou babičku...
To buď ráda!
Já nevím... Možná by to bylo bezvadný, taková babička. Třeba by to ta naše taky zvládla, co myslíš? Já bych se jí zeptala...
Káčo! Opovaž se! Jak tě to napadlo?
No napadlo... vždyť ti přece minule říkala, že se lekla sama sebe, když se dívala do zrcadla! Jak přišla od kadeřnice - copak nepamatuješ?
Ehm... no, pamatuju. Ale to babičce radši nepřipomínej...
Ale to já klidně můžu! Já jsem o tom s ní už mluvila víš? Ona tehdy úžasně nadávala a říkala, že už k tý krávě nikdy nepůjde.
Kačko, jak to mluvíš!
To babička! Já to jenom opakuju. A proto si myslím, že by klidně mohla strašit. A když nemáme věž, tak by mohla chodit po plotě, jako bílá paní. A k tomu by mohla vzdychat a kvílet. Babička umí nádherně kvílet... Klidně by každýho vyděsila. Sama jsi říkala, že když babička kvílí, tak padá listí ze stromů!
Kačenko, viď, že o tom nebudeš s nikým mluvit, že ne? Ani s babičkou! Buď hodná holčička a babičku už ze svých plánů vynech, ano?
Ale proč? Vždyť jak přišla s těma obarvenejma vlasama, tak mi děda řek, že když zahlíd tu strašlivou rezatou, tak se k smrti vyděsil. Prej si myslel, že do baráku vlezla liška! A tak si hned musel dát panáka, aby to leknutí ze sebe dostal ven!
Cože? Tohle ti dědeček říkal???
No jo. A maminko, víš co?
Co?
Já si nějak nedovedu představit, jak si děda mohl dát toho panáka, když říká, že je hyn na kolena. Myslíš, že ho skákal i s hůlkou? ... Maminko, ty zase kašleš?
Ne... nekašlu, jen mi zaskočilo.
Tak jak myslíš, že to bylo? A kde si ho nakreslil? Asi v předsíni, ne? Babička by ho určitě do obýváku na koberec s křídou nepustila. Víš, jak vyváděla, když jsem si je tam minule vzala...
Ehm... Kačenko, děda tím panákem myslel takovou malou skleničku... to se tak říká, víš? On neskákal panáka, ale musel se z toho svého úleku napít... vody.
To je škoda, že neskákal, mohli bysme někdy skákat spolu. A proč pije vodu z malý skleničky a ne z normální? On se taky pobryndá? A babička potom musí kvílet a strašit, co?
Kačko, už toho nech. Naše babička nestraší.
Když si to myslíš... A maminko, víš co?
Co?
Já mám děsnej hlad.
Tak chvilku počkej, dám ti polévku.
Ale já nemám hlad na polívku, já mám hlad na něco rychlýho. A dobrýho! Já si jdu něco najít, jo?
Kačko, řekla jsem ti, ať počkáš.
Já jdu!
Kateřino, okamžitě toho nech! Přece ještě minutku vydržíš! Copak si vážně nemůžu zajít ani na záchod?

 



zpět na článek