7.12.2019 | Svátek má Ambrož, Benjamin


POVÍDKA: Než přijde

19.4.2008 1:51

Ach bohové, to je ale nevlídný čas. Chudinka malá, kvůli nápadu jednoho pitomého krále ji táhnou na oslovi kolik týdnů. Ony holky vydrží dost, ale kodrcat se miminku na hlavičce cestou necestou, to by se nemělo dovolit. Jen aby nebyla moc vyčerpaná, čeká ji perná noc.

Haló, otevřete! Jo, jsem to já. Hostinského žena mě nechala zavolat, tak jsem tady. Ne, neděkuj mi, zatím nemáš za co. Přece bych ji nenechala bez pomoci. Tak kdepak máš tu svoji holubičku?

No mohlo to dopadnout hůř. Místa je tu dost, světlo si zajistím a sláma je čistá. Rozhodně tu bude míň štěnic než v té Jákobově slavné hospodě.

No nekoukej tak vyděšeně, děvče moje! Neděje se nic tak strašného, jen se kapku zapotíš. To víš, děťátko se nevykulí jen tak jako hrášek z lusku. Neboj, zvládly to ženské před tebou, zvládneš to taky. Tak pojď ke mně, podíváme se, jak na tom jsi. A ty, Josefe, si běž říct o horkou vodu a ať je čistá! A potom si najdi nějakou práci, tady tě potřebovat nebudeme.

Ach jo, sedí zachumlaná v plášti a vidím z ní jen ty obrovské vyděšené oči. Je unavená už teď, ale jinak vypadá v pořádku. Tak se dáme se do práce.

No tak, je ti zima? Nebo si myslíš, že když schováš hlavu pod plášť, že tomu utečeš? Tak ukaž se, vidíš, že se ti nic nestalo. Jak dlouho už máš bolesti? Celý den? Proč jsi mu nic neřekla? Vypadá na chápavého mužského, mohli jste zastavit už dávno! No no, já nezlobím… Tak si hezky sundej ten plášť, ano?

No naštěstí to není žádné děcko, sedmnáct jí už určitě bylo. Ale vykulená je parádně, bojím se, že nemá tušení, co se vlastně děje.

Ale copak, snad se nestydíš? Děvče, děvče, na tohle tu není čas. No, snad mi tu nebudeš brečet. Jakpak ti říkají? Že všelijak? Ale no tak, tady máš kapesník. Tak zlé to snad není. Nemůžeš si všímat toho, vypadne z takových hlupáků, jako je Jákob. Kdybys sem přijela v pozlacených nosítkách, tak by ti líbal nohy. Takových je! No tak, jak ti říká maminka? Mirjam? Podívej, jaké pěkné jméno! Tak si utři nos a nech mě, ať se na tebe podívám.

Hrome, máme tu málo světla. S jednou lucernou nevystačím, ale pro začátek se holka aspoň osmělí. Ještěže jsem si přinesla vlastní prostěradla, vždyť ta chudinka má s sebou s bídou dost pro to malé.

Podívej se Mirjam, předpokládám, že víš, co tě čeká. Cože? Ne? Maminka ti nic neřekla? Och bohové… No ale přece jsi někdy pomáhala na svět třeba jehňatům nebo kůzlatům… Ani to ne? No nekul na mě ta svoje kukadla! Myslela jsem, že… No dobrá, tak já ti to vysvětlím, ano? Klid, KLID! To přejde, pěkně dýchej… A poslouchej. Když pochopíš, o co jde, nebudeš se tak bát.

Teda někdy se vážně naštvu. Nevinnost je fajn věc, ale některé věci by holka vědět měla. Vždyť je, u všech bohů, vdaná! Co by ti dva dělali, kdyby je to zastihlo cestou?

No nekrč nos, princezno, tak to prostě chodí. Není na tom nic divného ani nechutného. A já se tě na tyhle věci neptám bezdůvodně. Tak ano nebo ne? Ano? No vidíš, to je dobře, půjde nám to jako na drátku… Á, je tu ten tvůj s vodou.

Díky, díky, všechno je v pořádku. Ne, sem už nechoď, leda bys přinesl ještě nějaký provaz, ten osel je uvázaný tak tak a nestojím o to, aby nám tu dělal neplechu. Díky a už jdi. Řekla jsem, jdi, já tě zavolám, když bude potřeba.

Ach, jo, už je zase zamotaná. Proč se tak hrozně stydí? Vždyť je to jen její vlastní muž.

***

Tak pojď, ještě se chvilku projdeš. Já vím, že chodit po chlívě není žádná zábava, ale pomáhá to. Neboj se, v kameni tu cestičku nevyšlapeš. Dobrý, držím tě… Hezky dýchej. Tak nohy tě bolej? Tak dokud máš čas myslet na nohy, tak to není tak strašné. No, ještě to bude o kousek horší, ale zase si říkej, že čím je to intenzivnější, tím jsme blíž k samotnému porodu.

No tak, nefňukej, to víš, že to bolí, Ale vezmi to zase tak, že takhle bolest má svůj smysl. To je něco jiného, než bolavý žaludek nebo hlava, když to přeženeš s tučným masem nebo pálenkou. Jo ty nepiješ… to je jedno. Prostě, i když jsou právě narozená miminka maličká, stejně jsou hodně velká na to, kudy musejí přijít na svět. Měla jsi někdy v ruce novorozeňátko? Ne? Neboj, brzy si to vyzkoušíš.

Že mě to nepřekvapuje… Tomu dobytku se z nás bude za chvíli točit hlava. Sem a tam a znova. Zatím to jde dobře, holka je zdravá, děcko leží správně, s trochou štěstí se narodí ještě před rozbřeskem.

***

Jo tak ty žádné dítě nechceš? Hmm, tak to bude těžký, protože to tvoje se tě na to už ptát nebude. Jen si zakřič, mně to nevadí. Jo blbá bába? Ale podívejme, kočička nám ukazuje drápky! Stará a blbá? No ještě líp. Ty buď ráda, princezno, že jsem tak stará jak jsem - aspoň jsem se stihla v životě něco naučit. Stejně doufej, že nejsem blbá.

Zatracenej osel! Už zase! Ale no tak, nebreč, já tě chápu. Vypadni, povídám! Ne, samozřejmě že ty ne. Co ten pitomej ušatec chce? Už je zase odvázanej! Cože??? Jablíčka a mrkev? Plácnu ho přes tu jeho zvědavou kušnu, že ho přejdou roupy… Ale neboj, já chápu, že je to tvůj miláček, ale rozhodně nestrpím, aby mi rodičku olizoval nějakej zvlčilej kopytník. Jak že se jmenuje? Abrahám??? To snad ne… Tak prevíte, jestli tě neudrží tohle, tak tě vyhodím ven. Mirjam, nešil prosím, samozřejmě, že mu nic neudělám!

I když mám velkou chuť. Psa bych ještě snesla, ale aby se mi do porodu míchal oddanej osel, to v žádném případě. Leda by to byl manžel…

Ale no tak, děvenko, já se přece nesměju tobě… Hezky dýchej! Vidíš, už je to lepší, chviličku si oddechneš. No řekni, co bys chtěla holčičku nebo chlapečka? Obojí má něco do sebe. Dobře, holčičku ne… Jasně, nikdy bys jí tohle nepřála. Já vím. Ale neboj, až budeš rodit potřetí, tak s tím budeš hotová dřív, než s velkým úklidem. Že nikdy? Ale prosím tě, to říká každá. A kolik je na světě pořád dětí!

Tak znova, dýchej pořádně, dýchej! Klidně si zakřič… na mě se neohlížej. Neboj se, všechno jde, jak má. No, no… klid. Vidíš… Tak chlapečka bys chtěla. Kluci jsou taky fajn, může po tátovi převzít řemeslo. Nebo třeba bude mít dobou hlavu a dáš ho studovat, kdo ví? Holčičku můžete zkusit příště. Dobře, praštíš mě později… nesměju se ti. Soustřeď se a dýchej, jak jsem ti řekla! Jestlipak už máte vybrané jméno? Tajemství? No, když na tom trváš…

Ach jo, jsou chvíle, kdy se cítím na svůj věk. Tyhle probdělé noci mi už nedělají dobře. Ale díky všem bohům, jde to zatím dobře. Na to, že vypadala na takovou křehotinku…

***

Ano, už to bude, dělej, jak ti říkám… Raz, dva, tři… Dýchej… Ne, neboj, tu ruku jsi mi nezlomila, ale bylo to o fous. Ne děvčátko, narození není na rodičovství zdaleka to nejhorší, to jenom bolí. To život… ale nic. Neboj se, jsem tu s tebou. Vydrž. Za chvilku to budeš mít za sebou.

Jo, kdyby tě tak v životě nepotkalo nic horšího, než porodní bolesti… Jenže tím všechno jen začíná, nekonečný strach o maličké, o starší děti, ani s jejich dospělostí to nekončí. Kdybys tak věděla, co všechno se navždy změní, až ti to mrně vložím do náručí! Proč mne vlastně napadají takové věci? Jsem prostě unavená…

Tak teď! Slyšíš! Ted! Tlačit… teď ne, dýchat…znovu! Už vidím hlavičku! Znovu, výborně! Ty jsi moje děvče, tak naposledy! No! Ještě! A je to! Máš překrásného syna!

Díky bohům, je pěkný, zdravý, ani moc nepláče. Prstíčky jsou všechny… Zatraceně, chce se mi taky brečet, asi na tohle řemeslo začínám být stará. No vidíš, ty mrňousku, vítám tě na světě, ať se ti daří a jsi zdravý… Tak pojď hezky k mámě.

Je nádherný… Jistě, je nejhezčí, jakého jsem kdy viděla! Přilož si ho… takhle. Podívej se na něj, ještě oči pořádně neotevřel a už ví, co chce. No jo, chlap. Stálo to za to, viď Mirjam? Ne, ještě ho nezavolám, ještě nejsme úplně u konce - říkala jsem ti, pamatuješ? Ne, klidně si ho chovej, já se o tebe postarám.

No aspoň že máme dost vody. Kolik asi může být hodin? Svítání je už na spadnutí… Musím je oba umýt, a sebe nakonec taky.

To snad není možné, ten osel je tu zas! Jedeš, ty potvoro! To už bych mu mohla maličkého zrovna strčit do jesliček, aby na něj pohodlně dosáhl. To je zvláštní, podívej Mirjam - všechna zvířata jsou vzhůru… a koukají na malého. Nestává se zas tak často, aby se v chlévě narodilo lidské mládě.

Ale no tak holka, nebreč zase, nebudeš mít mléko. Nakonec je tu příjemně, díky dobytku je tu teplo a znám horší lůžka, než je hromada čerstvé slámy s čistým prostěradlem. A když se někdo v chlévě narodí, tak to neznamená, že tam i zůstane. Na, vezmi si ho, je teple zabalený, nemusíš se bát. Potřebovaly bychom nějakou kolébku…

Ach, to je úleva se protáhnout a na nic nemyslet. Venku je jasno, vypadá, že mrzne. Možná ty jesličky nebudou zas tak špatný nápad, pokud se mi podaří uvázat toho ušatého darebáka tak, aby na malého nedosáhl.

Tak jak se cítíš Mirjam? Můžu už zavolat Josefa? Dobrá, podívám se po něm… Ne děkovat mi nemusíš, rádo se stalo. Víš, je to zvláštní, je stejně dojímavý, jako všechna novorozeňátka, ale přesto… Nevím, jak to říct.

Ta vrata mi připadají nějak těžší, než byly z večera… Cože? Co se to u všech všudy děje? Dostala se sem nějaká karavana? Páni, to je ale panstvo. Vypadají utahaně, asi jedou z daleka. COŽE???

Mirjam? Můžu se tě na něco zeptat? Ty čekáš někoho… nějaké… krále… s velbloudem?