POVÍDKA: Poutník
No, pro velblouda snad, ale já prostě nejsem velbloud. Ani kůň, i když s tím oslem bych váhal. Kdy už konečně přestanu věřit ujištěním, že všude je to kousek a nemůžu zabloudit!
Ach jo, ty neustálé cesty jsou tak vyčerpávající. Já vím, mohl jsem zůstat doma, věnovat se v klidu tesařině jako Josef a po večerech si akorát se sousedy zanadávat, že je svět zlej. Já vím. Ale nemohl jsem, to není moje cesta. Já chci... musím věci změnit!
Mně je jasné, že celý svět naráz nepředělám, lidé stejně zůstanou lidmi. Někdy mi ale přijde, že spousta z nich se chová hloupě a krutě jen proto, že netuší, že by věci mohly fungovat i jinak. Nebo se tak chovají prostě proto, že vědí, že jim to projde. Nebo proto, že kdyby se tak nechovali, tak je smetou ti, kteří se tak chovají. Jenže někde se začít se musí!
***
Páni, ta žízeň mě vážně zmáhá. Byla to moje chyba, myslel jsem na tisíc věcí a vodu si nedoplnil. A krajina je tu tak nehostinná, všude jenom písek a prach. Už mě pořádně bolí nohy. Který mudrc vlastně vymyslel sandály? Každé zrnko písku mi v nich odře nohy dvakrát.
Říkají o mně, že jsem buřič, že dělám potíže. Buřič... no prostě nazývám věci pravými jmény. A chci, aby se změnily. Já vím, že to jde. Dokážu s pomocí Boží uzdravovat lidi. To je jednoduché. Ale přesvědčit je o tom, že svět může fungovat jinak a lépe pro všechny čistě jen proto, že se lidi budou k těm druhým chovat slušně a oni jim to prostě na stejném principu vrátí, to je neskutečně těžké. Přitom já to vidím tak jasně...
Sláva, cíl je na dohled, ale to pořád ještě neznamená blízko. Ta žízeň je hrozná.
A hele, po cestě od osady někdo jde... Starší žena a dívka. Jestlipak mají s sebou vodu?
Už dávno jsem nešel takhle sám. Svým způsobem je to úleva. Ten život v zástupech, práce s učedníky, snaha vysvětlit pravdu... Víra je důležitá, pomáhá, ale konat musí člověk. Jak hrozně bývám unavený...
Ten prach je všudypřítomný. Bože, teď už opravdu potřebuju vodu.
***
Ráchel, nekoukej kde co lítá a přidej, nebo do večera domů nedojdem. Tohle není zrovna pěkná cesta, nikde voda, žádné stromy, jen ta rozpálená pustina. Ještěže už je po trhu a nemusíme nést ty věci na zádech. Na něco takového jsem už asi stará. Dávej přece pozor a necákej, tu vodu budeme potřebovat, je to ještě pěkný kus cesty. Nemáš hlad?
Podívej, tamhle někdo jde. Sám... to je divné. Vypadá unaveně, chudák. Skoro nic nenese, že by nějaký tulák? Ne, máš pravdu, je upravený, přestože je tak zaprášený. No, to my budeme taky – než dojdeme domů. Neznáš ho? Já taky ne. Toho bych si pamatovala. Asi nějaký poutník.
Pšt, ne tak nahlas. Ale máš pravdu, má zvláštní oči... dívá se celkem mile, ale jsou to oči mnohem staršího muže, než na jakého vypadá. Zajímavý člověk! Stůj, počkáme tady ve stínu toho balvanu, nemůže nás minout. Co to děláš? Snad se nestydíš? Co je na tom oslovit člověka na cestě?
***
Zdravím tě pane, nepřidáš se na chvilku k nám? Využíváme kousek toho požehnaného stínu k odpočinku... Posaď se s námi na chvilku, jdeš tamhle do vsi? Tak to už nemusíš spěchat, je to už jen kousek.
Ne, nás nezdržuješ. Máme to sice dál, ale teď s večerem už bude chladněji, cesta nám bude lépe ubíhat. Nemáš žízeň? Však jsem si říkala... No tak děvenko, co stojíš, nalij pánovi ze džbánu vodu!
Je mi líto, studená už není, ale žízeň zažene. Dáš si, pane, ještě trochu? Je to úleva v tak parném dni, i když je to jen obyčejná voda. A kousek sýra bys neochutnal? Tady dcera ho předevčírem dodělala, i trochu chleba máme...
Ty naši Ráchel znáš? Ne? Promiň, ale jak potom znáš její jméno? Ach ne, odpusť, nechci být zbytečně zvědavá. Opravdu si nedáš chléb a sýr? Inu, máš pravdu, ve vsi ti nejspíš nabídnou něco lepšího... Jsi pozorný, ale o nás se nemusíš bát, máme s sebou dost na to, abychom spokojeně došly domů.
Tak šťastnou cestu, ať tě Bůh ochraňuje. Ve vsi zajdi ke kováři, pronajímá pokoje a je to slušný člověk. A jeho žena dobře vaří, odpočineš si. Pojď Ráchel, půjdeme také.
***
Ten džbán... Ráchel, vidíš to také? To je... zlato? Místo pálené hlíny? Ale pane, vždyť to byla jen trocha vody... Lidé na cestě si přece musejí pomáhat!
***
Díky pane, díky. Ale to jsi nemusel, opravdu ne.
Víš, on byl po mamince...
PS: Možná vám to připomene jednu písničku...
