29.10.2020 | Svátek má Silvie


PSI: Co od vás potřebuje pes?

22.6.2020

Každé zvíře potřebuje k životu potravu, bezpečí a zvíře společenské navíc sociální vztahy. Totéž potřebuje i váš pes. Podívejme se, nakolik mu jsou schopni to majitelé zajistit.

O krmení byly popsány stohy papíru a je to oblast, kde je těžké přinést nový pohled. Obecně lze říci, že pokud má pes pokryty kvantitativně i kvalitativně své potřeby, nedělá tato oblast velké problémy.

Daleko více se chci zamyslet nad pojmem „bezpečí“. U většiny zvířat je to základní potřeba a to, zda je důležitější potrava, nebo bezpečí závisí na momentálních životních podmínkách. Může se v průběhu života měnit.

Hodně majitelů si neuvědomuje, jak je pro psa bezpečí důležité, protože má pocit, že jejich psovi nic nehrozí. Z lidského pohledu mají pravdu. Ale pes není člověk. Náš svět je pro psa složitý a poměrně nepochopitelný. Pocit ohrožení pro něj mohou znamenat cizí lidé, věci, zvuky. Nedokážeme poznat, co se psovi honí v hlavě a někdy se dokáže bát pro nás nepochopitelných věcí. Měla jsem celkem odvážného sebevědomého psa, který se vyděsil, když jsme za ohybem cesty uviděli na poli odstavený fukar. Roura, čnící nahoru zřejmě připomínala nějaké obrovské zvíře s vysoko vztyčenou hlavou. Jinou mou fenu vyděsila rozevřená velká prázdná rybniční škeble. Otevírala si na ni tlamu, a kdo ví, co jí chtěla udělat.

Řádění s briardem. Kora, louisianský leopardí pes.

Řádění s briardem. Kora, louisianský leopardí pes. | foto: Kimi

I vztahy mezi lidmi a jsou složité. Proč jednou cizího člověka nevrle odbydeme a jindy někoho dokonce pustíme dovnitř do domu a přátelsky s ním pohovoříme? Pes nepochopí, že jeden je třeba podomní obchodník a druhý instalatér, který jde spravit odpad.

Proto musí být psovi ve složitém světě člověk průvodcem. Nejlépe už u chovatele, ale bezpodmínečně je to nutné u majitele. Jak se tedy stát svému psovi průvodcem a hlavně oporou?

První předpoklad je naše sebejistota. Musíme umět sledovat štěně, odhadnout, kdy se bojí, a ukázat, že s námi je v bezpečí. Je proto velmi důležité začít od nácviku přivolání. Pokud pes zvládne přivolání, lze ho v situaci, kdy je nejistý přivolat a společně se jít na tu hrůzu podívat. Nikdy nevlečeme vzpírající se štěně k potenciálnímu nebezpečí, pokud má štěně již slušné přivolání, je lepší ho nechat na volno, aby mělo pocit, že může kdykoliv utéci.

Ája průzkumník

Ája průzkumník | foto: Archiv Eva Ž.

Vždy se snažíme jít první a ukázat, že se nemusí bát. Někdy si budeme připadat jak blázni, jako když jsem šla po poli a poplácávala obří pluh, který tam zemědělci nechali, nebo poplácávala hranici dřeva, která tam dříve nebyla a které se štěně leklo. Ale vyplatí se to. Štěně se postupně k hrozivému předmětu samo přiblížilo, očichalo si ho a uklidnilo se. Teprve pak jsem pejska za jeho odvahu odměnila. Předčasná odměna naopak může strach posílit a vzbudit nedůvěru. Nikdy nelákám psa na odměnu někam, kde bude mít nepříjemný zážitek, třeba k veterináři. Pes mi musí věřit. Když důvěru zradím, vyhraju možná v aktuální situaci, ale dlouhodobě ztratím víc.

Nikdy nepodceňujte, když se štěně něčeho bojí. Z drobného strachu může být dlouhodobý a špatně řešitelný problém. Na druhé straně spousta majitelů učí svého pejska bát se. Přečte si, co vše může psa stresovat, a při každém náznaku vyskakuje, bere psa do náručí nebo ho začne nervózním hlasem uklidňovat. Funguje to a je to často příčina, proč se psi bojí. Jedna ilustrační historka za všechny: Jeden z našich odchovů, fenka, doma nemá strach z rachejtlí, střelba jí vůbec nevadí (má lovecké zkoušky a pracuje na honech), ale když přijde k matce majitelky, má na rachejtle velkou reakci, třese se a zalézá. Proč? Poprvé, když byly před Silvestrem na návštěvě, něco bouchlo a matka hned fenku uklízela do koupelny a uklidňovala a litovala. Za dvě návštěvy v ní vypěstovala spolehlivý strach z rachejtlí, ale jen u nich na návštěvě. Doma je fena v klidu i nadále.

Stromolezci - cca 10 m od břehu rybníka a 2-3 m nad vodou na padlém dubu

Stromolezci - cca 10 m od břehu rybníka a 2-3 m nad vodou na padlém dubu | foto: Archiv Eva Ž.

Podobně se dá naučit i vrčení na psy. Když majitel psa menšího plemene bere před každým psem do náruče, naučí ho, že je cizí pes hrozba. Kdyby nebyla, páníček by nereagoval. Proto je třeba i psa malého plemene opatrně a kontrolovaně seznamovat s jinými psy. Schválně píšu opatrně a kontrolovaně, protože vím, že jsou neukáznění psi a neukáznění majitelé a ke zranění malého pejska může dojít. Ale ne každý pes chce ublížit, a pokud se domluvíte s majitelem klidnějšího hodného psa, je dobré i malého psa naučit sociálním dovednostem. Moji psi takhle dost často slouží za učitele.

Co dělat, pokud již pes má nějakou strachovou reakci nebo naopak řeší sám některé situace (třeba vrčení nebo vyjíždění na jiné psy). Nejprve musíme zjistit, zda je to opravdu z nejistoty. Pozorovat svého psa se vyplatí vždy. Pokud jde o pocit strachu, je nutné naučit psa na takzvané bezpečné místo. Když se blíží neobvyklá situace nebo i když se pes jen začne ježit, je nutné si ho přivolat k noze. Dobře vychovaného psa není ani nutné dát na vodítko. Pozor, neodměňujte hned. Mohlo by se stát, že by pes dostal odměnu za vrčení a problém by se zhoršil. Lze to řešit tak, že se dá jednoduchý povel, třeba jen sedni a za jeho splnění se pes odmění. Pak podle povahy psa, typu podnětu a okolností vyřešíme problém. Pes se nesmí dostat do pocitu ohrožení, musí mít pocit, že máte vše pod kontrolou. Po odeznění epizody psovi nabídneme něco příjemného, proběhnutí, hru, práci, podle toho, co ho baví. Je třeba být ostražitý a předvídat. Situace by se člověku neměla vymknout z ruky. Jednorázové selhání vám pes odpustí, ale vrátí vás to kus zpět.

Night vše zvládal s přehledem. Francouzské středohoří.

Night vše zvládal s přehledem. Francouzské středohoří. | foto: Xerxovi

V ideálním případě pes, který je z nějaké situace nejistý, se sám přiřadí k noze nebo vedle pána. K upevnění celé vazby je nutné, aby v tu chvíli k němu nepříjemný podnět nemohl. Cizího psa odstrčím, k hrozivému předmětu nejdu, obejdu ho a zkusím se k němu vrátit třeba z druhé strany. Pes musí cítit podporu. Jakmile se vztah „bezpečného místa“ upevní, přestane být nutné situaci stále hlídat. Pak už vám pes sám naznačí, co je třeba. Začátek budování vztahu je časově náročný, ale v průběhu života se mnohokrát vyplatí.

Velmi se vyplatí se psem pracovat. Nemusí to být vrcholový výcvik, stačí různé hry, hlavolamy, ale lze i rekreační psí sporty. Pes, který se naučí na vás spoléhat ve výcviku, se snáz spolehne i v běžném životě. Výcvik není týrání. Práce je pro psa radostí (pokud se nesnaží člověk za každou cenu hnát psa do výkonů, na které nestačí). Práce se psem upevňuje vztah a naučí vás psa číst. Chudák pes, se kterým majitel vůbec nic nedělá. Pokud navíc ho stresuje přílišnou lítostí a nervozitou, svému miláčkovi ubližuje. Pes není dítě. Pes by měl mít možnost zůstat psem a rozvíjet svou jedinečnou povahu a vlohy.

Původně publikováno v Pes přítel člověka.

Autorka souhlasí s dalším případným šířením článku, mimo komerční média.

Eva Ž. Neviditelný pes


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!