2.3.2021 | Svátek má Anežka


Diskuse k článku

POVÍDKA: Čekání

Ulice se tiše nořila do tmy, měkké žluté světlo z oken vytvářelo teplý kontrast k neúnavně padajícím sněhovým vločkám. Odhrnula záclonu a zadívala se ven. Ach bože – pokolikáté už?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Vakandi 13.7.2008 9:24

jo jo

byl to nervák, ale dopadlo to dobře. Díky Dede R^:-)

Olčava 13.7.2008 9:07

se musím přiznat,

že tohle povídání byl pro mě strašej nervák. Chvílema jsem musela přestat číst, připomnělo mi to, jak jsem takhle čekávala a bála jsem se ne o manžela, ale o dceru. A ty pocity se ve mě praly a já měla chuť chvíli jí zabít, že nedává o sobě vědět, a hned zas všechno odpuštěno, jen ať už je doma...

Kotěhůlky hlásí lijavec.

Vave 13.7.2008 9:01

Aha!

Tak zas jednou zdravím vedle jak ta jedle! :-/ Jendže! mi bylo nápadné, že tak pozdě zdravím sama, tak jsem inteligentně vypátrala novou nedělní hospůdku.Jsem totiž děsně mazaná! ;-);-D

Takže ještě jednou: dobrý den všem z upršené Prahy! VV

Milá Dede VV, povídku si přečtu později, zase jsem zaspala a za chvíli přijedou nevlastní dcerenky. :-) Musím vařit a tak různě. :-) A díky za radu, ani ve snu by mě nenapadlo někoho brát s sebou! Zkusím asi synka, on je velký. :-)

Milá Velká kočko VV, děkuju, doufám, že vzpomínkové kočenky jsou hodně hebké a něžně předou. :-) A mám radost z opraveného křesílka! R^VV

Xerxová 13.7.2008 8:01

dík za další povídkové ráno

Dede, dík VV

JInak přeji hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům

Rpuť 13.7.2008 7:26

Dobré ránko!

Jedna moje známá taky občas takhle vyšiluje. Jednou taky takhle čekala, večeři uvařila,košilky vyžehlila, pro pivo mužíčkovi sjela,  a nakonec se rozhodla volat policii.  A kouká, telefonek povrčuje, už na ni šly mrákoty, že jí volaj z márnice.  Zmáčkla čudlík a uslyšela příšerný chrápání ... Chvíli naprosto nechápavě zírala ... a pak se šla podívat do ložnice. Ano, přijel v době, kdy ona jela pro to pivo a chtěl ji zavolat, kde je. A usnul...;-D

Jakub S. 13.7.2008 15:54

No to je teda gól!

Pitrýsek 13.7.2008 22:53

Re: Dobré ránko!

8-o8-o8-o

Fallowa 13.7.2008 6:34

Tak tohle

zná snad každá délevdaná žena,akorát jsem na tom byla o něco líp,protože tenkrát nebyly mobily a nemusela jsem se nervovat,že mobil nebere.Nezbývalo mi než doufat,že zazvoní pevná linka a on mi zavolá z výjimečně fungující budky.Dede,dík za hezký článek k nedělní kávě!R^V

Velká kočka 13.7.2008 1:33

Vzpomínka a radostná skutečnost

Milá Dede, to jsi se mnou zase zamávala. Takhle jsem to měla po všechny ty roky tady ve Švédsku. Můj manžel byl neustále na cestách a to čekání a ten strach jsem měla téměř denodenně. Vyprovázení k autobusu nebo dokonce až k vlaku jsem nenáviděla. Byli jsme spolu tak strašně málo a když byl doma, stejně zase pracoval, stavěl modely scén a rýsoval výkresy pro dílny. To za něho dělávali v Čechách jiní. Není divu že se tu udřel. Z toho věčného loučení jsem byla jaksi otupělá, kdybych to bývala prožívala naplno, asi bych se byla zbláznila. Takže už tenkrát mě objímalo převážně jenom jím zakoupené křeslo.

A teď vězte moji milí. ZASE MNĚ KŘESLÍČKO OBJÍMÁ. Já hlava děravá a osoba nepořádná jsem zapomněla, že jsem měla náhradní sedátka dvě, jen jsem to druhé nepřišroubovala, protože mi k druhému křeslu stejně chybělo opěradlo. Trvalo mi než jsem si vzpomněla kam jsem sedadlo uložila a pak mi ještě dlouho trvalo jej jednou rukou vyhrabat ze skrýše. No ale pak jsem si polámanou a snad už srostlou ruku stejně dost namohla, protože neumím šroubovat levou rukou. Tedy potom co jsem předtím lítala po městě a sháněla náhradní šrouby za ty ulomené. A tak se zase choulím do křesla a budu jej teď opatrovat jako oko v hlavě. Ten pán co mi sliboval zjistit jestli má továrna díly k tomu prvnímu modelu křesla se na mne vykašlal a neozval se. Kdybych bývala objednala nové dvacetitisícové křeslo asi by jej dodali ještě ten týden, jestě před dovolenou kterou v pátek zahájili. Bez peněz do hospody nelez, že ano?

 Milá Vave, jak jsi mi poeticky napsala kočenky vzpomínek přiskakují jedna za druhou.

Přeji vám všem krásnou neděli a užívejte si ji po svém!!! VV:-DVV

veram 13.7.2008 2:11

Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

Velká Kočko, jsi skvělá. Věř mi, nemyslím si o sobě, že jsem nešika, ale tohle, nevím nevím, jestli bych zvládla. A jednou rukou! Jsi moc šikovné děvče. VVR^VV

Velká kočka 13.7.2008 12:18

Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

Milá veram, ono to té poraněné ruce nedalo, ale nemám ještě nic nosit a tak. 8-o Dnes tedy cítím, že jsem to s tím šroubováním trochu přehnala. A s tou šikovností? Sedátko visí na 4 -slovy čtyřech - šroubech. Stejně tak opěradlo, které jsem musela povolit abych tam sedátko narvala. Pouhopouhých 8 šroubů. Jsi moc hodná ale nesmíš moje zásluhy přehánět. ;-D 

Fallowa 13.7.2008 6:23

Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

Dobrý den,Velká kočko!Jsem ráda,že Tě už zase může objímat křesloR^,díky Tvé šikovnosti:-).Tak si v něm tu neděli užij a Garykovi posílám podrbání i domluvu,aby paničku zbytečně neproháněl!VVV

Velká kočka 13.7.2008 12:55

Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

Milá Fallowa, včera měl Garyk k prohánění sestřičku Nelly. Setkali jsme se odpoledne tady kousek od nás u jezer. Stařenka Janine (přes 13 let) se nezúčastnila a tříbarevný pán v nejleších letech Zoro (8 let) jenom střídmě. Ale Garyka s Nelly jste měli vidět, ještě teď dospává kluk jeden ušatá. Když jsem se dívala na moje všechny collie když běhali, bylo to jako krásné vlnění. To nemohu říci o Garykovi, asi je na to ještě příliš mladý, připomíná mi spíš kůzle než graciézní collii. A Nelly jakbysmet. Jak říkám buďto jsou ještě moc mladí a nebo je to rodové. ;-D;-D;-D

Jinak tu máme přeháňky, :-( budou jen psí procházky a zbytek dne pravděpodobně opravdu  strávím v objetí křesla. Včera jsme pěkně zmokli na cestě ze setkání s collií smečkou. Dnes jsme měli zatím štěstí.

Rpuť 13.7.2008 7:28

Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

Hele Velká Kočko - neškrab si to furt! Máš vlastně kliku - co kdybys to sedátko neměla?  A ta ruka ještě nemohla šroubovat? Jo, to by pak byl průšvih.....;-)

Velká kočka 13.7.2008 13:22

Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

Milá Rputi, já to tak beru, že jsem měla kliku. A já nemíním dráždit to bolavé, jenom jsem to v sobě desetiletí všechno nosila aniž jsem měla příležitost odít bolest do slov. Tak to ještě chvilku vydržte a buďte moje vrby, milí Zvířetníci. Vždyť vás snad nezavaluji jenom tou černotou a depresí a myslím si že i to interpretuji už s nadhledem. Nebo ne??? 8-o Nebo sama sebe podvádím??? 8-o Opravdu bych nechtěla svými příspěvky v diskuzích ničit atmosféru Zvířetníku.

Dík za to že jste, všechny vás na dálku objímám!!! VV:-)VV;-)VV:-DVV

MaRi 13.7.2008 13:30

Re: Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

milá Velká kočko, na atmosféru tady může negativně (a naštěstí jen krátkodobě) zapůsobit jen jedovatá slina a ta od tebe tedy nehrozí :-). VV Pozdravuj Garyka a Leilu V

Pitrýsek 13.7.2008 14:58

Re: Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

Milá Velká kočko, jak Tě to mohlo jenom napadlnout, že kazíš náladu na Zvířetníku? Vždyť mnoho z nás, ba přímo všichni, potřebujeme pofoukat bolístku. Staré přísloví říká, že sdělená bolest je poloviční bolest. (Ahá, že se to říká o smutku? No a není to jedno?). Jsi šikovná Kočka i se šroubky jsi si poradila. Tak mám pocit, že ti Tví "krajané" Ti nějak nesahají po paty. Ale na ten sedák bych se poptala přímo výrobce. Třeba je na křesle  uveden. Takový skvost se přece musí nechat opravit. A  další sedák bych objednala v předstihu.

Kočko vzpomínám na TebeVVR^VV

Rpuť 13.7.2008 15:12

Re: Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

Ne, Kočko, nikoho nezavaluješ, neboj!:-) Já to přece píšu kvůli tobě, aby ses cítila líp;-)

Hana W 13.7.2008 12:38

Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

Tak to je dobre.Drobne denni udalosti, ktere se povedou...

Velká kočka 13.7.2008 13:28

Re: Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

Milá Hano, ano je to tak. To je vlastně život, ty drobnosti, ta drobná vítězství a ty malé radosti kolem nás.

Jakub S. 13.7.2008 15:40

A. - to je prima, s křeslem, s Garykem, všecko.

Su moc rád, že jsi ráda. Osm šroubů - ó! A jaká radost. Oprávněná snad! A nějak  mi ušlo, že bys mě něčím zavalovala. To bys musela eště hóóódně přidat!

Zdena b.p. 13.7.2008 21:06

Re: Vzpomínka a radostná skutečnost

To je bezvadná zpráva. Já sice komentuju, ale o mnoho hodin později :-)