Doma na mě volají: Charliku, Charlesino, boxíčku, ty smrádě, šuflíčku, papouše naše, vztekni se ty cvoku (to když si s tátou okusujem hlavy a děláme jako že se sežereme zaživa :))
Ke žrádlu dostávám: granule, teď myslím FirstMate, tvaroh s piškotky (tím panička maskuje pilule alavisu a céčka, já je sice dycinky odhalím, ale milostivě zblajznu, ona by jinač byla smutná..)
Ale já mám mnohem raději: všechno co páníkům smrdí, od romadúru po venkovní poklady, taky konce tkaniček od bot, na ty už jsem profík, stačí mi pár vteřin :) jo a taky rád užírám našemu kocourovi granule (hlavně proto, že se to nesmí), jenže teď dostal dietní a to už není úplně vono..
Oblíbená činnost (hračka, hra): buzení páníků, to se vždycky připlížím do ložnice (kam se normálně moc nesmí), začnu je studit čumáčkem na nohách a pak začnu zvláštně bzučet jako budík :)) paniček se často plete a zamačkává ho, i když to dělám já :)) Jo a pak samozřejmě terorizuju kočkece Matýska, jenže ono ho to baví a nechá se a to zas tolik nebaví mě. Pak se furt vraždíme s taťuldou, jenže on je na mě většinou moc hodný. Panička říká, že bych potřeboval pár psích výchovných přes papulu, jenže u nás na to prý nikdo nemá žaludek. Což teda moc nechápu, já dávám Matesovi a tátovi přes papulu pořád...

Já a moji lidičkové žijeme: v Praze, ale naštěstí těsně u velikánskýho lesoparku s nádrží uprostřed, tak je to paráda :) vylítám se tam stejně jako v lese. Byli jsem občas na návštěvě u kamarádů ve městě a to je mi jich trochu líto, všude ulice a smradlavý auta a kámoši pořád na vodítku.. brrr!
A nejzajímavější na mě je: Jéeje, chcete to abecedně nebo podle důležitosti? :)) Když jsem byl malej, byl jsem trochu namyšlenej, ale teď už jsem dokonalost sama :)) No tak třeba to, že jsem se naučil poslouchat ani nevím jak. Najednou naší zjistili, že v necelých třech měsících, ovládám sedni, lehni, zůstaň a ke mne, aniž mě to ještě nějak cíleně učili (nevědí, že jsem to fikané obšlehnul od tatíka!)

Jak jsme se našli?
Tak to bylo velice jednoduchý :) jsem se jim narodil. Tedy ne páníkům, to je logický, i když páník říká, že jsem pěkný třeštiprdlo po paničce.. Panička se prý asi rok před mým narozením náhodou potkala s bývalým spolužákem, který měl doma náhodou boxeři slečnu. Můj taťka se jim moc moc líbil a protože moje mamina je tmavá žíhaná bez masky a můj taťka hraje pěti barvama (je zlatý, černý, bílý, hnědý a růžový; ale to jen na bříšku), chtěli ho jako tatínka pro Sářiny štěňátka. Moc se těšili, že si nechají jednu zlatou sestřičku k mamince a budou mít barevný párek. My jim tedy trochu udělali čáru přes rozpočet, páč se nás narodilo šest kluků jako buků a vsicki jsme žíhaní :)) to byla sranda je pozorovat, když jsem se hrnuli ven na svět (já teda ještě neviděl, ale páníkové se doteď smějí, když si na to vzpomenou). No ale teď jsou moc rádi že nás mají (a že už nás skoro rok zase nemají, protože jsme prý řádili jak černá ruka) a moje mamka s bráškou Bartem, kterého si její smečka nechala místo ty zlatý sestřičky, za námi jezdí do lesáče na procházky. V tu chvíli naše boxeři rodina vypada jak lavina a lidi si nás bud fotí nebo nám jsou z cesty, což se jim oboje snažime vymluvit. Ale měl jsem docela štěstí, že jsem teď u našich pániků a u táty, páč to dost dlouho vypadalo bledě. Páník se totiž bál, že dva boxici budou nad naše síly. Panička se teda bála asi taky, ale od chvíle, co jsem jí ve třech týdnech udělal první cucflek na bradu, měla jasno! Dokonce mi vyprávěla, jak se tady na Zviřetníku radila se zkušenýma a hodnýma lidičkama, jestli teda joo nebo nee. A prý Vaše příspěvky jí hodně pomohly přesvědčit páníka, že to zvládnou. Tak teda díkes :) !!!

Čím se mohu pochlubit?
Opět šance předvést svoji vrozenou skromnost! No tak třeba mám hlavičku úplně černou (prý je to dost neobvyklé, to jako že jsem jedinečný, že jo?!) s bílou lysinkou uprostřed, lidí říkají, že vypadám jak namalovaný. Taky prý jsem úžasné socializovány a tolerantní, dovedu si hrát i s piskomilkama co máme doma, o Matýskovi ani nemluvě. Dokud byl větší než já, tak to byl boj, ale teď už ho mám na háku (a to že mě včera zahnal potupně do předsíně kousáním do zadku, to se nepočítá). Taky umím úžasné chrápat, občas dokonce přechrápu a vzbudím i taťuldu! Na mlaskání z ložnice paničku, aby taky mohli usnout, jsem se naučil nereagovat během pár týdnu, takže teď už se vyspím v klidu.

Chcete vědět ještě víc?
Jojo, kovářova kobyla, jak říká moje panička. Jelikož je páník programátor (někdy dlouho mlátí do klávesnice, místo aby s námi šel lítat na kolo), stránky samozřejmě nejsou. Ale budou, prý až se panička dostatečně naštve a naučí se už pořádně to HTML, aby se panik chytnul za nos. Jinak je tu na Zvířetníku o mne prý pár článku ještě z doby, kdy jsem byl fakt mimísek, teď už jsem velkej kluk!

Můj člověk je:
Eva P.