"Ale jo." Sice nevím, co jméno Damkina znamená, ale Kojot se se mnou nikdy zvlášť neradil ohledně jmen potkyšů, na kterých si velmi zakládá. Pojmenována jsou po keltských a jiných bozích z Encyklopedie Bohů a každé jméno je silné a má svůj specifický význam.

Jím je spojen potkánek s určitým bohem a daná entita ho ochraňuje po celý jeho život. Jméno je důležité. Prostě – Kojot je na jména ujetej jak jinej chlap na vlastní auto. Leští je a přemýšlí o nich co má volnou chvilku. Dokonce už máme vymyšlená jména i pro vlastní budoucí děti, myslím, že jich už máme jasných šest a to včetně pořadí.

"Damkina připomíná Dalkia nebo Dacia nebo tak něco, prostě auto. A víš co? Jestli se bude jmenovat Damkina, budu jí říkat Autíčková." Zasnívám se já.

"Autíčková? No, když chceš..." rezignuje Kojot a dělá, že je mu to jedno. Já už ho mám ale prokouknutýho, chlapa jednoho ješitnýho. Během několika minut se mi podívá do tváře a jde mě přemlouvat.

"Neříkej jí Autíčková. Tak jí pojmenujeme jinak, ale Autíčková je takový... Hrozný... Damkina je vznešené jméno bohyně a jeho nositelka bude pod patronátem hlavní bohyně kouzelných textů z Babylónie."

"Ale vždyť je to krásný výstižný jméno. Autíčková. Já vím, že se neshodneme ve jménech, ale třeba Bebecha má potkana, který se jmenuje Taktická výhoda. To je jméno, který se mi líbí! Chtěla bych mít taky Taktickou výhodu. Když Bebecha je tak krásně pojmenovává. A my máme samý bohy. To Taktická výhoda..." a usměju se. Možná trochu víc blonďatě, když už tedy bojkotuju božská jména oproti Taktickým výhodám, Vichřicím a Vášním.

"Autíčková ne..." zaprosí Kojot. "Tak najdeme jiný jméno, co říkáš." "Taky jí můžu říkat Autodráhová, Drážní, Nádražní, Autobusová, Autíčko..." Rozjíždím se a škádlím a škádlím. Kojot roste.

Doma už na nás čeká z výstavy přivezená Amélie z Montmatru. Druhá černá holčička koupená jako nevěsta pro našeho krásného Carassia v minkové barvě. Jenomže Kojot se nedá a jde mi to vrátit.

"Amélie. To bych jí mohl říkat Amiška. No a Amiška zní jako Armiška, U.S. Army a k tomu mě napadá rovnou Radarová základna. Co kdybychom jí říkali Radarová základna?" Dívá se na mě se světýlky v očích.

"Jasně, Radarová základna. Super." Vypaluji mu rybník a čekám, jak jeho vnitřní potřeba uvádět do světa bohy zareaguje.

"No vidíš to, Radarová základno. Většina národa proti tobě brojí včetně Lucienne a ty ani nevíš." Hladí malého tvorečka na dlani. Radarová základna se zavrtěla a nožičky jí přepadly přes okraj dlaně. Vypadá roztomile.

"Tak co kdyby to byla Damiška a Amiška? To by šlo, ne? Ještě jí mohu přejmenovat." Navrhuje Kojot. My totiž potkany křtíme magickým rituálem, takže jejich jména jsou opravdu spojením mezi danou entitou a potkyšem.

"Takže ne Radarová základna a Autíčková? Mně by se to líbilo." Dnes nepokrytě zlobím.

"Ne... Amiška a Damiška. To zní taky hezky, ne?"

Uvidíme, kdo při křtu vyhraje. Ale asi Kojot.

Přeci jenom Radarová základna není Taktická výhoda. A nic na tom nezmění ani Bohyně kouzelných textů. U politických dohod asi zavírá oči uhýbající stranou, jinak to není možný...

Více na stránkách http://lucienne.cz