Doma na mě volají: Čičičí, Ťapino, kočko blbá, kocourku (prý reminiscence - co to jako je?), padej z té sedačky, pusinko malá, nedrápej, mucholapko

Ke žrádlu dostávám: Granulky, kuřecí masíčko a šunčičku a rýži

Ale já mám mnohem raději: cokoliv, hlavně mouchy, kousky papíru, morčecí hovínka Oblíbená činnost (hračka, hra): hra s kýmkoli a čímkoli, lov čehokoli pohyblivého (ráda lovím morčata v kleci a mouchy), nejlepší je když si na terase vlezu pod křeslo (houpací, proutěné, není mě vidět) a tou mezerou dole lovím lidem ruce a nohy, případně se pánovi v kraťasech šplhat na klín za pomoci drápků Já a moji lidičkové

Žijeme: na vesnici

A nejzajímavější na mě je: že jsem stejně nejdivočejší a nejkrásnější kotě, že se nebojím velké Fily, ale menší Sherry a na Dastyho (jorkšír) útočím (zásadně zezadu). A když nechci prášek, tak se pak za trest "netrefím" do záchodku a ještě sypání rozhážu všude kolem.

Jak jsme se našli? Jak jsme se? Já si našla paničku v práci a jasně sem jí řekla, že jsem její ať si dělá co chce.

Čím se mohu pochlubit? Dostanu se skoro kamkoli a odkudkoli chci. Hlavně se dostanu tam, kam nemám. Páníček: No, nevím, jestli je to k chlubení, ale jednou mě pěkně dostala. Měla z počátku děsný průjem - takový, že jí od zadečku doslova kapalo. Měla posmolený pelíšek i všechno, kam si lehla, kam skočila, prostě hrůza. No a já šel k doktorovi. Svlíkl jsem se a když se tak oblíkám, zjistil jsem, že mám vzadu na triku hnědý flek - Ťapina pustila hovínko (Ťapina: já za to nemohla, měla jsem průjem) do vnitřní kapsy vesty, já to nezjistil a hovínko si odnesl k panu doktorovi ve vestě i na tričku. Ještě, že to nesmrdělo.

Moji člověci jsou: Halvovi z Paskova