Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
POVÍDKA: Čekání
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Vakandi 13.7.2008 9:24jo jo byl to nervák, ale dopadlo to dobře. Díky Dede |
|
|
Olčava 13.7.2008 9:07se musím přiznat, že tohle povídání byl pro mě strašej nervák. Chvílema jsem musela přestat číst, připomnělo mi to, jak jsem takhle čekávala a bála jsem se ne o manžela, ale o dceru. A ty pocity se ve mě praly a já měla chuť chvíli jí zabít, že nedává o sobě vědět, a hned zas všechno odpuštěno, jen ať už je doma... Kotěhůlky hlásí lijavec. |
|
|
Vave 13.7.2008 9:01Aha! Tak zas jednou zdravím vedle jak ta jedle! Takže ještě jednou: dobrý den všem z upršené Prahy! Milá Dede Milá Velká kočko |
Jendže! mi bylo nápadné, že tak pozdě zdravím sama, tak jsem inteligentně vypátrala novou nedělní hospůdku.Jsem totiž děsně mazaná! 
|
|
Xerxová 13.7.2008 8:01dík za další povídkové ráno Dede, dík JInak přeji hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům |
|
|
Rpuť 13.7.2008 7:26Dobré ránko! Jedna moje známá taky občas takhle vyšiluje. Jednou taky takhle čekala, večeři uvařila,košilky vyžehlila, pro pivo mužíčkovi sjela, a nakonec se rozhodla volat policii. A kouká, telefonek povrčuje, už na ni šly mrákoty, že jí volaj z márnice. Zmáčkla čudlík a uslyšela příšerný chrápání ... Chvíli naprosto nechápavě zírala ... a pak se šla podívat do ložnice. Ano, přijel v době, kdy ona jela pro to pivo a chtěl ji zavolat, kde je. A usnul... |
|
|
Jakub S. 13.7.2008 15:54No to je teda gól! |
|
|
Pitrýsek 13.7.2008 22:53Re: Dobré ránko!
|
|
|
Fallowa 13.7.2008 6:34Tak tohle zná snad každá délevdaná žena,akorát jsem na tom byla o něco líp,protože tenkrát nebyly mobily a nemusela jsem se nervovat,že mobil nebere.Nezbývalo mi než doufat,že zazvoní pevná linka a on mi zavolá z výjimečně fungující budky.Dede,dík za hezký článek k nedělní kávě! |
|
|
Velká kočka 13.7.2008 1:33Vzpomínka a radostná skutečnost Milá Dede, to jsi se mnou zase zamávala. Takhle jsem to měla po všechny ty roky tady ve Švédsku. Můj manžel byl neustále na cestách a to čekání a ten strach jsem měla téměř denodenně. Vyprovázení k autobusu nebo dokonce až k vlaku jsem nenáviděla. Byli jsme spolu tak strašně málo a když byl doma, stejně zase pracoval, stavěl modely scén a rýsoval výkresy pro dílny. To za něho dělávali v Čechách jiní. Není divu že se tu udřel. Z toho věčného loučení jsem byla jaksi otupělá, kdybych to bývala prožívala naplno, asi bych se byla zbláznila. Takže už tenkrát mě objímalo převážně jenom jím zakoupené křeslo. A teď vězte moji milí. ZASE MNĚ KŘESLÍČKO OBJÍMÁ. Já hlava děravá a osoba nepořádná jsem zapomněla, že jsem měla náhradní sedátka dvě, jen jsem to druhé nepřišroubovala, protože mi k druhému křeslu stejně chybělo opěradlo. Trvalo mi než jsem si vzpomněla kam jsem sedadlo uložila a pak mi ještě dlouho trvalo jej jednou rukou vyhrabat ze skrýše. No ale pak jsem si polámanou a snad už srostlou ruku stejně dost namohla, protože neumím šroubovat levou rukou. Tedy potom co jsem předtím lítala po městě a sháněla náhradní šrouby za ty ulomené. A tak se zase choulím do křesla a budu jej teď opatrovat jako oko v hlavě. Ten pán co mi sliboval zjistit jestli má továrna díly k tomu prvnímu modelu křesla se na mne vykašlal a neozval se. Kdybych bývala objednala nové dvacetitisícové křeslo asi by jej dodali ještě ten týden, jestě před dovolenou kterou v pátek zahájili. Bez peněz do hospody nelez, že ano? Milá Vave, jak jsi mi poeticky napsala kočenky vzpomínek přiskakují jedna za druhou. Přeji vám všem krásnou neděli a užívejte si ji po svém!!! |
|
|
veram 13.7.2008 2:11Re: Vzpomínka a radostná skutečnost Velká Kočko, jsi skvělá. Věř mi, nemyslím si o sobě, že jsem nešika, ale tohle, nevím nevím, jestli bych zvládla. A jednou rukou! Jsi moc šikovné děvče. |
|
|
Velká kočka 13.7.2008 12:18Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost Milá veram, ono to té poraněné ruce nedalo, ale nemám ještě nic nosit a tak. |
|
|
Fallowa 13.7.2008 6:23Re: Vzpomínka a radostná skutečnost Dobrý den,Velká kočko!Jsem ráda,že Tě už zase může objímat křeslo |
|
|
Velká kočka 13.7.2008 12:55Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost Milá Fallowa, včera měl Garyk k prohánění sestřičku Nelly. Setkali jsme se odpoledne tady kousek od nás u jezer. Stařenka Janine (přes 13 let) se nezúčastnila a tříbarevný pán v nejleších letech Zoro (8 let) jenom střídmě. Ale Garyka s Nelly jste měli vidět, ještě teď dospává kluk jeden ušatá. Když jsem se dívala na moje všechny collie když běhali, bylo to jako krásné vlnění. To nemohu říci o Garykovi, asi je na to ještě příliš mladý, připomíná mi spíš kůzle než graciézní collii. A Nelly jakbysmet. Jak říkám buďto jsou ještě moc mladí a nebo je to rodové. Jinak tu máme přeháňky, |
budou jen psí procházky a zbytek dne pravděpodobně opravdu strávím v objetí křesla. Včera jsme pěkně zmokli na cestě ze setkání s collií smečkou. Dnes jsme měli zatím štěstí. |
|
Rpuť 13.7.2008 7:28Re: Vzpomínka a radostná skutečnost Hele Velká Kočko - neškrab si to furt! Máš vlastně kliku - co kdybys to sedátko neměla? A ta ruka ještě nemohla šroubovat? Jo, to by pak byl průšvih..... |
|
|
Velká kočka 13.7.2008 13:22Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost Milá Rputi, já to tak beru, že jsem měla kliku. A já nemíním dráždit to bolavé, jenom jsem to v sobě desetiletí všechno nosila aniž jsem měla příležitost odít bolest do slov. Tak to ještě chvilku vydržte a buďte moje vrby, milí Zvířetníci. Vždyť vás snad nezavaluji jenom tou černotou a depresí a myslím si že i to interpretuji už s nadhledem. Nebo ne??? Dík za to že jste, všechny vás na dálku objímám!!! |
|
|
MaRi 13.7.2008 13:30Re: Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost milá Velká kočko, na atmosféru tady může negativně (a naštěstí jen krátkodobě) zapůsobit jen jedovatá slina a ta od tebe tedy nehrozí |
|
|
Pitrýsek 13.7.2008 14:58Re: Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost Milá Velká kočko, jak Tě to mohlo jenom napadlnout, že kazíš náladu na Zvířetníku? Vždyť mnoho z nás, ba přímo všichni, potřebujeme pofoukat bolístku. Staré přísloví říká, že sdělená bolest je poloviční bolest. (Ahá, že se to říká o smutku? No a není to jedno?). Jsi šikovná Kočka i se šroubky jsi si poradila. Tak mám pocit, že ti Tví "krajané" Ti nějak nesahají po paty. Ale na ten sedák bych se poptala přímo výrobce. Třeba je na křesle uveden. Takový skvost se přece musí nechat opravit. A další sedák bych objednala v předstihu. Kočko vzpomínám na Tebe |
|
|
Rpuť 13.7.2008 15:12Re: Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost Ne, Kočko, nikoho nezavaluješ, neboj! |
|
|
Hana W 13.7.2008 12:38Re: Vzpomínka a radostná skutečnost Tak to je dobre.Drobne denni udalosti, ktere se povedou... |
|
|
Velká kočka 13.7.2008 13:28Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost Milá Hano, ano je to tak. To je vlastně život, ty drobnosti, ta drobná vítězství a ty malé radosti kolem nás. |
|
|
Jakub S. 13.7.2008 15:40A. - to je prima, s křeslem, s Garykem, všecko. Su moc rád, že jsi ráda. Osm šroubů - ó! A jaká radost. Oprávněná snad! A nějak mi ušlo, že bys mě něčím zavalovala. To bys musela eště hóóódně přidat! |
|
|
Zdena b.p. 13.7.2008 21:06Re: Vzpomínka a radostná skutečnost To je bezvadná zpráva. Já sice komentuju, ale o mnoho hodin později |
