PORTRÉT: Yorinka

Jak mi říkali: Oficiálně jsem se jmenovala Yorga Braudag, ale říkali mi Yori, Yorči, Yorinko, Yorášku, Yoričko,Yordulko - Kordulko, Julie, Joláos, Yola - Kola, Braudagová a když jsem byla hodně neposlušná tak panička vřískala Yorýýýýýno, ty mrcho neposlušná, a páneček mi říkal: Yorči, třepe se ti ocásek a já jsem si ho mohla radostí ukroutit

Co jsem jedla: Já jsem teda spíš nejedla, byla jsem velice nežravý pes, nejdřív jsem jedla maso s těstovinami nebo ryží a na stará kolena jsem se nechala ukecat na konzervy a pak na granule ProPlan, a taky sem tam piškot, přece jsem to nemohla nechat tomu nenažranému Frogimu

Kde jsem bydlela: Nejdřív v Otrokovicích, pak chvilku ve Zlíně a nakonec v Sazovicích

Čím jsem se mohla pochlubit: Tak měla jsem pár výstavních úspěchů, dvakrát štěňátka a panička o mě říkala, že jsem byla skoro člověk, že na mě bylo spolehnutí a prý jsem byla nejšťastnější a neustále pozitivně naladěný pes na světě, no a když do smečky přišel berňák Frogi, tak mi panička šeptávala do ouška, že jsem lepší a první a vůbec nej.

Oblíbená činnost: Házení balonku do úmoru, plavání, pasení koní a rvačky (tím se asi chlubit nemůžu, ale měla jsem jeden zářez na obojku) a pak předávání kravin Frogimu, kdo by tu paničku rozveseloval, ne? Už jste někdy viděli berňáka, jak lítá kolem plotu a štěká se se psem na druhé straně?

Jak jsme se našli: Panička mě dostala ke14 narozeninám jako bolestné (byla dlouho v nemocnici) a ve Velké knize o psech si vybrala Kerry blue teriera a náhodou v Kroměříži v chov. stanici měli mě, tak jsem se dostala k paničce. Už jsem sice měla skoro 5 měsíců, ale už jsem byla vychovaná, uměla jsem čůrat na noviny, chodit na vodítku (kdybyste viděli Frogiho, jak se smýčí) a držet při česání, bohužel úprava mých chloupků byla velice náročná, tak jsem raději držela.

Co všechno jsme spolu zažily: Panička mě brala všude s sebou, věděla, že je na mě spolehnutí, sice jsem občas utekla do pole, nemohla jsem si pomoct, tolik vůní a stop, to se prostě muselo prozkoumat, ale vždycky jsem se vrátila. Pásla jsem s paničkou koníky, teda panička se o koníky starala a já jsem pásla hříbátka, velké koně jsem měla zakázané, panička se o mě bála, aby mi neublížili. Taky jsme trénovali agility, ale pak jsme začali chodit za koníkama a na agility nebyl čas, ale to nevadí, koně byli lepší.

Panička mi pořídila spoustu kamarádů - anglického kokra Ronyho, amerického Enečka, toho se moje dětičky natrápily, tahaly ho za uši a chlupy, a kříženou boxerku Betynku. Co jsme se spolu naběhali a vyhráli, kolik lumpáren jsme spolu navyváděli! S Betynkou jsme spolu zakously i slepici! Chodili jsme na výlety, koupat se.

Měla jsem dvakrát štěničky, panička mi velice pomáhala, při porodu, s krmením i s výchovou.

Na jednu pejsku jich bylo až moc, ale milovala jsem je jako správná máma, z druhého "B"vrhu mi jedna dcerka zůstala na krku ještě 4měsíce, tak jsme ji s paničkou společně vychovávaly a myslím, že se nám to povedlo, její nová rodina ji milovala, a když o ni tragicky přišli, pořídili si další kerryčí krasavici, ale to prý už není jak naše Belí, no jo, chyběla tomu moje a paniččina výchova.

Adoptovala jsem naše 3 kočky, když přišly k nám tak to byla taková mrňavá koťátka, tak co jsem měla dělat? Ale vychovala jsem si je - do mé misky nesměly, ale já do jejich ano, dobré, co říkáte? Prostě chytrá pejska. A prý jsem si ve 12 letech uvědomila, že jsem teriér - lovecký pes a zakousla živého krtka, co přinesla číča Lotka do koupelny, panička mě pochválila a říkala, že konečně jsem se pochlapila nebo popejsčila?

No a pak - to se paničce moc teda nepovedlo - mi přinesli domů vetřelce, Frogiho, panička mě neustále přesvědčovala, že Já jsem první a vždycky budu, ale třeba v psí školce se věnovala jenom jemu. Tak jsem začala trochu vyvádět a mohla jsem taky cvičit, už se mi ty povely sice pletly, ale to nevadí, ukazovala jsem Frogimu, jak se běhá přes áčko, přes houpačku, kladinu. Prostě jsem fungovala jako předskokan. No když to tak vezmu pozpátku, asi jsem i trochu ráda, že jsem Frogiho měla. Přes hlavu mi sice přerostl hned za měsíc, ale jinak byl celkem fajn, akorát si nedal říct a lezl mi neustále do misky, tak jsem ho musela párkrát usměrnit - to jste měli vidět jak se dekoval, frajer jeden!:) Ale ne, já bych mu nic neudělala, jen se to štěně muselo trošku vychovat, jako ty moje vlastní.

Foto: Moje druhá štěňata - od mojí přední tlapky: Barnabáš, Buckingham, Bellinda, Beatrice

Prostě jsem měla zajímavý pestrý a veselý život.

Můj člověk byla Pája a pak i Bobeš Botkovi

O kerrýcích se říká, že si celý život hrajou a až přestanou, tak umřou, bohužel Yorinka odešla 25. 1. 2006 v necelých 13 letech. Nikdy na ni nezapomenu!!!

PS: s tím chozením na vodítku to není tak horké, Frogi se začíná chová slušně, konečně :))

A s tím štěkáním to není tak horké, páč Frogi je celkem neštěkavý, jako byla Yorinka. Mám takový pocit, že toho mají dost společného, oba milují vodu, klacky a spoustu jiných maličkostí. Je to náhoda??