Neviditelný pes

POVÍDKA: Cestou

26.1.2008

A že je tak pěkně, tak dnes nepojedu busem, ale pěkně se projdu. Kdy jsem se vlastně naposledy pěkně prošla? Já fakt nevím. Beztak přijde mrak a ještě cestou zmoknu... Ale ne zkusím věřit, že je dneska pěknej den.

Dobrý den paní Zpěváčková, jak se pořád máte? Co kolena, už je to lepší? No vidíte... já vám to říkala. Tak pozdravujte pána!

Je jich nějak málo poslední dobou, myslím pěknejch dní. Je to život k ničemu, když má ženská přes padesát. Pro lidi jste baba a jak je jedna k tomu ještě učitelka a je jedno jestli na gymplu nebo jinde, tak jste baba nakvadrát. Co na tom, že někde za tou věčnou únavou, povadající pletí a barvenejma vlasama je ženská pořád stejná! Jsem jak ten volek u žentouru - každej den chodím ve jednom kruhu, vyšlapávám úvoz do věčnosti. Někdy mám chuť řvát - to jako má být všechno? Mám sakra jen jeden život a utrácím ho tu jako tažná mula.

A heleme se, Poláčková s Antošovou! Copak to princezny schováváte v ručičkách, no? Tak sem s tím! Že tu není školní půda? Jó, tak to jste děvenky na omylu, kde stojím já, tam je školní půda a zkuste o tom se mnou diskutovat! Potvrzení dostanete, žádná škoda vám nevznikne. Pošlete si rodiče, dám jim je netknutý a už se těším, jak si s nima povykládám! Že pošlapávám vaše práva? Ale klidně děvenko, klidně... Až ti bude pětadvacet, můžeš pro mě za mě hulit jako tovární komín, to už budeš vědět, do čeho jdeš. A ty tvoje lidský práva proberu s mámou - jak ji znám, až je ona probere s tebou, tak budeš pár hodin sedět jen hodně opatrně! Neremcejte a jděte na zmrzlinu, to vám bude slušet víc.

Ty děti. Bůh ví, proč na ten gympl lezou. Chytrý jsou, to jo, aspoň většina z nich. Ale ten strach, aby náhodou nedaly najevo nějakej zájem, snahu nebo nedej bože píli! Kam jsme se to dostali, když chovat se jako tupý hovado je cool a opravdu chytrý děcka, co to chtějí někam dotáhnout, se musej maskovat jak Apači na prérii, aby jim ty ostatní neudělali ze života peklo.

Holásek, ty prevíte! Ještě jednou tě uvidím, jak šněruješ silnici na kole bez držení řidítek, tak ti sama zvalchuju hřbet! Jak k tomu přijde nějaký nevinný řidič, až mu spadneš pod kola, co? Koukej mazat do parku a schválně, jestli bez držení objedeš našeho buditele! Jasně, že se budu koukat... Dobrý!

Páni, to je zeleninka! Dobře si pamatuju, když byl člověk vděčný za pár oschlých mrkví a krabatejch brambor. Miluju řapíkatej celer! Čínský zelí se hodí vždycky, pár cibulí, no takovýmhle palicím česneku prostě neodolám. Zhřeším ještě pár paprikama, není sice jejich pravej čas, ale je to tak osvěžující! Páni, nové brambory... začátkem dubna. jó, svět se nám pěkně zmenšuje.

Ta taška je hnusně těžká. A přitom je to jen trocha zeleniny. Kde jsou ty časy, co jsem odtahala v rukách metráky jídla, dětí, knížek a sešitů! Dnes mě bolí za krkem jen si na to vzpomenu. Ach jo. Ale stejně to nebyly špatný časy. Teda většinou. Auto jsme neměli, všechno jsme tahali na hřbetě, ale bylo to fajn. Holky byly báječný a i s Mirkem byla doma legrace... Taky většinou.

Poslední dobou přijde z práce, něco sní s zaleze do kouta jak jezevec. Kloudný slovo z něj nevypadne. Copak já po celým dni taky moc mluvit nemusím, ale přece jen, trochu pohladit, přitulit by se mohl. Ach jo. No prosit ho nebudu.

Ale nazdar, děvčata... co to máte za obludu? No jo, hodnej pejsek, velikáánskej pejsek... jedeš od tý tašky, beztak zeleninu nežereš. Že jo? Tak to mu radši rozmluvte. A kam s ním jdete? Cože??? Tančit se psem? Aha... já jsem myslela, že na to choděj spíš takoví pudlíci a jim podobní. Takže Fík bude nacvičovat s vámi oběma? Hm, to vypadá zajímavě a sama jsem zvědavá, kdo vlastně bude cvičit s kým! Ale ne, samozřejmě, je úžasnej a vy jste šikovný holky. Když se vám bude dařit, co kdybyste zkusily vystoupení na konci školního roku? Tak ahoj!

Ježíši Kriste, to je ale tele! Ten pes vypadá, že máma byla jarmara a tatík slon. Ale je fakt, že má moc pěknej kukuč. Ach jo, taky bych chtěla psa... ale to nejde. To zvíře by bylo chudák. Mirek tuhle mluvil o kotěti, ale já si to fakt nedovedu představit. Kočka v bytě! No je fakt, že u spousty lidí to funguje, a takovej předoucí kožíšek... Ne, musím být rozumná, nejsem malé děcko.

Sakra, tak tohle ne. Karásek a Vomáčka, bejci jedni pitomí, vždyť toho kluka zabijou! Kvůli mičudě...

KARÁSEK, VOMÁČKA! OKAMŽITĚ PŘESTAŇTE, NEBO VOLÁM POLDY A VY VÍTE, ŽE JÁ NEHROZÍM NAPLANO! Zkus tu ruku ještě jednou zvednout a bude tě to mrzet dýl, než si teď umíš představit! A stát! Janoušku, Karle, jsi celej? Ne, vy dva! Řekla jsem stát a zatraceně si rozmyslete každý nevhodný mrknutí!

Kristepane, stojím tu jedna starší ženská proti těm dvěma lamželezům ze čtvrťáku a držím je v šachu jenom slovama. Bože stůj při mně, ať je zvládnu.

Takže mládenci, vy mě znáte, já vás znám, a tuhle pan Sládeček ze zahradnictví, u kterýho jste otloukali chudáka Janouška, si vás taky dobře pamatuje. Takže teď dostanete na vybranou: buď to pořešíme ve škole s panem ředitelem - a vy si určitě dobře pamatujete, že takovýhle přepadeníčko patří ve školním řádu do červenýho šuplíku hned za šikanu - nebo si to vyřídíme tady mezi sebou. Máte deset sekund na rozmyšlenou.

Já je znám, pacholky. Nejsou špatní, jen trochu moc bujní. Příliš mnoho dobrýho jídla a moc málo pořádný práce. Kdyby hoši makali v lese nebo u pluhu, ony by je roupy přešly. Jenže tátové jsou zaměstnaní a matky na ně nestačí. A to už smrdí průšvihem. Ale úplně zkažení nejsou... zatím.

Dobrá, tak mezi námi. Ale snadné to nebude. Začneme tím základním a tedy omluvou a vyjádřením lítosti tomu, koho jste napadli. Ne Janoušku, nikam se neschovávej. Tak Karásek, začni. A nahlas! Ale ale, že by se chlapeček bál? Zbít někoho, to ti jde, co? No tak - čekám!

Je jim to trapné, ale snaží se. Výborně. Nemusí to být ještě tak zlé, jak jsem se obávala. A starej Sládeček je hráč, to je skvělý. Určitě pochopí, co potřebuju.

Tak, a teď přejdeme k další fázi. Pane Sládečku, předpokládám, že určitě potřebujete v krámě s něčím pomoct. Pytle se substráty třeba přerovnat... Chlapci vám rádi pomohou, že? ŽE ANO? To RÁDA slyším!

Chudák Kája Janoušků, určitě přemýšlí, jak mu to ti prevíti spočítají, jak zalezu za roh. Ale to se nemusí bát, a s tím si už poradím. Cože? Že jim pomůžeš? Páni, Karle, nejsi velkej, to je fakt, ale blbej určitě taky ne! A ten Sládeček je liška podšitá! Bude mít uklizeno na půl roku... Ale díky bohu, že nezalezl a nenechal mě v tom samotnou.

Tak hoši, koukám, že jste se hezky zahřáli. Takže trošku zapracujeme na vašich mužných postavách. Ale ne, žádné sténání! Najděte si tady na trávníku každý nějaké čistší místečko. Pozor Karásku, vpravo od tebe... ty lidi jsou prasata, to je neuvěřitelný, co se v parku v trávě najde. Takže pěkně každej třicet kliků! A bez smlouvání, vzpomeňte na červenej šuplík našeho pana ředitele!

No vida, jak makaj. Potřebovali by to ale každej den... A zdá se mi, že je už vztek přechází. Kdyby to tak vyšlo! Kdepak je Karel? Chytrej kluk, šel kus dál, takže ti dva trestanci se můžou tvářit, že o jejich nuceném tělocviku nikdo neví.

Výborně mládenci, jen trochu míň hekání a byl by na vás moc pěknej pohled. Ještě mi párkrát přijdete pod ruku a budete mít postavičky jedna radost. Ještě aby ten mozek zapracoval, co? Tak mezi náma je to urovnaný. Ale uslyším jeden drobnej drb, že jste si trénovali svaly nějakým tím přepadením - a věřte mi, že nic menšího to nebylo - a budete mít se mnou takový potíže, že na ty kliky budete vzpomínat s dojatým rozechvěním. A ještě něco... pokud si příště budete chtít s někým zahrát fotbal, obvykle stačí požádat, krást mičudu netřeba. Tak mazejte, ať vás tu nevidím! Zdravím, pane Sládečku!

Hu, to bylo o fous. Celá jsem se zpotila... Ale stejně jsou to v podstatě všichni zlatíčka. Pravda, často na zabití, ale zlatíčka. Ach jo. Ta taška nejspíš váží nejspíš tunu, já chudák. Fakt nevím, proč jsem toho tolik kupovala. Kolikpak je asi hodin?

Sakra, sakra, ten můj si už nejspíš myslí, že jsem ho opustila navždy. Ale ví bůh, že rychleji jít nemůžu, mám pocit, že je mi aspoň sto let. To je ale den!

No ne, koho to vidím?

Ahoj méďo, to jsem nečekala... Ne, fakt tě ráda vidím! Díky, ta taška mě málem zničila. No však to znáš, den jako každý jiný. Co ty? Cože??? Kotě? A proč? Ne, tomu bych opravdu nevěřila... No, vlastně ten den nebyl vůbec špatný!



zpět na článek