Narodila jsem se: V chovatelské stanici Vrtichvost z Usedlosti v Praze letos v květnu a dali mi jméno Agáta. Bylo nás dohromady osm a chovatelé si s námi museli užít spoustu srandy. Povídali něco o tom, že jsme jim zlikvidovali zahrádku, ale co bychom pro ně neudělali, že. Páníčci na mě čekali půl roku, protože jsem se jim v žádné chovatelské stanici nechtěla narodit, až tady a tak byli celí šťastní a těšili se, kdy už si pro mě pojedou. Hlavně panička. Ale dneska už mi jsou čtyři měsíce pryč a tak jsem vyrostla, že mám jedenáct kilo a jen tak někdo si na mě netroufne.

Doma na mě volají: Jago, Jaga, Jagýsku, Jaguško! Ale páníček se na paničku vždycky zlobí, když mi říká zdrobněle (když jí třeba někdy ujede Holčička nebo Beruška, tak to už je vrchol!), protože mě prý kazí tím, že na mě takhle ťuťá a pak ho vůbec neposlouchám, protože on se k ťuťání nesníží. Ale já stejně poslouchám, jen když chci, ať volaj, co chtěj… Navíc mi páníček s oblibou říká Jagomíre a Jagouši. :)

Ke žrádlu dostávám: Granule. Panička mi smíchává dva druhy granulí, jedněch (těch lepších samozřejmě) tam dostávám míň, jsou s lososem a ty já miluju. Naštěstí si dovedu chudý jídelníček hodně zpestřit.

Ale já mám mnohem raději: Když jsme na procházce, tak mám hezky čumáček u země a luxuju, co se dá. Zkoušela jsem už klacky, suchou i čerstvou trávu, jablíčko, pecku z broskve, kamínky, kus lina, houby, odpadky a taky lidský h…o, to mám zatím asi nejradši, ale obvykle ho nikde nepotkám. Moje specialita, kterou docení pouze praví gurmáni, je mončičák. Samozřejmě ne celý. Jen umělohmotné nožičky a ručičky. Polykám je vcelku. Ručičku pak vyblinkám, nožičky vykakám a je to v pohodě. Málem bych nezmínila, že páníčci občas taky mají v talíři dobroty, ale ne a ne se podělit. Tak si někdy vezmu z kuchyňské linky sama. Naposled parádní kus syrového sádla. S tím se ale musí rychle utíkat.

Oblíbená činnost (hračka, hra): Ráda piju vodu přímo z kohoutku. V poslední době si sama vyskočím do vany a štěkám na kohoutek, ať už to teče, páníček tvrdil, že by to mělo kvůli mně fungovat na hlasový spínač. Nejšťastnější jsem, když si můžu hrát venku s pejskama, to se pak okusujeme, válíme, běháme, štěkáme, vrčíme a kradem si navzájem hračky. Ale kočičky taky nejsou k zahození. Na chalupě u sousedů jsou dvě koťata. Nebojí se psů a často mi žerou z misky. Já jim pak zase na oplátku rycám do kožichu čumákem a různě je olizuju, nebo je trochu proženu po dvorku. Někdy mě popadne amok a začnu lítat sem a tam a nemůžu se zastavit. Miluju vodu a když někde nějaká je, tak jsem k neudržení. Ale neplavu, jen se brodím, poskakuju, pouštím nosem bublinky a hrabu pod vodou packou.

Já a moji lidičkové žijeme: V Praze. Na víkendy mě páníčkové berou autem na výlety.

A nejzajímavější na mě je: Páníčkové si mě pořídili, protože strakáči jsou lidumilové, kteří se všemu dobře přizpůsobují. No a já dělám svému plemenu čest. Miluju lidi a zvláště ty malé. Když někde vidím, nebo jen slyším dítě, tak se můžu uvrtět štěstím a běžím se seznámit. Jednou jsem jedno sedící batole na písku nejdřív radostí přeskočila, pak jsem se běžela podívat do kočárku a byl tam pro mě přichystaný rohlík, tak jsem si ho vzala. Z toho ale páníčci radost nemají, protože jsem prý moc hrr a hned mě chytají na vodítko. Tak fakt nevím, co po mně chtějí.

Čím se mohu pochlubit? Jsem strakatá tříbarevná fešanda, i když momentálně jsem trochu bezzubá a čekám, až mi doroste nový chrup. Zároveň jsem chytrá a páníčkům se snažím dělat radost, tak jsem se naučila spoustu povelů. Navíc mi panička slíbila, že když budu hodná, tak mi pořídí ještě nějakého čtyřnohého kamaráda. Já bych byla asi nejradši, kdyby to bylo zas nějaké strakaté miminko na hraní, ale to si ještě musím počkat, až budu trochu větší. Dva takové divochy by totiž už asi nezvládli.

Chcete vědět ještě víc? To by mně udělalo radost. Panička mi dělá vlastní webovou stránku, ale protože to vůbec neumí, tak jsem fakt zvědavá, kdy se dočkáme :)

Moji člověci jsou: Hanka Vaníčková a Petr Kovařík