Neviditelný pes

PORTRÉT: Abigail

15.9.2005 12:07

Doma na mě volají:
Abbie, Bugatko, Mrňavko a pak mi páníček rika 'Pissy Paws'...to kdyz se počůrám a šlápnu do toho :o)

Ke žrádlu dostávám:
granule Purina ProPlan Puppy - kuřecí s rýží

Ale já mám mnohem raději:
vajgly, papírky, lupeny, kamínky, bačkory, boty, ponožky, gumovou činku, a kostičky z buvolí kůže

Oblíbená činnost (hračka, hra):
nejradši se válím po babičce Andule, ráda ji koušu uši, nohy a dávám pusinky na čumáček, pískací míček, všechny plyšáky co mám, pak ráda skáču na lidí abych jim olízla obličej, ale páníčci to nemají rádi, vůbec nechápu proč! A pak ráda ležím na zádech - v posteli, nebo u babičky v pelíšku :o)

Já a moji lidičkové žijeme:
V Praze, Bráníku

A nejzajímavější na mě je:
že jsem strašně ale straaaašně mazlivá, a taky jsem akrobatka, protože když jsem sama doma tak se houpu na křesle, a další zajímavost je, že nechápu co je to 'LEHNI'

Jak jsme se našli?
Narodila jsem se v Praze, když mne bylo 14 dní tak za mnou přišli takový dva lidijove a ty si mne tuuuze prohlíželi a taky moji ségru, a protože mi voněli tak jsem na jednoho hodila bobek :o) Pak jsme s maminkou, bráškama a sestřičkama jeli na chatu do Písku, tam jsem byla pořád venku, a byla to krása.

No, a potom za mnou přijeli zase ty dva lidi a já jim kousala tkaničky od bot a ruce a oni mi vyprávěli, že mám babičku a prý budu bydlet s ní. Když odjeli tak jsem počítala dny a těšila se a pak se to stalo, přijeli! Přivezli s sebou tu moji babičku, která je moc krásná a černá a vůbec se o mne nezajímala a já se ji trochu bála, protože měla tlamu daaaleko větší než moje maminka.

Rozloučila jsem se s maminkou, všema bráškama a ségrama a jelo se! Cestu jsem prospala, a když jsme byli na místě tak se mi udělalo trochu špatně, ale nikomu to nevadilo a pořád mne hladili a odnesli mne domů a tam jsem měla spoustu hraček, velikánskej pelíšek a hlavně babičku, kterou teď trochu trápím, ale ono se jí to asi líbí.

Čím se mohu pochlubit?
Tím, že jsem páníčkův miláček. Už si umím sednout, přinést míček, zůstat, beru si žrádlo na povel a učím se lehnout, ale to mi vážně zatím nejde. No a pak se mužů pochlubit, že mám malý šuplíček (prý se tomu říká podkus), ale prý to nebude vidět a taky jsem prý děsně roztomilá a mám tu nejlepší babičku na celém světě a taky mám srandovní lidí, který se mnou lezou po zemí a štěkají na mne.

Můj člověk je:
Kateřina (Kačer) Urbanová & Brian Fearon

Kateřina (Kačer) Urbanová


zpět na článek