28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

POVÍDKA: Rodinný horor se šťastným koncem

Je všeobecně dáno, že většina hrůz a filmových strašáků vládne v čase nočním, tedy ve tmě. Jsou ale chvíle…

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
jarda 4.5.2007 7:42

také překvapení :-))

teda - klobouk dolů - Šejkrspír :-)) by to lépe nenapsal ... ale trochu k aváriu ... :-))   včera jsem odsával vodu z vytěračky od teter černých - a na dně jakési drobné tečky - tak si říkám: aha - mladí šneci - no jo, ale vysát to nešlo - jen se to točilo na začátku hadičky ... a pak jsem si všiml, že staří šneci leží nějak divně "na boku" ... a protože při dolévání vody měřím stejným teploměrem z vytěračky i čerstvou vodu - kouknu do láhve s připravenou vodou - a na dně ty samé kuličky!  ... jasně - rozbitý teploměr a kuličky - asi olovo (?) na dně - no a ti blbí šneci to sežrali - a nemohli k hladině - tak pozdechali - ta telefonní společnost jim ten kyslík nedodala :-))

Jiří Růžička 6.5.2007 10:36

Re: také překvapení :-))

Jardo, pozor na rtuť!!! Prudce jedovatá. Raději dno pořádně odkalte. Pochybuji, že by plži pozřeli olovo...

Napište, J.R.

ota.karel 19.5.2007 11:27

Re: Re: také překvapení :-))

V akvarijních teploměrech dole bývají malé olověné kuličky, kvůli vyvážení.

zana 30.4.2007 16:39

Pane Růžička

vy máte ale příběhy 8-o8-o. Já to ale četla až dopoledne, za sluníčka, tak nebóójim;-)

evva 30.4.2007 14:32

Moc hezky napsané,

dovedu si dobře představit  ten strach. Byla jsem před několika lety sama na chatě (u břehu přehrady, okolí bez lidí). V noci mě probudily zvuky, které nedokážu popsat. Celá vodní hladina se v měsíčním světle zlověstně pohybovala. Byla jsem ochromená hrůzou. Třely se ryby.

ota.karel 19.5.2007 11:25

Re: Moc hezky napsané,

Ono někdy na strach pomáhá mít víc informací.Kromě pohybu a zvuků zvířat, také některé zvuky vyvolává tření větví stromů o sebe. A nějak nechápu lidi co se bojí až umírají strachem. Já jsem jen zvědavý, co to asi bude? Nakonec v naší přírodě není moc zvířat, co by člověka mohla ohrozit na životě ...Naposledy jsem před pár roky zaslechl v noci v lese divný opakovaný zvuk a jeden mladý muž použil dost zvláštní až šamanský trik a řekl, že je to muflon.Zkusil ho přivolat a nic. Druhý den ráno jsme se dozvěděli, že cca 2km od toho místa je obora, kde jsou mufloni. Přijít nemohli, protože je oplocená ...

Ale každopádně to uhodl, to neumím a celkem ani nepotřebuji. Víc se pohybuju mezi lidmi, a to je pěkně nebezpečná zvěř!

Jiří Růžička 22.5.2007 12:46

Re: Re: Moc hezky napsané,

Svatá pravda....

J.R.

dalmatin 30.4.2007 14:01

Vysvětlete mi co to bylo za datla

když jsme s kamarádkou spaly na chatě a ozývalo se ťukání a bouchání. Ale taky ten datel škubal okenicemi a na závěr - chramstnul za kliku. Měly jsme kliku - zamkly jsme se včas.

Yezi 30.4.2007 13:51

Moc pěkně napsáno

jeden se děsí sám, ale co teprve jak se bojí o děti, brrrrr!

Medvídek 30.4.2007 11:06

ach ano

Dva lidé, říkejme jim M. a R. přespávají na hradě, je tam místo v jedné komnatě a kastelán je jejich kamarád. Prostředí už samo o sobě goticky ponuré, všechny zvuky se rozléhají, do vzdálených temných koutů není vidět. Nemůžu spát. Uprostřed noci je náhle slyšet několik prudkých ran, které se rozpliznou v jakési ponuré echo. Následuje pláč. Pláč dítěte, kterému někdo moc ubližuje. Není poznat odkud zní, oba vyskakují z postele, vyletí z komnaty a rozběhnou se každý na jednu stranu. Srdcervoucí nářek zesiluje a zdá se naléhavější....M. zoufale hledá po stěnách vypínače, ale na hradě je to s nimi složitější a tak M. klopýtá tmou, konečně najde dveře do rytířského sálu, naštěstí není zamčeno. M. zuřivě rozrazí dveře a vletí do sálu jako bůh pomsty, připravený těžkou baterkou rozbít hlavu tomu kdo tak strašně mučí to dítě. Cloumá s ním děsivý vztek. Najednou pláč jako když utne a je naprosté ticho. "Holčičko, kde jsi ?!!!" nějak M. prostě vytanulo v mysli že se jedná o děvčátko. Nikdo neodpoví jen zazní kroky a z druhé strany vejde do sálu R. Bezradně se na sebe dívají a po několika minutách se vrátí do komnaty, ale už do rána neusnou. M. se několik hodin klepe přemírou adrenalinu a napíná uši aby zaslechl i sebemenší zvuk. Brzy ráno vypráví příhodu kastelánovi a ten se jenom smutně dívá a krčí rameny. "To se tu stává."

Příběh je skutečný, bližší určení místa si ale nechám pro sebe.

Dede 30.4.2007 11:18

Re: ach ano

Teda Medvídku, ještě i ty! Když jsem včera pozdě večer četla a připravovala k vydání tuhle růžičkovinu, měla jsem strach kouknout se za vlastní křeslo! ;-P;-D;-D A ty hned se strašidly... A třicátého dubna! To je tedy vkus :-/;-D;-DV

Medvídek 30.4.2007 11:23

Re: Re: ach ano

Tak promiň.;-D;-D A Zvířetník je tak milé prostředí že jsem porušil, i když jen částečně, svou jindy ocelovou zásadu - svoje paranormální zážitky nikomu nevykládat. :-) (Jinak....vysvětlení pro tu událost mám, ale je to jenom ryzí spekulace, takže to radši nebudu rozvádět.;-D)

Dede 30.4.2007 12:37

Re: Re: Re: ach ano

Ale no tak Medvídku, to byla legrace! Já mám jinak duchařské historky ráda, už jen proto, že mně se vyhýbají. (ne, že bych si stěžovala:)) Jen včera ten horor před půlnocí... To je už i tady tma. No ale když svítí sluníčko, to já duchy můžu... tedy povídání. Jinak bych asi zcepeněla strachy :-)

Medvídek 30.4.2007 13:15

Re: Re: Re: Re: ach ano

Buď ráda že se Ti to vyhýbá, ono se o tom dobře mluví, ale v té situaci to není zrovna ono....taková vnitřní rvačka mezi smysly a mozkem, těžko se ty pocity líčí.:-) Něco z toho si pro Tebe schovám na červen.;-)

Jakub S. 30.4.2007 11:39

Tak - není třeba hned mluvit o strašidlech,

třeba chudáka paní Perchtu bych tak nenazval ani v duchu, to by mně připadalo dost neuctivé. Mám dojem, že tu je někdo z pernštejnské državy, ne? Snad z Hradce Jindřichova - ?

Duch, no, třeba. Ale stejně. Jednou vám napíšu příběh jednoho sojčího pírka, co se mi modrá už léta na hodinách v kuchyni.

terra 30.4.2007 12:17

Re: Tak - není třeba hned mluvit o strašidlech,

Myslíš Jakoubku paní Perchtu z Rožmberka, kterou její tatík Oldřich II. provdal někdy v roce 1449 za Jana z Lichtenštejna? Tak ta měla asi dost horrorů už zaživa. To je jindřichohradecká Bílá paní. Docela zajímavá je ale ta Rožmberská (nevím, kdo to byl ve skutečnosti), kterou prý na hradě viděli ještě na začátku II. světové války... Mám rád duchy. Zvláště dnes:-).

Jakub S. 30.4.2007 12:28

Ano, hradecká paní Perchta.

Nejzoufalejší dopisy, co u nás kdy psala dcera otci. Nic nebylo platno - domácí týrání už tehdy nebylo postižitelné.A zrovna včera jeden nenormální arabák, puštěný zase ke své české ženě či družce, přišel, okamžitě ji zapíchl a odešel... pořád totéž.

Alča 30.4.2007 12:46

Medvídku

tohle je opravdu pěkné! Krátké, ale velmi pěkné! Měl bys opravdu psát, jsem přesvědčena, že to bude stát za toV!

Medvídek 30.4.2007 13:11

Re: Medvídku

Ale dyk já píšu, ale ne na Zvířetník, protože themata která by se sem hodila mi nějak nejdou. ;-(

Dede 30.4.2007 13:37

Re: Re: Medvídku

Medvídku a kam? Že bychom se koukli...:-) Já určitě! ;-D

alimo 30.4.2007 13:42

Re: Re: Medvídku

Jsem jeden velkej živej otazník !!!! Kamže to píšeš ?? Taky bych se s dovolením  podívala....:-)

terra 30.4.2007 10:51

Pane Růžičko,

móóóc pěkný. Představivost je hrozná věc, a jen málokdo v takové chvíli dokáže prostě párkrát zhluboka vydechnout a zachovat chladnou hlavu. Zvlášť když se k tomu přidá zodpovědnost například za dítě... Dodnes se pamatuju na své první vandry, dupání obcházejících ježků nebo odskočení vysoké... ale ze všeho nejvíc mě tenkrát děsil hlas puštíka. To byl ten správný "duch lesa", při jehož křiku se jednomu ježily chlupy na zátylku ještě dlouho poté, co už jsem věděl, jak ta sova vypadá. :-) Díky za příběh.

Jakub S. 30.4.2007 10:44

No datel je slyšet na kilometr

a ježek dělá neuvěřitelný rámus, a když jsou dva, kam se hrabe stádo srnek. V našem živém  plotě - tavolník a ptačí bez - na úplném okraji města pod strání s lesem se jednou jedna ježčice rozhodla mít mladé. Tehdy bylo průběžně ve dne v noci slyšet zdola ze zahrady funění, praskání, pištění - a byli vždycky strašně rozčilení, když jim někdo (já +brášci) v jejich hektickém fofru s donášením potravy přišel do cesty a on či ona se museli zastavit, znechuceně prsknout a rychle člověka oběhnout. Od té doby vím, jak se v ježčím jazyku řekne: Už jsi tu zas?! To je moje zahrada, já mám práci s rodinou,vypadni a už mě ne*er!!

A datel: Bianki - Čtyřicátý mědvěd a jiné povídky, Komenium cca1947. Téhle povídky jsem se v devíti bál: klouček je v domě v tajze a děda musí na noc pryč - a on si hned rozbije brýle,a skoro nevidí - a najednou... věděl jsem, že to dopadne dobře, ale - znáte někdo? Bianki,Čarušin - Lesní noviny, s Antonínem Pospíšilem, nejúžasnějším malířem zvířátek, co jsme měli... ahoj všici! Pomalu, no.

terra 30.4.2007 10:55

Re: No datel je slyšet na kilometr

Zdravím, Jakube:-). Jméno Vitalij Bianki si vybavuju a nějakou jeho knížku o zvířátkách jsme určo doma měli, ale podrobnosti... zmizely v propadlišti času, už je to přece jen pár let. Čtyřicátý medvěd to nebyl, to vím jistě.

Jiří Růžička 30.4.2007 10:56

Re: No datel je slyšet na kilometr

Dobrý den Jakube, myslíte Vitalie Biankiho? Je to neskutečné, ale před nedávnem jsem si na něj zrovna vzpomněl.

Zdravím, J.R.

Lucka V. 30.4.2007 11:47

Re: No datel je slyšet na kilometr

Ano, ježurové jsou v tomhle úžasní! Skoro každý rok máme doma nějakého ježčího nezletilce na přezimování. Mě se na nich nejvíc líbí, že oni při svém nesmírném bodlinatém sebevědomí nemají zbytečné předsudky, jako že by třeba měli být potichu!;-D Před několika lety jsme měli ježka Píchuli. Byl odchován uměle, jako jediné mládě, které jsme ještě našli živé poté, co jim auto přejelo mámu. Na podzim už nebyl úplně malý, ale vzhledem k umělému odchovu jsme se ho ještě báli nechat napospas zimě. Byl na ježka docela čistotný, takže se v bytě pohyboval volně. Občas v noci dorazil k nám do ložnice - kam se hrabou všichni duchové! Ale i přes občasné neshody jsme díky němu získali spoustu informací o ježčích zvyklostech. Například - věděli jste, že ježek, když se mu něco líbí, si to označuje tak, že to oslintá? Jelikož si ho Píďa vždycky brala, když koukala na televizi, on se na ní rozplacatil jak ježčí kůže, nechal si drbat bodliny, slastně funěl a slintal blahem, zajímal mě důvod toho slintání. V moudrých knihách jsem se nakonec této zajímavosti dopátrala. A další poznatek - stejně jako ostatním zvířatům padají chlupy, stejně padají i ježčí bodliny. Pro sdílení společné domácnosti výborná vlastnost!!;-P  

Jakub S. 30.4.2007 12:31

Tý brďo! Oslintávání a línání bodlinek.

A pak že nejsu hlúpý. Aha né - !

Xerxová 30.4.2007 12:48

Re: No datel je slyšet na kilometr

Lesní noviny jsem jako malá četla mnohokrát. My o přírodě měli hodně vybavenou knihovnu. A dodnes se to snažím dodržovat.

alimo 30.4.2007 10:07

to tohle !!

Já se bála i když jsem tušila dobrý konec:-). Díky za napínavé povídání, vypila jsem u toho kávičku ani nevím jak:-D...si snad budu muset udělat ještě jednu:-D

jiný Honza 30.4.2007 8:29

Téééda, to byla věc!

Já se normálně bál a je už bílý den! Ještě, že to tak dobře dopadlo. 8-)))

Teda tohle byl Roald Dahl křížený se Stevenem Kingem - paráda.