Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidi, MOMENT!

V klidu a popořádku. Že pan Hollauer trpí, je jasné, otázkou je, jaká je skutečnost. Na jednu stranu píše Hollauerová-Sehnerová - na druhou stranu, že knihy vyhodí její syn, neb pan Holauer není dědicem ze zákona. Takže - je manžel nebo není manžel? Ovšem ty knihy vydával on, aspoň to tam bylo vždycky napsané, takže by měl být vlastníkem nebo spoluvlastníkem.

Jediné, co lze panu Hollauerovi poradit je - poradit se s právníkem! Motat se do toho jako neoprávněná civilní osoba je sice hezké, ale na nic. Nikdo z nás k tomu nemá oprávnění. A jestliže on na ty knihy nemá právní nárok, tak by stejně naše snaha byla marná.

Krom toho pan Hollauer je dost konfliktní člověk - zažili jsme tady, když sem Dede přetiskovala kapitoly z pí. Sehnerové. Vztahy v té rodině budou dost komplikované. Radím zvýšenou opatrnost.

Jediné rozumné, co mne napadá - nějaká organizace??? nebo oprávněná osoba??? by mohla nabídnout synovi paní Sehnerové odkoupení celého skladu s tím, že by se pak knihy prodávaly na psích výstavách nebo při podobných příležitostech, takže by organizace nebo dotyčná osoba třeba i něco vydělali. Syn, ať by byl jakýkoli ,jistě nepoveze knihy do sběru, když by za ně mohl něco získat. Ale to je tak všechno, co můžeme udělat.

Re: Lidi, MOMENT!

Tak tohle pozadí jsem neznala. Ale pokud je nakladatel, měl by být minimálně spoluvlastník, autor mívá autorská práva, ale knihy fyzicky bývají nakladatele, pokud to nemají ošetřeno jinak.

Re: Lidi, MOMENT!

Při vší úctě k bolesti nad ztrátou milovaného člověka, taky si myslím, že je vše trochu jinak.

Re: Lidi, MOMENT!

Vážení a milí, uklidním Vás a rozptýlím chmury... Věc je složitá, velký člověk, velké problémy, tak to bývá, popíšu kostru... Paní psala pro svou potěchu, vše jsem financoval léta ze své pod. činnosti, pak žena vážně onemocněla a potřebovala denní péči a přítomnost, tudíž jsem měl na výběr: opustit zbožňovanou ženu - většina lidí to po nějaké době nezvládne a od partnera odejde, či se o ni starat, ocitnete-li se jako živnostník v takové situaci, ujišťuji vás, že dopadnete stejně, nejsem sám, pokud byste nenašli pochopení a pomoc v nejužší rodině, u dětí, tj. že se o nemocného občas postarají, když jdete 10x ročně z domu za prací, tedy za zakázkou, která vám umožní přežít, pokud vás činnost neuživí, v tomto případě vydávání paniných knih... jenže není-li ochota u syna 3x či 4x za zimu odpoledne rozhrabat popel v kotli a přiložit a s matkou si do večera popovídat, než se vrátíte, aby se případně nestalo, že vaše žena bez pomoci zemře, je to zlé... na některé nemoci u nás nedostanete ani invalidní důchod, pokud někde nepodmáznete, morálně jsem to nedělal ani u zakázek, takže je to nepřijatelné i v této situaci... snažíte se to nějak zvládnout, moc to nejde, postupně se vrší dluhy, trvá-li to deset a více let, je to destruktivní... jde o nemoc, není se zač stydět, to se může stát doslova všem, pozor na to... nikdo není ze železa, miliardář se přes noc může stát bezdomovcem, ani neví jak...

Re: Lidi, MOMENT!

Také mě při první informaci zarazilo - manžel a není dědicem ze zákona? Já sice nejsem právník, pouze jsem se v poslední době v této záležitosti musela poučit. Je to tedy manžel nebo druh paní Sehnerové? Manžel má totiž ze zákona nárok na 50% majetku (je v 1. skupině), který je ve společném majetku manželů, přičemž 50% už je jeho automaticky - z celkového společného vlastnictví manželů mu automaticky připadá dalších 25% a teprve o zbytek (osobní majetek zemřelé + případný zbytek společného vlastnictví) se dělí s dětmi, které samozřejmě musí ze zákona dostat svůj podíl.

Tudíž je to otázka pro právníka, kdo je ze zákona dědicem nebo ne. Mimochodem i druh, který s dotyčnou žil ve společné domácnosti (stejná adresa v občance apod.) patří tuším do poslední dědické skupiny, přednost má přirozeně dědic kategorie první, čili syn.  Předpokládám, že paní Sehnerová zřejmě nezanechala závěť, navíc zde je osoba syna, kterého by i v takovém případě bylo možné vydědit pouze ze zákonných důvodů, pokud by bývala o to paní Sehnerová vůbec stála. Další věc, jak správně podotkla Rpuť je, čí ty knihy opravdu jsou? Autorská práva má jistě paní Sehnerová a její syn, případně skutečný manžel, vlastnictví vydavatelství  a výtisků je druhá stránka - měli ho společně nebo pouze pan Hollauer? Pokud si ty knihy teď koupíte, komu půjdou peníze - panu Hollauerovi nebo  synovi paní Sehnerové? Vztah syna s panem Hollauerem asi není přátelský (podle toho, co se tu píše), ale jediná možnost je, aby se ti dva v zájmu zemřelé pokusili dohodnout, do toho nemůžeme nikdo mluvit. Tudíž je to sice asi kruté, ale podle mého názoru pan Hollauer by měl u dědického řízení uplatnit dluhy dotyčné vůči zřejmě jedinému dědici (pokud pan H. není pozůstalý manžel), například za spotřebovaný papír nebo náklady na tiskárnu a knihy, pokud mu patří, odstěhovat do nějakého pronajatého skladu, případně k nějakému kamarádovi. Prostě vidím vice řešení, než knihy odvézt na skládku a syn by mohl být rád, kdyby něco utržil.

Re: Lidi, MOMENT!

Já jsem myslela nejdřív emocemi a pak hlavou. Nicméně nakladatelství v potížích se obvykle obrátí na Levné knihy, pokud už není šance, že by prodali jinde a jinak. Sice to zamrzí (potkala jsem tam i svoje překlady z jednoho nakladatelství, které končilo), ale je to taky cesta.

Re: Lidi, MOMENT!

Vždyť my jsme tady hodně emociální. Jinak by to tu vypadlo, jako na jiných diskuzních fórech. Dotyčný pán se bohužel evidentně hodně trápí a není zdravý, ale v případě dědického řízení není možné dávat najevo nějakou slabost, toho využijí ostatní dědicové. Pokud se na to necítí, je na místě, aby pana Hollauera zastupoval právník, kterému dá plnou moc, zvláště, když jde o autorská práva a tak podobně.  Však mě také bylo všelijak, když mě příbuzní, kteří si naší bezdětné tety 5 let nevšimli, obvinili, že jsem ji přesvědčila, aby napsala závěť v můj prospěch. Na tom bylo vtipné to, že my jsme tetu naopak prosili, aby těm druhým vůbec něco připsala (nechtěla jim dát nic), tak se na ně zlobila. Já až při probírání pozůstalosti pochopila proč - dokud nezemřel jejich otec, byla pro ně všechny moc dobrou kasičkou a do té doby se k ní chovali dobře, po jeho smrti již zajištění po ní ani nevzdechli. Nás (rodina druhého bratra) přitom ani nenapadlo, že bychom si od ní půjčili třeba jen korunu. Já fakt zírala, když jsem ty zápisky probírala. Mé mámě jejich matka řekla ani ne 3 měsíce po tátově smrti, že je na tom lépe než ona, že bude dědit po tátovi, to byl moment, kdy jsem se rozhodla, že nad rámec závěti nedostanou ani třísku. Přitom po mě chtěli tržní podíl na nájemním bytečku, který teta vyměnila v roce 1955 za jiný, že prý byl všech sourozenců (za tuhého komunismu soukromé vlastnictví bytu v činžáku!!!!). Tak v takovéto situaci prostě není možné se hroutit a dělat ze sebe chudáka (bylo mi přitom hodně zle), ale srovnat si všechno v hlavě a bojovat už v zájmu zemřelého.

Re: Lidi, MOMENT!

Vážení a milí, uklidním Vás a rozptýlím chmury... Věc je složitá, velký člověk, velké problémy, tak to bývá, popíšu kostru... Paní psala pro svou potěchu, vše jsem financoval léta ze své pod. činnosti, pak žena vážně onemocněla a potřebovala denní péči a přítomnost, tudíž jsem měl na výběr: opustit zbožňovanou ženu - většina lidí to po nějaké době nezvládne a od partnera odejde, či se o ni starat, ocitnete-li se jako živnostník v takové situaci, ujišťuji vás, že dopadnete stejně, nejsem sám, pokud byste nenašli pochopení a pomoc v nejužší rodině, u dětí, tj. že se o nemocného občas postarají, když jdete 10x ročně z domu za prací, tedy za zakázkou, která vám umožní přežít, pokud vás činnost neuživí, v tomto případě vydávání paniných knih... jenže není-li ochota u syna 3x či 4x za zimu odpoledne rozhrabat popel v kotli a přiložit a s matkou si do večera popovídat, než se vrátíte, aby se případně nestalo, že vaše žena bez pomoci zemře, je to zlé... na některé nemoci u nás nedostanete ani invalidní důchod, pokud někde nepodmáznete, morálně jsem to nedělal ani u zakázek, takže je to nepřijatelné i v této situaci... snažíte se to nějak zvládnout, moc to nejde, postupně se vrší dluhy, trvá-li to deset a více let, je to destruktivní... jde o nemoc, není se zač stydět, to se může stát doslova všem, pozor na to... nikdo není ze železa, miliardář se přes noc může stát bezdomovcem, ani neví jak...

Re: Lidi, MOMENT!

Takže se nakonec ocitnete v neřešitelné situaci, která nejde zvládat, příčin je více, netřeba je rozepisovat, jsou vážné... pak musíte vše začít nějak řešit, osobně jsem převzal právně všechna pasiva, jde to u nás, i když se vám to nezdá, vyzkoušel jsem si to osobně, zabetonujete je tak, že jsou dobytné jen u vás, partner je tím mimo, jemu přenecháte aktiva, není myslitelné ohrozit ženu, kterou zbožňujete 20 let a jste s ní 24 hodin denně, mnohokrát jsem prosil Boha, aby si vzal mne a ne mou ženu, pak se rozvedete, abyste tomu dal definitivní úřední punc... a žena je z toho venku... vy řešíte situaci, když jsme vyřešili úhradu pasiv, a než jsme dali následně do pořádku svůj osobní život a právní vztahy, žena zemře... tak se to někdy stane... žel vám nezbude nic, vysypaná kapsa, na druhé straně vše... ztráta ženy, kterou dvacet let máte rád, ale co, vy jste do ní po 20 letech stále dvacet čtyři hodin denně zamilován, je vaším Sluncem, jde o psychický kolaps, zhubnete za 3 měsíce 35 kg, jste stín, nezvedneta ani sebe, natož krumpáč, který jediný by vám zbyl... bez bytu, bez jediné koruny, ale měsíce nejím, stačí mi týdně stokoruna, bez skladu na tisíce knih, bez možnosti je někam vystěhovat za stavu, kdy už neuzvednete ani ten balík vlastní rukou, kdo to zaplatí... a když se vám sejde trauma ze smrti, které samo o sobě vám nedovolí žít, existenční problém to jen uzavře, přišel jste o ženu, její tvorbu, její cit, její pohled, její  vše, nezbude vám ani její fotografie, jen myšlenky k zešílení... co s tím... Kruh se uzavírá... někdy se tomu říká život, někdy Osud...

Re: Lidi, MOMENT!

čím více knih se dostane ještě mezi čtenáře, tím lépe, pak už je definitivní konec, syna to nezajímá, za ženinými krásnými knihami se zavřela voda, na vždy, knihy nepůjčujte, abyste o ně nepřišly... byly vykoupeny těžko, předčasným odchodem autorky i životem vydavatele... Víc není co dodat.

Snad jen prosba, vzpomínejte na paní Dr. Irenu Sehnerovou s láskou, bylo v ní hodně lásky ke zvířatům, potažmo psům i kočkám, doslova jí překypovala, sebe nešetřila... byla velkým člověkem, měla velké problémy, bylo mi však velkou ctí sloužit paní Ireně Sehnerové do konce svého života, byla nezapomenutelná, nádherná žena... moudrá, laskavá, talentovaná a přitom chápající, jen její Osud byl velmi tragický, knihy půvabné...

Jan Hollauer