Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PORTRÉT: Valentýn
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Vave 25.1.2008 15:03Re: potkan Hugo To mi je líto! |
Držím palce, aby už byl klid! |
|
Eva P. 25.1.2008 16:36Re: Re: potkan Hugo Vavisku |
diky.. to vis, cistky ve velkem podniku, to je vzdycky toco |
|
Beňa st. 25.1.2008 15:30Re: potkan Hugo Tééédy, tak a co si pořídíme společnýho dál |
? Jak se tak na nás koukám, tak ono určitě zase něco přijde
.|
|
Eva P. 25.1.2008 16:34Re: Re: potkan Hugo No Beno nevim jak Ty, ale my se fakt chystame na ty drapatky a plze mlze A co se prace tyce, potenc. vyhozenim me malickosti tu opravdu nasi rodinku uz vyvrazdi, vic nas tu nejni.. Huvidime |
|
|
zana 25.1.2008 17:23Re: potkan Hugo Ivko, nedej se! Taťku moc lituju, je to blbý... A s tím koloběhem pracovních míst máš samozřejmě pravdu |
|
|
P i t r ý s e k 25.1.2008 23:05Re: potkan Hugo EvoP, myslím na Tebe a moc Ti přeji, aby se zlé vyhnulo a když, abys šupem našla něco lepšího a na ty dnešní šéfy mohla udělat dlouhý nos. |
|
|
PetraK 25.1.2008 13:21Beňo skvělý!!! MOc prima, že jsi už teď nečekala na artrózu a spol. a Valentýna z tý díry hnusný vytáhla. Potkani jsou moc fajn, já v mezidobí, než byl další pesan hrozn moc o něm uvažovala. Zrazovaly mě dvě věci - jejich moc krátký život a pak to, že jsem si nebyla jistá, jak by se snášel s Kosťou. Nemáš tuchy, jak by to mohlo dopadnout? Nehrozilo by, že by si dal potkan andulku k večeři? Jsou učenliví, takže by se to snad naučit dalo, ne? A Valentýn je prďáckej potkánek a pokud Tě někdy mrzí, že té volnosti tolik nemá, tak zase na druhou stranu -jak by asi dopadl, kdybys ho tam nechala? Když by neumřel žízní chudinka, tak by ho asi nečekalo nic hezkýho. Takhle se má suprově a má milující paničku a spoustu zábavy. |
|
|
zana 25.1.2008 14:45Re: Beňo že je krásnej |
|
|
PetraK 25.1.2008 14:56Re: Re: Beňo Ahooj Zano, tak jak je?? S tím Kosťou máš asi pravdu. Tam se není čeho bát |
a mohlo se zkoumat. A to si pochopitelně nesou v genetické výbavě dál|
|
Medvídek 25.1.2008 15:14Re: Re: Re: Beňo Divoký potkan 5-7 let. Ale nedoporučuju dotýkat se a přibližovat se vůbec. Domácí (laboratorní) potkan obvykle 2-3 roky když má štěstí. |
|
|
Rpuť 25.1.2008 15:59Re: Re: Re: Beňo Petro, aplégr měl laboratorní myšku, dožila se tří let (metuzalém), ale ten nádor přišel taky a hrozně rychle - během pár dnů. |
|
|
zana 25.1.2008 17:31Re: Re: Re: Beňo Nazdárek, mám vycházky, tak si to krásný počasí strašně užívám |
|
|
Beňa st. 25.1.2008 15:39Re: Beňo Petro, no vidíš, já bych taky někdy chtěla nějakýho Kosťu, ale taky mě zatím odrazuje ta různorodost naši smečky a jak by se to navzájem snášelo, ale věřím, že prostě to jednou přijde. Vůbec netuším, jak by potkýsek reagoval na setkání s opeřencem. Jináč ten krátký živůtek, to je smutná realita, když jde vše dobře, tak 2 roky a když to jde hoooodně dobře, tak nejvíc 3 roky, ale pravda, málokterého nepotká nějaký ten nádor. Holky potkanky, co měla moje kamarádka od chovatelky se obě dožily cca těch dvou let, jenda bez dvou měsíců, druhá překročila o tři měsíce a naštěstí ani jedna neměla nádor, ale obě zas měly jakousi mrtvičku a konec byl rychlejší, za což jsme byli všichni rádi, že se dlouho netrápily... Tož tak, musí se s tím člověk smířit a řeknu Ti, že to letí strašně moc.... |
|
|
PetraK 26.1.2008 0:05Re: Re: Beňo Beňo - tak pak doporučuju toho Kosťu, bude Ti řvát do života třebas deset let |
|
|
Velká kočka 25.1.2008 13:15Pronásledování Nečetla jsem příspěvky, třeba jste to už rozebírali, ale já nevím jaký je rozdíl mezi krysou a potkanem. Všichni koho znám se myší, rejsků, krys a potkanů bojí. Já tedy ne, ale mám u nich vroubek. Bohužel jsem byla nucena myši a rejsky hubit, když jsme bydleli na venkově ve Smalandu (to první *a*se píše s kroužkem). Všude se dostali, všechno sežrali a žrali mi i manžela. Neveříte? Je to fakt. Jednou v noci jsem se vzbudila, otevřu oči a přímo mně před nosem sedí myš a okusuje manželovi palec ruky. A bylo to až do krve. Krysy či potkany chytal Bača, naše první tříbarevná collie, a rovnal je pěkně vedle sebe na schody do domu. I tady v Gothenburgu jsem nucena líčit pasti na myši a krysy kvůli hysterickým sousedům. Právě před rokem mě udala sousedka na úřad pro prostředí s tím, že mám přerostlé stromy a keře a že krysy v naší oblasti jsou moje vina. Ve Švédsku totiž za všechno může *ďábelský cizinec* neboli *černá palice* (ne a ne a nemohu nalézt uvozovky). Ti hlodavci tu jsou od vzniku oblasti malých obytných domků to jest od roku 1936. Domek je tedy stejně starý jako já a taky oba podle toho vypadáme. Omlouvám se malým hlodavcům s očičkama jako korálky i těm větším velice inteligentním tvorům, že se cítím nucena je likvidovat. Jsem sama pronásledována a budu asi taky brzy vyhubena. Švédům se to opravdu velice daří. Dávám jim za vinu, že zabili režiséra Alfréda Radoka a mého manžela taky uštvali k smrti. On tomu sice napomohl svým kouřením, ale ten stres kterému byl vystaven byl opravdu hrozný. Jelikož jsem sama ve stejné situaci jako ti hlodavci, měla bych se postavit do čela jejich řad a vyvést je z města. Možná že bychom tak přežili. |
|
|
MaRi 25.1.2008 13:23Re: Pronásledování Velká kočko, přidávám se s přiznáním, že jsme tuto dosavadní zimu hubili myší národ a to důkladně. Případným obhájcům vražděných kladu otázku: Už vám voněla příchozí myš (myšové) v ložnici? Už vám myš předváděla své umění ve šplhání po anténním svodu v obýváku? Já tedy nemám nic proti myšům v přírodě, ale divoké neochočené myši v bytě mít nemusím. Garykovi pošimrání mezi oušky (co na tom, že nemají předepsanou fazonu) |
|
|
Medvídek 25.1.2008 13:29Re: Pronásledování No třeba anatomicky. Ve velikosti (krysa je menší), v tvaru hlavy, délce ocasu, apod. Krysy už jinak vee volné přírodě u nás nežijí (nevím jak ve Švédsku). K tomu ostatnímu...no, je mi to moc líto, je vidět že xenofobie nebude česká vlastnost. To je prostě vlastnost lidská. Držím Vám pěsti. |
|
|
Štětinka 25.1.2008 13:37Re: Pronásledování Mám knížku, už to bude ke dvaceti letům stáří. Jmenuje se Podivuhodná zvířata, tam tyhle případy dokumentovali. Okusování lidí. Ale to tu mluvíme o divokých potkanech, ne o laboratorních |
|
|
terra-san 25.1.2008 13:56Re: Re: Pronásledování Velká kočko, likvidovali jsme myší invazi před pár lety (po povodni) a milosrdenství se ti myšové nedočkali, mimo jiné i proto, že si s sebou nosí všelijaké nepěkné nemoci (např. leptospirózu). S laboratorními potkany je to v tomhle ohledu hodně jinak. A pokud jde o ty cizince - nejhorší sorta xenofobů se obvykle vyvine v zemích s liberální imigrační politikou (kromě Švédska i např. Francie) - bohužel. Ke cti jim to neslouží... vydrž... a zastav se zase na kus řeči. |
|
|
Lucka V. 25.1.2008 13:57Re: Pronásledování Milá Velká kočko, nesmutni, nejsi na světě sama |
|
|
veram 25.1.2008 14:01Re: Re: Pronásledování Neměla bys radost třeba z nějaké knížky? Nebo filmu na CD? |
|
|
veram 25.1.2008 14:03Re: Re: Re: Pronásledování Teď třeba vyšla Eva tropí hlouposti nebo S tebou mě baví svět ... |
|
|
Jakub S. 25.1.2008 16:20Nazdara kamarádko! Gothenburg - to jako Göteborg, že? Co byl Smetana. Taky tam nebyl moc šťastný. A o Alfrédu Radokovi škoda mluvit - spadl tam prakticky do dělnického divadla konce 19. století, o tom, co on už roky dělal u nás, ani povědomí, natož obdobné trendy - a ty levicové a prokomunistické a extrémně odborářské názory všude kolem... vlastě dyť on byl v G. Neznala jsi ho náhodou? |
|
|
Velká kočka 25.1.2008 18:26Re: Nazdara kamarádko! Jsi, Jakube, velice dobře informován. Četl jsi snad knížku pana Hedbávného o Radokovi?Zapomněla jsem její název a teď ji zrovínka nemohu nalézt. Byla to hrůza spadnout z bláta do louže. Všechna divadla tu byla v tu dobu silně levičácká. Můj manžel byl scenograf a v podstatě s Alfrédem Radokem dělal všechny hry ve Švédsku. Spolupracovali už v Praze na té hostovačce v Gothenburgu a na premiéru jsme sem vyrazili celá rodina s tím že tu zůstaneme, protože nás v srpnu rusové okupovali. Po celých těch téměř 40 let jsem toho kroku nepřestala litovat. Ale to co by mne bylo čekalo v ČSSR dnes těžko odhadnu, Za dva měsíce za námi pak přijela manželova matka a náš klouček měl nejbližší rodinu úplnou. Velice dobře jsem znala pana Radoka, paní Manku a jejich děti Barunku a Davida. Nesmírně se mi po Alfrédovi stýská. Když zemřel, bydleli jsme u Stockholmu a já stále čekala že bude volat protože byli s manželem v neustálém kontaktu a dál spolupracovali. Musím se přiznat že čekám na to zavolání do dneška, stejně jako čekám na manželovo zavolání. Byl chudák stále na cestách a jeho smrtí se pro mne fysicky nic nezměnilo, byla jsem sama jako vždycky jen ty telefonické rozhovory nepřicházely. A nepřichází. A už nikdy nepříjdou....... Tak mě to tak vymrštilo zpět a slzy mi pryští z očí a já už nic nemohu změnit, všechno je to jak to je. Vzpomínám si na televizní zprávy, na přenos z Václavského náměstí, davy lidí zvoní svými klíči a my sedíme a zíráme, pak křičíme radostí, s tím jsme přece jen v našich životech už nepočítali. Ale po chvíli můj manžel ztichne a pak potichoučku vysloví : No jo, ale pro nás už je pozdě!!!!! A bylo pozdě. V roce 1990 jsme jeli do rodné země, každý zvlášť. Já v dubnu, on pak v květnu, někdo se musel doma starat o čtyřnožce. Stačil ještě potkat svou po mrtvici ochrnutou sestru. Ona jako by byla jen čekala na svého malého brášku pak v létě zemřela. Bez brášky nechtěla zůstat a povolala si ho k sobě 9.dubna 1991. Moje obživovací akce zůstaly tehdy bez výsledku. |
|
|
Velká kočka 25.1.2008 18:37Re: Re: Nazdara kamarádko!
|
|
|
Apina 25.1.2008 19:00Re: Re: Nazdara kamarádko! Milá Velká Kočko, dovedu si představit ten tvůj bol nad ztrátou tvého manžela i dalších přátel. Na internetu si dovoluji ti tykat, ale jsem o celou jednu generaci mladší, doufám, že to nevadí. Sama jsem teď prožila a prožívám ztrátu drahého člověka a je mi moc smutno. Z tvých povídání na mě ale dýchá hodně smutku, vidím, že jsi Švédsko, kde dnes žiješ, nikdy neakceptovala a ono nedokázalo vstřebat tebe. Trošku si dovedu představit i toto, v Itálii, když došlo na lámání chleba, tak také dali přednost svým. A to už bylo po listopadu 89. Tak tam jedno přátelství skončilo, ale pokračují jiná. Nevím, jaké je to emigrovat a nemít možnost se vrátit, v 80. letech jsem na to myslela, ale neměla jsem odvahu. Jsem ráda, že máš Garyka, ten ti určitě dokáže náladu zvednout. Mám takový pocit, že nemáš pořádné zázemí ani ve Švédsku a asi ani u nás doma?? Nešlo by sebrat Garyka a přijet sem natrvalo? Možná máš vážné důvody zůstat ve Švédsku, kromě toho naši lidé také nejsou andělé a politický systém dost hrůza, protože je takový jako my, ale nestálo by za to o tom alespoň pouvažovat? Zde existují různé organizace, kde se aktivní lidé mohou společně setkávat i jezdit na zájezdy a podobně - třeba Život 90, nebo jsou tu univerzity 3. věku. Jedna má příbuzná tam po smrti manžela pookřála, jezdí s nimi na zájezdy do Itálie o podobně, našla si tam přátele. Je ale pravda, že tu má své děti a jejich rodiny, kteří jí také pomohli. Nebo není něco podobného ve Švédsku? Když projedeš internet, třeba něco najdeš? Neumím švédsky, tak ti asi nedokážu pomoci v hledání. Vždycky se ale můžeš obrátit sem. Mě tu také pomáhají, a že si tu vylévám své bolesti. Ona sdělená bolest je snesitelnější. Moc tě pozdravuji a držím pěsti. Apina |
|
|
Velká kočka 25.1.2008 20:24Re: Re: Re: Nazdara kamarádko! Dík, Apino. Tolik lidí už mi ublížilo, že se držím stranou s mými čvernožci. Moje nedoslýchavost také způsobuje, že ze společnosti lidí moc nemám. Jiná věc je internet a vlídný Zvířetník. Máš zcela pravdu, kořeny jsem tu nezapustila a ty v Čechách člověk po 40 letech ztratí i když tam mám semotamo malé oásy. Je mi líto že máš smutek. Bohužel není pravda že se bolest zmenší a otupí. To se jenom naučíme s tou ztrátou žít a jdeme dál. Život je vždycky silnější než smrt. Objímám tě na dálku a přeji ti hodně síly! |
|
|
Jakub S. 25.1.2008 19:09Kamarádko, člověku se srdce svírá. Prosím tě, obrať se třeba na pí Dagmar, ona ti sdělí kontakty na mě. Ano? A tu knížku - chceš ji sehnat? Alfred Radok je možná největší český moderní režisér. O když toho udělal tak málo. Trčí to nad většinou ostatního! A tvůj muž byl s ním... bože. - Každý své břímě. A leckdy by se druhý ohromeně divil, co ten zábavný a spokojený společník má v duši za hrůzy, dluhy, touhy, potřeby.... divila by ses aji u mě. Musíme vědět, že nejsme sami. I když jsme. Přesto. No já toho nechám, všechno je devalvováno na fráze - jenže nejsou, že? |
|
|
Velká kočka 25.1.2008 20:03Re: Kamarádko, člověku se srdce svírá. Děkuji, Jakube. Tu knížku tady nekde mám, jen nevím kde. Mám tu dost nepořádek jak na té mé zahradě. Prostě to zcela nezvládám. Insufficience zad a reumatické nemoci fibromyalgie a artroza způsobují, že nikdy nejsem bez bolesti a tím pádem špatně spím a jsem neustále k smrti vyčerpaná. To sebou nese sem tam deprese a tak mě mnozí vidí jako pesimistu. Ale já jsem se vlastně nikdy rvát nepřestala jenom jsou ty zápasy teď ve slow motion. A myslím si o sobě, že jsem stejně pašák (to bych ovšem ve Švédsku říci nesměla). Byla jsem vždycky rebel a to se nevyplácí, rozhodně ne tady. Ale moje životní zkušenost je, že to všechno vždycky přežiji. Přežila jsem komunistické pronásledovaní a téměr 40 let tady a nic z toho nebyla zrovna legrace. Ráda se s tebou spojím. Přeji hezký weekend. |
|
|
Jakub S. 25.1.2008 21:20Tak tisknu ruku, zatím! Do gótského hradu. |
