„Já ti s tím pomůžu.“ Případně „S čím ti můžu pomoct?“ Každý moderní muž ví, že tyto věty patří v partnerském vztahu mezi ty nejvíc nejzakázanější. Protože každý moderní muž rovněž ví, že se v domácnosti nepomáhá, nýbrž zde probíhá dělba práce, případně spolupráce. Navíc, pokud je nejen moderní, ale i chytrý, varuje se toho, aby v duši ženy způsobil schizma. Neboť žena sice dokáže všechno, ale přece jen třídílné skříně, které je třeba přesunout na jiné místo, bývají dost těžké i bez jejího oblečení uvnitř. A pokud je nastoleno schizma takto silné, mohlo by vést až k úvahám o rozštěpení jednotky, o což vlastně vůbec nikdo nestojí.

Jenže, přiznejme si, milé dámy, kolik z nás doma takového moderního muže má? Vzhledem k roku výroby se jedná většinou o zastaralejší typy, naprogramované na úsporný režim. Pokud jsou ponechány chvíli v klidu, upadají do spánkového módu (ekvivalentem je sleep mode na počítači, kdy ho často dlouho neprobudíte ani vytrvalým bušením do různých kláves), případně se zaparkují v křesle před televizí, ve které běží fotbal tvrdíce, že to je jejich nabíjecí základna, kterou rozhodně nemohou opustit dříve, než uplyne devadesát minut řádného hracího času plus prodloužení.

Zastaralý typ muže, jsa vyrušen ze sleep mode nebo je-li mu předčasně ukončeno nabíjení, přes veškeré předchozí zkušenosti dokáže ony zakázané věty vyslovit. Někdy dokonce i v podobě „s čím chceš pomoct?“, což obvykle vede z naší strany k mnohokrát opakované osvětové přednášce na téma „v domácnosti se nepomáhá, v domácnosti se vše potřebné dělá rukou společnou“. Je to naprostá marnost, která má zastřít skutečnost, že nás muž právě zahnal do kouta.

V současnosti vycházejí obsáhlé a erudované články o vědoucích ženách a vědoucích mužích, podle mého soudu určených hlavně pro mladé a nezkušené. Protože my zralejší ženy přesně víme, že náš muž neví nic. Neví, kde je uloženo kolečko na krájení brambor, a ještě ke všemu tvrdí, že je to proto, že pořád něco někam stěhujeme, ačkoli kolečko s námi bydlí po celou dobu našeho třicetiletého manželství stále ve stejné kuchyňské zásuvce, a své tvrzení opírá pouze o fakt, že jsme v počátcích našeho manželství při návštěvě tety Kláry posunuly slánku blíže k jejímu místu, takže ON ji nemohl na jídelním stole VŮBEC najít. A i když muže nasměrujeme do toho správného sektoru a udáme naprosto přesné souřadnice, tedy že je to ve třetí zásuvce shora mezi kvedlačkou a otvírákem na konzervy, tak on stojí, zírá dovnitř a hlásí, že tam žádné kolečko na brambory není a nikdy ani nebylo.

Pokud mužovi přidělíme nějakou samostatnou činnost, moc si nepolepšíme. Pokyn, aby to udělal stejně jako minule, obvykle nebývá dostačující, a ze dvou možných variant řešení není žádné dobré. Buď jsme naléhavě žádány o podrobnou instruktáž, nejlépe s praktickými ukázkami, nebo se muž pustí do samostatných úkonů za použití nepřijatelných postupů, jako třeba mytí zlaceného servisu Solvinou a hadrem na boty a tak podobně.

Proto je začasté mužova nabídka pomoci v domácnosti dalším břemenem, které si my ženy musíme naložit na svá žebra. Je to, jako bychom musely robotický vysavač řídit dálkovým ovládáním. Sice nemusíme vysávat samy, ale bez našeho řízení by se vysavač zastavil uprostřed místnosti, a po chvilce bezradného otáčení se kolem dokola by se tiše vypnul, jako by snad v něm byla chybná elektronka E13.

Není divu, že si zkusím o něco říct ještě tak dvakrát třikrát, pak ale většinou vzdávám boj a vypnutého muže tiše a hbitě obcházím, abych se nevystavila dalšímu ataku ochoty pomáhat mi, následovanou tokem otázek, podotázek a upřesňujících dotazů. Jen nechápu, kde se stala chyba. Zejména u mladší generace lze pozorovat, že to jde. Každá jednotka v rodině dokáže fungovat samostatně, bez ohledu na pohlaví.

Občas mívám dokonce podezření, že to nebude výhradně zastaralým typem muže. Ale jak s tímto zjištěním naložit, pokud je tedy vůbec pravdivé, na to jsem ještě nepřišla.

Osobní stránky autorky: http://www.vave.biz/