Neděle 15. června 2025, svátek má Vít
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

PORTRÉT: Rapír

  21:21
diskuse (17)

Ale ono paničky je taky dost, tak se hezky doplňujeme, je hodna mého majestátu. Říkají mi Rape, Rapíčku, Rapí, dobytku, kanape, miláčku a tak všelijak podobně. K jídlu dostávám seno a jádro, a taky Gelapony na kopýtka, ale mnohem raději mám chleba, rohlíky, jablka, mrkev a cukr. Nejradši si hraji s hříbaty arabských koní, která jsou se mnou na pastvě, na honěnou a na kousanou, couračky v lese s paničkou jsou zatím práce, protože do lesa se chodí pracovat, a ne za zábavou. Rapír

Já už jsem teď vlastně v zaslouženém důchodu, bydlím ve stáji na krásném statku v Křivoklátských lesích, a panička s páníčkem v Praze v paneláku, což, jak jistě uznáte, nejde moc dohromady, takže za mnou jezdí o víkendech, dovolené a volnu. Ještě mám malinkou paničku, ale ta zatím není moc vidět, protože jsou jí teprve dva roky.

Nejzajímavější na mě je to, co všechno umím, protože jsem dlouhá léta těžce pracoval v lese, stahoval jsem se svým parťákem dřevo, a perfektně se dokážu pohybovat v jakémkoli lesním terénu se zátěží, do kopce, z kopce, po rovině, jakkoliv. Už jsem takhle párkrát paničce zachránil pozadí, když neodhadla terén na vyjížďce. Ona není žádný extra jezdec, a tak na ni musím dávat pozor. Já jsem velmi hodný a klidný, a z práce na ledacos zvyklý, i na auta a kamiony, na řev pily i lidí, i na sledování padajících větví. Dokážu tahat nejen klády, ale i kočár či saně, a panička občas uvažuje o tom, že by nebylo špatné se společně projet i takhle.

Jak jsme se našli?
Našli jsme se docela složitě. Panička měla už jednoho koníka, který byl sice nemocný, ale díky ní nešel s nemocnýma nožičkama k řezníkovi, nýbrž k veterináři, a jakžtakž se poléčil. Ale jak hůř chodil, jednou na výběhu špatně šlápl, a zlomil si přední nohu tak, že jediným řešením bylo uspání. Panička samozřejmě plakala a vykřikovala, že už žádného koně nechce, ale když její kamarád, který se o nás koně na statku stará, jí o mě řekl, bylo rozhodnuto.

Dozvěděl se totiž, že mě můj majitel chce prodat na jatka, protože už mu nevydělávám peníze. Ne, že bych nechtěl, ale pan kočí, můj parťák a jeho zaměstnanec, si po pádu ze střechy pochroumal záda, a nemohli jsme pracovat. Taky končil s podnikáním a neměl pro mě místo, zkrátka slovo dalo slovo (slušně řečeno), taky nemálo peněz to stálo, a místo odjezdu na jatka jsem 19. 6. 2005 přijel na statek.

Tady se rychle zjistilo, že se mi celou dobu špatně starali o nohy, rohovina byla v hrozném stavu, byl jsem špatně okován a neměl jsem správné podkovy. Mistr kovář, který mě dával do pořádku, strašně nadával, ačkoliv je to prý jinak gentleman, který sprostých slov nepoužívá. Nohy mě potom moc bolely, a bolely mě dlouho, až jsem z toho zhubnul, ale teď už jsem skoro v pořádku, kopytní rohovina hezky odrůstá, chodím i běhám a váhu mám zpátky (dokonce s přídavkem navrch). Všichni se nejvíc divili tomu, že jsem chodil, pracoval v lese, poslouchal a byl hodný, i když jsem byl špatně okovaný a bolely mě nohy.

Čím se mohu pochlubit?
Pochlubit se mohu tím, že umím poslouchat slovní povely, poslouchám i na tlak prstů, a chodím za lidmi jako pejsek, když mi srozumitelně dají najevo, co chtějí. Taky se musím pochlubit tím, že mi není žádné standardní sedlo, tak se mi na míru šije nové, totéž platí o celé výstroji. Jsem opravdu velký a silný. Taky se rychle učím chodit pod sedlem, i když jsem to nikdy nedělal, a uměl jsem jenom tahat. Ze začátku jsem se docela divil, co to ti lidé dělají, ale už jsem si zvykl.

Mohu se pochlubit i tím, že jedna holčička, která za mnou do stáje chodí, na mě klidně jezdí i bez sedla, a páníčkové na mě mohou vozit všechny své kamarády. Přese všechno mám totiž lidi opravdu rád. Taky mám samozřejmě moc rád své kámoše ve stáji, ostatní valášky i arabské hřebečky (ale ti opravdu zlobí), i všechna ostatní zvířátka na statku. Já vyjdu s každým, všichni jsme kamarádi a nikomu nedělám potíže. Pokud pochopím, co se po mě chce, ochotně vyhovím - ale to prý je vlastnost celého mého plemene, stejně jako trpělivost. Nejdůležitější ale je, že jsem konečně doma.

Chcete vědět ještě víc?
Napište na mail: G.Hostomska@seznam.cz

Můj člověk je:
Ela - G. Hostomská

Jan Kovanic
14. 6. 2025

Kdo chodí spát s raketami, nesmí se divit, když se ráno neprobudí.

Gita Zbavitelová
14. 6. 2025

Izrael v noci na pátek podnikl dlouho očekávaný útok.

Aston Ondřej Neff
14. 6. 2025

Izrael udeřil, protože jeho zájmy jsou ohroženy.

Jan Bartoň
14. 6. 2025

Izrael zasáhl cíle, které souvisí s výrobou jaderné zbraně.

idh Dominika Hovadová
15. 6. 2025

V neděli podvečer se v pražské Plzeňské ulici stala dopravní nehodě, při které se srazila čtyři...

aoc Adéla Očenášková, ČTK
15. 6. 2025

Tropické teploty odpoledne a večer na některých místech vystřídaly bouřky. Aktuálně už slábnou a až...

Lidovky.cz, VJ Václav Janouš, ČTK
15. 6. 2025

Policie zasahovala v Kostelci nad Černými lesy u Prahy proti aktivnímu střelci, na místě jsou dva...

jis Jitka Kubíková Šrámková
15. 6. 2025

Tři osoby zemřely dnes krátce před 17. hodinou zemřely při dopravní nehodě na Domažlicku. Došlo k...

Oldřich Haluza
15. 6. 2025

Hnutí ANO má kvůli bitcoinové kauze opustit brněnskou koalici. Krajské předsednictvo hnutí v neděli...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz