ROZCESTNÍK: V prosinci 2022 do Moritzburgu
Nápad zajet mezi svátky na Popelku do Moritzburgu zdál se býti skvělým vyplněním všedního vánočně prázdninového dne.
Prvním článkem doplňujícím Fotorok 2022 (poslední díl Fotoroku zde) vás zvu na výpravu do zámku, ke kterému se dostanete autem z centra Drážďan za půl hodiny, po odbočení z dálnice A4 budete na zámeckém parkovišti za deset minut.
Tři děti, tedy dvě puberťačky a jeden šotoušek (velcí kluci, kteří se zajímají o vláčky, jsou šotouši, malí chlapečci jsou... šotoušci) a sestru mou rodnou jsem ráno toho zimního povánočního dne naložila do auta a vyrazila z Drážďan směr Radebeul. Tajný plán byl jasný – vyložit účastníky zájezdu v Radebeulu a nasměrovat je na nádraží tak, aby do Moritzburgu dojeli úzkorozchodným vláčkem taženým parní lokomotivou. Čím více jsme se blížili k cíli první etapy, tím více bylo jasné, že nastává čas na přehodnocení plánu. Slovy klasika: Všechny smělé plány zhatí naše děti boubelatí. Máš čepici? Nemám. Zajdi si pro ni. Kde je to dítě? Hledám čepici. Tady je! Kde máš to pití? Jaký pití? To, co jsem ti dala do ruky, ať ho dáš do batohu. Eeee? Ok, zaběhnu pro něj. Nemám telefon. Nepotřebuješ. Potřebuju, beeee! Máte všichni všechno? Naposledy se vracím!
Plán vzhledem k pokročilému času operativně změněn, zastavila jsem u třetí zastávky vláčku Radebeul Ost-Radeberg. Děti vystoupily z auta, koukaly na koleje a stále netušily. Ňáký úzký todleto. Proč tu jsme? Wuhuuuuu zaznělo z lesa. Když se pak zjevila pára a bylo slyšet funění vlaku, to bylo radosti! Ty čtyři odvezl vlak, já nasedla do auta a jela je odchytit v jejich cílové stanici Bärensdorf.
Projížděla jsem Moritzburgem. Projížděla, no spíš popojížděla. Až při vjezdu do městečka mi docvaklo, proč mě navigace chtěla hnát oklikou. Moritzburg byl plný. Plno na parkovišti, plno na cestičkách a chodnících, plno na silnici.
Výpravu jsem vyzvedla s malým zpožděním a poučena viděným jsem auto odstavila na záchytném parkovišti Kutschgeteich mimo centrum Moritzburgu. Parkoviště je velké, dost daleko od hlavního prospektu, takže na něm byla ještě spousta volných míst. Abychom to neměli až tak jednoduché, fronta byla u automatů na parkovací lístky. Stejně jako dalších třicet lidí před námi stojíme, hledáme drobné, diskutujeme, do kolika tu auto necháme, když v tom někdo vepředu zvolá: „Můžete platit přes appku! QR kód je na automatu.“ Z jedné dlouhé fronty se stává jedna dlouhá pomalá a druhá dlouhá rychlá. Máme zaplaceno, parkovací lístek za oknem auta, vyrážíme směr zámek. Procházím kolem megadlouhé fronty a zepředu slyším: „Můžete platit přes appku!“ O těch dvou frontách už to znáte...
Zámek Moritzburg, prosinec 2022
Od parkoviště vede k zámku cesta kolem rybníka. Neklidná hladina polovypuštěného rybníka neumožňuje zámku zrcadlení v celé jeho kráse, přesto se na to dá koukat a fotit se to musí. Jdeme cestou, kterou jela Popelka na ples, k zámku se dostáváme z jeho zadní strany. U jednoho z dolních oken je minifronta. Když ji vystojíme, můžeme se kouknout skulinou v zamrzlém okně na tanečníky na plese. Figurkám k tanci hraje hudba z filmu.
Obcházíme zámek zleva a... dole pod schody fronta. Zlatý střevíček, který Popelka prchajíc z plesu na schodech ztratila, si chce zkusit každý. Fotím frontu i střevíček shora, zkoušení si nechám tentokrát ujít. Minule mi střevíček nebyl, určitě se nic nezměnilo.
Ta, která střevíček obuje, bude mojí ženou; zámek Moritzburg
Před zámkem nás čeká pohled na nejdelší frontu dne. Výstavu o Popelce si nechce v povánočním čase nechat ujít lidí víc než dost. I ti, co si prozřetelně koupili lístek v předprodeji, si relativní teplo vnitřních prostor musí zasloužit a kolegiálně postát v zimě venku. Opět operativně měníme plán a jdeme na oběd. Výstava o Popelce je obnovována již několik let po sobě. Pokaždé je nová, lepší, možná i opět a znovu naposled. Třeba nám bude za několik roků, až se sem vrátíme, přát štěstí.
Po poradě se strýčkem googlem vybíráme asijskou kuchyni s tím, že tam to bude rychlé. Po cestě nakukujeme do prostor moritzburského zemského hřebčína (Landesgestüt Moritzburg). Přes veliké skleněné dveře jsou vidět kočáry různých velikostí i stáří, všechny načančané a asi i připravené k pronájmu. Dveře do stájí levého i pravého křídla hřebčína jsou otevřené, dá se jimi zahlédnout pár koní. V levé stáji dává nejbližší kůň svým postojem najevo, že ho dnes nic nezajímá a už vůbec ne my, v pravé stáji černočerný kůň naopak tiskne líc k železným tyčím hrazení a nechává se hladit.
Socha hřebce Eltona • Moritzburg, Landgestüt Moritzburg
Fasáda domu je porostlá jabloněmi. Opravdu jabloněmi. Kolik let, práce a umu to stojí, než vytvoříte něco takového? Uprostřed dvora stojí socha místnímu fešákovi – hřebci Eltonovi. Chtěla jsem popsat krátce historii hřebčína, ale zapletla jsem se do odborných slovíček a jmen koňských ras. Snad postačí uvést, že hřebčín byl založen roku 1733, během druhé světové války byl chov skoro zdecimován a dnes se ve stájích nachází 80 chovných hřebců. Koně tu můžete obdivovat při každoroční zářijové Hengstparade, přehlídce hřebců.
S asijskou kuchyni strýček google nekecal, jídlo bylo výborné. Jen jsme se zase mýlily my dvě, protože jídlo v rychlosti nebylo ani objednáno, ani na stůl doneseno. Co s načatým odpolednem a plným břichem? Navrhuji procházku a majíc v sestře oporu, očekávané protesty mladšího družstva kategoricky odmítám.
V Moritzburgu mají krásný evangelický kostel. Když v něm stojíte, máte pocit, že je širší než delší, má umírněnou a přesto krásnou výzdobu, při mši v něm zní varhany a oltář je orientován oproti zvyklostem západním směrem. Postaven byl v roce 1904, v roce 2010 byl zrestaurován. V srpnu se v něm konají koncerty festivalu komorní hudby. Když projdete upraveným, s kostelem přímo sousedícím hřbitovem, přijdete k dětskému hřišti. Připomíná moritzburský zámek a děti z něj odtrhnout dá práci. Zatímco si děti hrají, můžete listovat v knížkách knižního bazaru v odstavené telefonní budce.
Varhany a lustr • Moritzburger Kirche
Vracíme se městečkem k moritzburskému zámku s tím, že ho mineme a půjdeme se podívat na bažantí zámeček (Fasanenschlösschen) a nedaleko stojící jediný maják v Sasku, který byl roku 1775 svědkem námořní bitvy svedené na Dolním velkém rybníce (Niedrigerer Großteich) pro potěchu panstva. Překvapení! U pokladen na lístky na výstavu stojí pár lidí, fronta s předplacenými lístky žádná. Je půl čtvrté, otevřeno mají do pěti, jdeme na to.
Původně renesanční lovecký moritzburský zámeček nechal do dnešní barokní podoby v první polovině 18. století přestavět August Silný. Krása a elegance zámku vynikne díky jezírkům a parkům, které zámek obklopují. Kulisy zámku a jeho okolí přidaly pohádce Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku, která se zde na přelomu let 1972 a 1973 točila, na snové pohádkovosti. A právě Popelku a celou pohádku si v moritzburském zámku můžete v zimě připomenout.
Dora a Droběna • Moritzburg, výstava Tři oříšky pro Popelku
Na výstavě nejsou k vidění pouze kostýmy a ukázky z filmu. Můžete obdivovat kočár, který přivezl krále s královnou do dvora vodního hradu Švihov, vyzkoušet kostýmy Popelky, Vincka, prince i Dory, předvést své technické dovednosti při stříhání filmu nebo mixování zvukových stop, nebo se v malém sále zaposlouchat do rozhovoru s herci a režisérem. Mít více času, určitě bych si přečetla všechny popisky, vyslechla všechny dokumenty a vyzkoušela každou interaktivní hračičku. Všechno všecičko je v německé i české verzi. Prostory zámku výstavě a kostýmům sluší, určitě stojí za prohlídku, i když už Popelku, její šaty i střevíček 26. února 2023, kdy výstava končí, zabalí a odvezou zpátky do barrandovských depozitářů.
Na zpáteční cestu k autu nám svítil měsíc a výjimečně nasvícený zámek bylo přímo nutné fotit opět každých deset metrů. Den se vydařil, byť naplánován byl zcela jinak. Teď rychle domů, uvařit hladovým krkům večeři, nahnat je do postele, zítra nás čeká další dlouhý den. Pojedeme na výlet k Bad Schandau...
Drahokam • Zámek Moritzburg
Vláček: Odkaz
Kostelík: Odkaz
Zámek Moritzburg: Odkaz, Odkaz, Odkaz
Výstava: Odkaz
Odkazy uvádím v německé verzi. Jsou obsažnější a na českou verzi, pokud existuje, lze překliknout.
Foto: Eva Schlittermann. Další obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.