PORTRÉT: Omen nomen
Datum a místo nalezení: Byl jsem nalezen koncem srpna v zahrádce u silnice - ta ženská, co u ní teď bydlím, mě navrhla, zda bych zkusil jejich byt. Nechal jsem se přemluvit, ani nevím, co mě to popadlo - teda popadla mě ona - a tak jsem teď momentálně bytový. No - a to by tak asi stačilo, ne?! Nebo chcete ještě něco vědět? Tož čtěte dál.
Co baštím: tak do jedné misky mi dávají jakési konzervy - ale frekvence vydávání jídla je tragicky pomalá, dnes ve čtyři ráno dokonce ta ženština, co mě dosmýčila domů, mi ani nenandala nášup. Jestli se nebudu muset poohlédnout jinde(:o(. Jo, v druhé misce mám suché granulky, ale ty jím jen v nouzi nejvyšší, když už umírám hlady.
Jinak žiju podle hesla "příležitost dělá zloděje“ a co si kdo kde odloží a je to v mém dosahu a mimo jeho zorného pole, to je moje. Tak už jsem okusil bramborové knedlíky a rohlíky - no, nic moc, takové jalové. Dále jsem si nenávratně pučil rybu z pekáče - oni ji snad už ani nechtěli, že ji nechali chudinku samotnou, opuštěnou. Dnes ráno zůstala v hrnku krůtí játra, tak jsem taky okoštoval - ale najednou se tam zhmotnila baba a hnala mě svinským krokem - držgrešle kolenovrtná.
Taky můžu tuňáka, sýr, syrové maso, vařené maso, pečené maso a jogurt - ale s tím vším se musím dělit, protože mají ještě paní psovou - a nevěřili byste, jak jí nadržují - vždycky má větší flákotu a já do její misky nesmím - chachacha, stejnak jí ukradnu, co si zamanu - teda když tam není nějaká dvojnožka, ty to nedovolí, protože ubohá chudinka pejsinka by mohla dojít zkrátka - pchááá.
Oblíbená činnost: tak nejradši si hraju - buď s hrkací beruškou, kterou mi pani bytná prozíravě koupila již v květnu na zvířetníkové akci (to jsem byl ještě na houbách a za komínem, ale ona už snad něco tušila) nebo s různými jinými věcmi, které si umím najít (propiska, kolíček na prádlo, pinzeta, zvoneček...) - hlavně to musí vydávat nějaký zvuk, když to vláčím po linu. 
Taky rád vyhazuji kamínky z květináče, lozím, kam se dá i nedá, hledím z okna a moc moc rád bych se přitulil k Toyi, ale ta to nesnáší a radši odejde a já siroteček ubohý jsem sááááám. Tak se ji pomstím tím, že ji lovím ze zálohy, a ona mě zase dává spinkat (strká do mě šňupáčkem, až se převalím) a hrajeme si na hoňku i na schovku a moc se vyřádíme. Jo, taky jsem rád šplhal na ibišek, ale to mi bylo zatrhnuto - domácí mi to vysvětlila dvěma šupanci na zadek. A taky se moc rád mazlušám s člověčkama a chovám se a sedím jim za krkem a lovím jim ruky a šňůrky od bot a vůbec - jsem společenský.
Čím jsem zajímavý: vším, absolutně vším! Teda ne že mám vši - měl jsem blešky, ale byl jsem potupně vykoupán, částečně odblešen ručně a pak i chemicky a teď jsem jako alabastr. Ne barvou, samozřejmě, protože jsem nádherně oranžově mourovatý - jenom bradičku a krček mám spíš bílý - jsem fešák. A mám dlouhatáááánský ocásek. A óóóbrovské jantarové oči. Jsem kocour mluvící - mňoukám, vrním, vrčím, mručím - buď mluvím s lidima nebo sám se sebou. Vlezu do každé škvírky a pacičky strčím do každé škvírečky. Jsem šelma - byste měli vidět, jak zuřivě zakusuju háčkovanou berušu, nemá šanci na únik.
Čím se můžu pochlubit: no chlubit bych se mohl, ale jsem skromný malý kocourek. Tak například - od začátku jsem chodil na kočičí záchůdek. Nechám si klidně čistit ouška vatovými tyčinkami a dovolím, aby mě kartáčovali. Jsem velmi čistotný, pořád si umývám kožíšek i tlapky. Když spím, jsem ne-u-vě-ři-tel-ně roztomilý, a když jsem na lovu, jsem ne-u-vě-ři-tel-ně nelítostný.
Proč se jmenuji Zikmund: když jsem se nakvartýroval, tak ta starší žencká mě začala říká Réza, ta mladší zas Garfield - ale ani jedno jméno se ke mě nehodilo. Copak jsem nějaký hej-počkej?! Já jsem king, král všech kocourů, já musím mít jméno šlechtické - já jsem totiž šelma ryšavá, Zikmund!
Kde teď momentálně bydlím: byt, který jsem si pronajal za čtyři hebké tlapky, je na sídlišti na jihu Jižní Moravy před lesem, moji bytní jsou YGA a spol. - to je Yveta, Jenda, Terka a Toya G. - zatím si je nechám.
Další fotky najdete zde
