Neděle 25. května 2025, svátek má Viola
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Diskuse

POVÍDKA: Rodinný horor se šťastným koncem

Je všeobecně dáno, že většina hrůz a filmových strašáků vládne v čase nočním, tedy ve tmě. Jsou ale chvíle…

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

jarda

4. 5. 2007 7:42
také překvapení :-))

teda - klobouk dolů - Šejkrspír :-)) by to lépe nenapsal ... ale trochu k aváriu ... :-))   včera jsem odsával vodu z vytěračky od teter černých - a na dně jakési drobné tečky - tak si říkám: aha - mladí šneci - no jo, ale vysát to nešlo - jen se to točilo na začátku hadičky ... a pak jsem si všiml, že staří šneci leží nějak divně "na boku" ... a protože při dolévání vody měřím stejným teploměrem z vytěračky i čerstvou vodu - kouknu do láhve s připravenou vodou - a na dně ty samé kuličky!  ... jasně - rozbitý teploměr a kuličky - asi olovo (?) na dně - no a ti blbí šneci to sežrali - a nemohli k hladině - tak pozdechali - ta telefonní společnost jim ten kyslík nedodala :-))

0 0
možnosti

Jiří Růžička

6. 5. 2007 10:36
Re: také překvapení :-))

Jardo, pozor na rtuť!!! Prudce jedovatá. Raději dno pořádně odkalte. Pochybuji, že by plži pozřeli olovo...

Napište, J.R.

0 0
možnosti

zana

30. 4. 2007 16:39
Pane Růžička

vy máte ale příběhy 8-o8-o. Já to ale četla až dopoledne, za sluníčka, tak nebóójim;-)

0 0
možnosti

evva

30. 4. 2007 14:32
Moc hezky napsané,

dovedu si dobře představit  ten strach. Byla jsem před několika lety sama na chatě (u břehu přehrady, okolí bez lidí). V noci mě probudily zvuky, které nedokážu popsat. Celá vodní hladina se v měsíčním světle zlověstně pohybovala. Byla jsem ochromená hrůzou. Třely se ryby.

0 0
možnosti

ota.karel

19. 5. 2007 11:25
Re: Moc hezky napsané,

Ono někdy na strach pomáhá mít víc informací.Kromě pohybu a zvuků zvířat, také některé zvuky vyvolává tření větví stromů o sebe. A nějak nechápu lidi co se bojí až umírají strachem. Já jsem jen zvědavý, co to asi bude? Nakonec v naší přírodě není moc zvířat, co by člověka mohla ohrozit na životě ...Naposledy jsem před pár roky zaslechl v noci v lese divný opakovaný zvuk a jeden mladý muž použil dost zvláštní až šamanský trik a řekl, že je to muflon.Zkusil ho přivolat a nic. Druhý den ráno jsme se dozvěděli, že cca 2km od toho místa je obora, kde jsou mufloni. Přijít nemohli, protože je oplocená ...

Ale každopádně to uhodl, to neumím a celkem ani nepotřebuji. Víc se pohybuju mezi lidmi, a to je pěkně nebezpečná zvěř!

0 0
možnosti

dalmatin

30. 4. 2007 14:01
Vysvětlete mi co to bylo za datla

když jsme s kamarádkou spaly na chatě a ozývalo se ťukání a bouchání. Ale taky ten datel škubal okenicemi a na závěr - chramstnul za kliku. Měly jsme kliku - zamkly jsme se včas.

0 0
možnosti

Yezi

30. 4. 2007 13:51
Moc pěkně napsáno

jeden se děsí sám, ale co teprve jak se bojí o děti, brrrrr!

0 0
možnosti

Medvídek

30. 4. 2007 11:06
ach ano

Dva lidé, říkejme jim M. a R. přespávají na hradě, je tam místo v jedné komnatě a kastelán je jejich kamarád. Prostředí už samo o sobě goticky ponuré, všechny zvuky se rozléhají, do vzdálených temných koutů není vidět. Nemůžu spát. Uprostřed noci je náhle slyšet několik prudkých ran, které se rozpliznou v jakési ponuré echo. Následuje pláč. Pláč dítěte, kterému někdo moc ubližuje. Není poznat odkud zní, oba vyskakují z postele, vyletí z komnaty a rozběhnou se každý na jednu stranu. Srdcervoucí nářek zesiluje a zdá se naléhavější....M. zoufale hledá po stěnách vypínače, ale na hradě je to s nimi složitější a tak M. klopýtá tmou, konečně najde dveře do rytířského sálu, naštěstí není zamčeno. M. zuřivě rozrazí dveře a vletí do sálu jako bůh pomsty, připravený těžkou baterkou rozbít hlavu tomu kdo tak strašně mučí to dítě. Cloumá s ním děsivý vztek. Najednou pláč jako když utne a je naprosté ticho. "Holčičko, kde jsi ?!!!" nějak M. prostě vytanulo v mysli že se jedná o děvčátko. Nikdo neodpoví jen zazní kroky a z druhé strany vejde do sálu R. Bezradně se na sebe dívají a po několika minutách se vrátí do komnaty, ale už do rána neusnou. M. se několik hodin klepe přemírou adrenalinu a napíná uši aby zaslechl i sebemenší zvuk. Brzy ráno vypráví příhodu kastelánovi a ten se jenom smutně dívá a krčí rameny. "To se tu stává."

Příběh je skutečný, bližší určení místa si ale nechám pro sebe.

0 0
možnosti

Dede

30. 4. 2007 11:18
Re: ach ano

Teda Medvídku, ještě i ty! Když jsem včera pozdě večer četla a připravovala k vydání tuhle růžičkovinu, měla jsem strach kouknout se za vlastní křeslo! ;-P;-D;-D A ty hned se strašidly... A třicátého dubna! To je tedy vkus :-/;-D;-DV

0 0
možnosti

terra

30. 4. 2007 10:51
Pane Růžičko,

móóóc pěkný. Představivost je hrozná věc, a jen málokdo v takové chvíli dokáže prostě párkrát zhluboka vydechnout a zachovat chladnou hlavu. Zvlášť když se k tomu přidá zodpovědnost například za dítě... Dodnes se pamatuju na své první vandry, dupání obcházejících ježků nebo odskočení vysoké... ale ze všeho nejvíc mě tenkrát děsil hlas puštíka. To byl ten správný "duch lesa", při jehož křiku se jednomu ježily chlupy na zátylku ještě dlouho poté, co už jsem věděl, jak ta sova vypadá. :-) Díky za příběh.

0 0
možnosti

Jakub S.

30. 4. 2007 10:44
No datel je slyšet na kilometr

a ježek dělá neuvěřitelný rámus, a když jsou dva, kam se hrabe stádo srnek. V našem živém  plotě - tavolník a ptačí bez - na úplném okraji města pod strání s lesem se jednou jedna ježčice rozhodla mít mladé. Tehdy bylo průběžně ve dne v noci slyšet zdola ze zahrady funění, praskání, pištění - a byli vždycky strašně rozčilení, když jim někdo (já +brášci) v jejich hektickém fofru s donášením potravy přišel do cesty a on či ona se museli zastavit, znechuceně prsknout a rychle člověka oběhnout. Od té doby vím, jak se v ježčím jazyku řekne: Už jsi tu zas?! To je moje zahrada, já mám práci s rodinou,vypadni a už mě ne*er!!

A datel: Bianki - Čtyřicátý mědvěd a jiné povídky, Komenium cca1947. Téhle povídky jsem se v devíti bál: klouček je v domě v tajze a děda musí na noc pryč - a on si hned rozbije brýle,a skoro nevidí - a najednou... věděl jsem, že to dopadne dobře, ale - znáte někdo? Bianki,Čarušin - Lesní noviny, s Antonínem Pospíšilem, nejúžasnějším malířem zvířátek, co jsme měli... ahoj všici! Pomalu, no.

0 0
možnosti

terra

30. 4. 2007 10:55
Re: No datel je slyšet na kilometr

Zdravím, Jakube:-). Jméno Vitalij Bianki si vybavuju a nějakou jeho knížku o zvířátkách jsme určo doma měli, ale podrobnosti... zmizely v propadlišti času, už je to přece jen pár let. Čtyřicátý medvěd to nebyl, to vím jistě.

0 0
možnosti

alimo

30. 4. 2007 10:07
to tohle !!

Já se bála i když jsem tušila dobrý konec:-). Díky za napínavé povídání, vypila jsem u toho kávičku ani nevím jak:-D...si snad budu muset udělat ještě jednu:-D

0 0
možnosti

jiný Honza

30. 4. 2007 8:29
Téééda, to byla věc!

Já se normálně bál a je už bílý den! Ještě, že to tak dobře dopadlo. 8-)))

Teda tohle byl Roald Dahl křížený se Stevenem Kingem - paráda.

0 0
možnosti

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz