Panička na mě volá: Roko, Rokí, Rokoko, Baroko, Rokýsku, Rokole, prdelko, prďolo, zlatíčko, pane vedoucí, potvoro chlupatá, provokatére, hluchoune apod. podle nálady a situace.

Papám: Vše co za to stojí, ale syrové maso vede, mňam, jsem vlk ne? Jó, když jsem byl mládě, tak jsem sežral opravdu vše… Co dělám nejraději: Obcházím svůj revír a obnovuji svoje značky, protože tu chodí spousty dalších psů, co si myslí, že na mě mají a zkouší si přivlastnit mé teritorium. Víte jaká je to nádhera, když se rozčilují za plotem a já se jim tam pod nosem podepisuji ?

Kde bydlím: Většinu svého života jsem prožil v Praze, teda spíš na Suchdole. Bylo období, kdy jsem se s paničkou přestěhoval tam kde se to jmenuje Nový Hrádek, ale chyběli mi tam psí kamarádi a paničce asi taky ty její dvounožci, protože jsme se zase vrátili na Suchdol a jsme tu pořád. Sice jsem vystřídal už několik kotců a míst, ale panička a mí kámoši (spíš kámošky) jsou pořád stejný. Panička mi závidí, jak jsem bohatý, že mám vlastně 2 kotce a 2 boudy, protože mám boudu a kotec i na Hrádku. Ale tam jezdím jen na nějaký Vánoce a je to super, protože je tam vždycky sníh, což teda v Praze skoro není. A já sníh miluju.

Co nemám rád: Když mi někdo odporuje a cestování autobusem (auto, vlak a metro tiše trpím).

Jak mě panička našla: Prý chtěla psa vždycky, no ale nějak to nešlo. Vysnila si německého ovčáka, ale jak časem brala rozum a viděla ty kapřáky, tak teda uznala, že něco takovýho by teda nechtěla. Naštěstí. A pak se to stalo. Potkala Kinga. Zůstala stát v němé úžasu nad tím impozantním stvořením a jejím vysněným psem se stal československý vlčák. A jelikož na Suchdole a blízkém okolí je vysoká koncentrace čévéček, jen tak jí to nepustilo. Přes známý známých se dostala do kontaktu s mou člověčí maminkou a slovo dalo slovo. Sice chtěla mou ségru, ale maminka Monika jí to naštěstí rozmluvila. Tak sestřička putovala do nějaký Ameriky a já, jelikož jsem byl vždy nejchytřejší, zůstal poblíž maminky, no to víte jistota je jistota. Ale naštěstí jsem vyfásnul paničku, co má pevný nervy a ty moje občasné výstupy a nálady mi docela toleruje, prý jaký pán takový pes. Sice mi čas od času vyhrožuje, že si ze mě udělá předložku před postel a nebo mi říká něco o nějakém útulku... To vždy ráno poslouchám, jak na druhém břehu toho hlubokýho potoka, co teče pod kopcem, štěká spousta psů. Pořád nechápu ty jejich štěky, ale bydlet tam k nim jít nechci, tak radši sekám latinu, aby si to panička se mnou ještě nerozmyslela.

Moji kamarádi: Nejdřív Vám povyprávím o tom Kingovi. Oficiálně se prý jmenuje Freeking z Molu. Býval to můj idol. Jak já ho miloval a kořil se mu! Jenže pak předloni na táboře se vytahoval před holkama a udělal mi díru do kožichu, čímž mě teda fakt naštval. Vrcholem bylo, když mi pak ještě prokousl ucho, ale uznávám, že jsem si pro to došel sám. A tím jsem s ním nadobro skončil. Život je ale pes a tak teď sdílíme stejné teritorium a kotce máme 20 cm od sebe. Ale King je pes gaučový a v kotci často nebývá, a když už tam je, tak brečí jak mimino. Jak je velkej, tak je sralbotka. To já se nebojím ničeho. Skoro.

Mám proto respekt širokého okolí a každý, kdo o mě slyšel si na mě dává pozor. To mi docela lichotí a je legrační, jak si mě ty lidi kupují. Myslí si, že když mě nakrmí nějakýma dobrotama, tak že už jsme kámoši, ale to teda ne, nakrmit ano, ale abych se od nich nechal hladit to ani náhodou. No, když mám dobrou náladu, tak to chvíli přetrpím, ale já jsem pes hlídací a ne hladící. Má největší kámoška je Fanynka. Je to prý sestra Kinga, ale to se mi nezdá, protože v 9 letech se pes chová důstojně, ale Fanynka pořád infantilně. Vychovala si mě od štěňátka a mám ji rád stejně jako Petru a Petra a teď toho jejich malýho sosala, co se pořád vozí zachumlaný v kočárku a nemůžu se na něj pořádně podívat, tuhle smečku můžu. I když Fanynka je teda děsně neposlušná.

A pak celou Karlovu smečku. Karel mě může tahat za ocas, za uši a tak různě, já u toho vždycky děsně bručím a vypadá to, že ho sežeru a lidi v hospodě, kde Karel pracuje koukají a nechápou - to je psina. A samozřejmě mou rodnou smečku taky ještě navštěvuji a chovám se tam docela vzorně, protože maminka Go-Go tam vládne pevnou packou a maminka Monika vládne všemu.

Čím se můžu pochlubit: No tak za mlada jsem chodil po výstavkách a pár úspěšků jsem měl. Třeba jsem byl Nejkrásnější štěně klubové výstavy, pak ještě Nejlepší dorost, mám nějaké dva CAJCe či co a ještě prý CACe. Zkoušky mám prý ZOP (základní opotřebovanost psa), VZ 1, VZ 40km - to s paničkou jezdíme na kole, to mě docela baví. Další zkoušky se paničce nechtějí riskovat, prý to stojí peníze (což nevím co je) a vše co panička potřebuje zvládám. Třeba když něco ztratíme, tak jsem to vždy vyčuchal a kdyby si náhodou někdo na paničku dovoloval - tak to by měl co dělat se mnou!!! A hlídám taky skvěle. Tak k čemu zkoušky. Ale mám pocit, že mě ještě bude do něčeho nutit, ona se vždy nechá vyhecovat.

Více o mně: Napsal bych Vám, že na na mých stránkách. Jenže paničku jsem ještě nepřinutil ty staré hodit do nového kabátu. Ale to přijde ! Pořád se na něco vymlouvá. Teď jí to tedy toleruji, protože pomáhá mé rodině z Molu Es vytvořit konečně pořádnou elektronickou prezentaci, což tedy uznávám, že je užitečnější a potřebnější než to, aby psala, co jsem zase vyvedl já. Tak jsem jí alespoň donutil vrátit se na Zvířetník a dát tu o mě zase po dlouhé době trochu vědět. A ty stránky mi určitě časem udělá.

Můj člověk: Eva Špreňarová (Eva Š.) a kdo mi ji chce přebrat, má co dělat se mnou :0))) Tak pac všem Rocco.