POVĚSTI: Staré řecké pověsti a já – Tantalos
Otcem korintského krále Tantala byl samotný vládce na olympském trůnu, Zeus. Ten měl sice nepřeberně dětí, neboť to byl proutník vpravdě božských kvalit, ale Tantala si nějak obzvlášť oblíbil a proto se Tantalos stal Diovým blízkým přítelem, ba důvěrníkem.
Zeus mu dokonce dovolil účast na božích rautech na Olympu, kde se popíjel nektar (horká medovina) a jedla ambrózie (tajemný to pokrm, jeho základem byly houby, konkrétně muchomůrka červená a kropenatec motýlovitý – konzumaci ovšem nedoporučuji ani u jednoho uvedeného druhu).
Ostatní bohové z olympské posádky ho také rádi viděli, ale panáčkovi to jednou pěkně stouplo do hlavy a začal ze stolu božské pokrmy krást a nosil je na zem, kde se o ně dělil se smrtelníky. Rovněž se nezdráhal zjevovat smrtelníkům různá tajemství, kterých si olympští bohové samo sebou vykládali u jídla spoustu. Bohové to ignorovali, protože prostě odmítali vidět, že Tantalos je podrazník.
No a když Tantalovi všechno procházelo, nakonec spáchal zločin ze všech nejhorší. Jednou se rozhodl, že se bohům odvděčí za to, že jej zvou nahoru ke svým hostinám a uspořádá pro změnu on pro ně nějakou tu žranici. Poslal pozvánky a nechal připravit hostinu přímo v Korintu, ve svém paláci, jenže ouha – ve špajzu nebylo dost jídla a bohové jsou božsky žraví. Co s tím?
Tantalos vymyslel naprosto úděsnou zkoušku boží vševědoucnosti, snad si vážně myslel, že na to Zeus nepřijde, některé prameny hovoří, i že chtěl tak strašně moc ukázat dobrou vůli, až se to zvrhlo v děsivý zločin. Prostě rozporcoval na kousky svého vlastního syna Pelopa, dal ho vařit a na hostině ho pak shromážděným bohům předložil bez chleba.
Pohromadě spolu s hovězím. Vševědoucí bohové ale samozřejmě poznali, co mají před sebou a s křikem odskakovali od misek s hrůzným obsahem. Všichni kromě bohyně Démétér, ta byla trochu mimo sebe, neboť měla nějaké osobní problémy. A v zadumání snědla maso z Pelopovy levé lopatky.
Hermes posbíral všechny Pelopovy kousky, povařil je v kotli, který Zeus očaroval, Démétér přidala novou lopatku ze slonoviny a nakonec se z kotle vynořil zbrusu nový živý Pelops. Mezi smrtelníky se ale nevrátil, bisexuální bůh Poseidón, vládce moří, se do něj zamiloval a unesl ho na Olymp.
Tantala za jeho zločin protentokrát ještě nezabili, pouze mu zničili jeho království, takže to zcela typicky odskákali nevinní. Zeus ho utloukl kusem skály, až když Tantalos ukradl zlatého psa, který střežil Dia, když byl ještě dítě.
V podsvětí trpí Tantalova duše šílenými mukami – dějepisci Platón a Diodóros uvádějí, že má ukrutný hlad a žízeň, jenomže přestože se drží větve se šťavnatým ovocem, kdykoliv po něm sáhne, větev škodolibě ucukne. Stojí po kolena v křišťálově průzračné, chladivé vodě, ale kdykoliv se sehne, aby se napil, nahmatá jen odporné černé bahno. Také nad ním visí obrovský balvan a vzbuzuje v něm neustále hrůzu z rozdrcení.
Ani další Tantalův syn Broteas nedopadl dobře, bohyně lovu Artemis na něj seslala šílenství, protože byl sice dobrý lovec, ale Artemidu odmítal uctívat. Broteas se pak sám upálil.
Zmetka je třeba neignorovat a utnout hned, protože s jídlem roste chuť a vede to k o to otřesnějším koncům.