14.11.2019 | Svátek má Sáva


PORTRÉT: Lady

14.3.2006 20:49

Doma na mě volají: No, většinou Lady, kobliho, pupíku, nebo ty důro ušatá praštěná… to když se naplno projeví má svobodomyslná povaha. Lady1

Ke žrádlu dostávám: seno, ječmen, granule, otruby, chleba, mrkev a různé vitamínky a podpůrné prostředky na moje opotřebované nožičky.

Ale já mám mnohem raději: Cokoli co má panička po kapsách - ty jí musím vždycky pořádně prolustrovat (rozuměj - oblemcat čiště vypranou bundu zelenou papulí :)

Oblíbená činnost: Běhat, cválat, běhat, cválat…. No a taky pozorovat cvrkot, jako správná drbna v nejlepších letech. V ohradě vysvětlit hlavně pánským protějškům že k princeznám se nečuchá. Pod sedlem v terénu bavit paničku různými úskoky - přeci si nemůže myslet, že na mě pojede a bude se jen kochat krajinou - to by přece nebyla žádná sranda : (musím ale podotknout, že občas se vystřelivšího zajíce z pod kopyt leknu víc než kobliha :)

Já a moji lidičkové žijeme: Nedávno jsem se přestěhovala a teď bydlím v krásným venkovním boxe ve Straškově u Roudnice nad Labem. Panička bydlí v Praze a děsně na to nadává - nechápu proč se teda za mnou nepřistěhuje.

A nejzajímavější na mě je: no že si dokážu udělat šrám na těle aniž by bylo o co (v minulé stáji kvůli mně museli vysadit dveře abych uměla projít otvorem kudy normálně chodil i begani - rozuměj chladnokrevníci do lesa); a taky i když jsem od lidí zažila leccos, tak je mám pořád ráda a jsem i docela mazlící kůň. Lady2

Jak jsme se našli: Panička chodila jezdit do mojí rodný stáje ještě před tím, než jsem se narodila. Po té co jsem skončila svoji dostihovou kariéru a doléčila si zranění, začali na mě jezdit i tzv. "zákazníci". A tak se na můj "hřbet" dostala i moje budoucí panička. (Když jsem na ní sedala prvně, měla jsem z ní obrovskej respekt - bylo o ní známo, že je trošku magor a ráda zdrhá, ale dopadlo to dobře a tím začalo naše přátelství. Od té doby jsem jí vždycky když jsem ve stájích byla jezdila já.) No a pak jednoho dne přišla panička, naložila mě do Avie kterou jsem jezdívala na dostihy a odvezli mě do krásný stáje se spoustou pastvin, kde jsem se mimo jiné setkala i se svojí mámou. (Teď se dotoho vložím - Lady po ukončení dostihové kariéry nebyla v moc dobrým stavu - takovej hubenej nerváček a tak jí po dlouhý době viděla i moje kamarádka která si koupila Lady mámu. Ta mě vlastně přesvědčila abych Lady koupila. Do tý doby jsem si říkala, že asi nikdy svýho koně mít nebudu. No, tak jsem zrušila penzijní připojištění, založila kontokorent, přesvědčila mámu o tom že jsem "ještě větší magor než jsme doufali" a koupila koně. Prožili jsme spolu ledacos, včetně různých zdravotních problémů, ale svého rozhodnutí nelituju. Lady mi dává strašně moc)

Čím se mohu pochlubit: Že jsem největší kůň ve stáji a mám nejmenší paničku ve stáji : (koblih měří 170cm v kohoutku a já 158cm :)

Můj člověk je: Klára Kydlíčková (KláraK)

Lady3

Klára Kydlíčková